Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 245/2022-51

Potvrdené rozhodnutím 30Co 100/2023
„ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 38 652,58 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. března 2023, č. j. 5 C 245/2022 - 51 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 38 652,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 140,35 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 20 512,23 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % jdoucími z částky 13 911,53 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 140,35 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 20 512,23 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % jdoucími z částky 13 911,53 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o vydání platební karty anonymizováno příjmení příjmení anonymizováno Nedílnou součástí smlouvy je žádost o uzavření smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, revolvingové obchodní podmínky žalobkyně a příslušný sazebník poplatků. Žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného, respektive jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. V prvé řadě žalobkyně samozřejmě ověřuje totožnost žadatele o úvěr prostřednictvím dokladu totožnosti. V případě žalovaného bylo toto ověřeno občanským průkazem platným do datum a průkazkou zdravotní pojišťovny. Žalobkyně rovněž ověřila platnost občanského průkazu v databázi neplatných dokladů. Jako orientační údaj pro stanovení výše příjmů vycházela žalobkyně i z prohlášení učiněného v žádosti, kde žalovaný deklaroval příjem 17.000 Kč a výdaje ve výši 12.000 Kč měsíčně. Výši příjmů žalobkyně dále ověřila výpisy z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím bankovních výpisů rovněž ověřovala existenci dalších případných úvěrů a výši výdajů žalovaného. Po zjištění příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně vyhodnotila, zda je žalovaný chopen dostát svým závazkům a splácet daný úvěr tak, že odečetla výdeje od příjmů a z výsledné částky žalovanému vyčíslila rezervu 20 % pro případ existence dalších výjimečných výdajů, které z doložených výpisů a prohlášení stran nejsou patrné. V neposlední řadě žalobkyně prověřila, zdali proti žalovanému není vedeno insolvenční či exekuční řízení. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tzv. povinnou úhradu, tj. úhradu minimální splátky úroků a sankcí za aktuální zúčtovací období ke dni vystavení výpisu poplatků dle sazebníku v částce odpovídající výši realizovaných transakcí, které žalovaný realizoval v zúčtovacím období, a které převyšují revolvingový limit (částku, kterou je žalovaný oprávněn čerpat). Minimální splátka činí minimálně 250 Kč. Žalovaná částka tak sestává z několika částí. Jedná se především o samotný načerpaný úvěr, prostřednictvím výběrů hotovosti z bankomatu, či platby prostřednictvím platebního portálu u smluvního partnera žalobkyně. Žalovaný realizoval transakce a čerpal úvěr transakcemi od aktivace karty, tj. ode dne datum. Druhou položkou jsou poplatky, jedná se zejména o poplatek ve výši 19 Kč za poslání výpisu poštou, poplatek za výběr hotovosti z bankomatů ve výši 2 % z vybírané částky + 59 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 990 Kč a poplatek za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč za první den prodlení a 450 Kč za každé další. Třetí položkou jsou úroky úvěru a čtvrtou je tzv. sankční složka, tj. poplatky z prodlení. Žalovaný od vydání karty hradil měsíční splátky řádně a včas až do června roku 2020, jen s občasnými výpadky v podobě splátky nedosahující výše povinné úhrady. Poslední úhradu žalovaný provedl dne datum ve výši 991 Kč. Dále žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný postupně vyčerpal úvěr v celkové výši 80.282,58 Kč a na tento uhradil celkem částku 41.630 Kč. Žalobkyně tak eviduje za žalovaným dluh ve výši 38.652 Kč, který se skládá z jistiny ve výši 32.051,88 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 6.600,70 Kč. Žalovaný byl o uhrazení upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a to podáním ze dne datum. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně dále uvedla k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, že co se týče výdajové schránky, vycházela především z bankovních výpisů žalovaného. Z těchto vyplynulo, že má žalovaný několik trvalých příkazů v poměrně nízké výši a žalovaný hradí ještě jeden spotřebitelský úvěr, který žalobkyně při svých výpočtech zohlednila. Náklady na bydlení žalovaného (nájemné, služby) z předložených výpisů nevyplynuly. Žalobkyně vzhledem k věku žalovaného v době vydání karty vyvodila, že žalovaný bydlí u rodičů, přičemž tento předpoklad byl ověřen zejména skutečností, že trvalý pobyt žalovaného je stále stejný jako údaj v občanském průkazu vydaném dne datum, tj. v době, kdy žalovanému bylo 17 let a tudíž s pravděpodobností hraniční s jistotou bydlel spolu s rodiči. Žalovaný navíc stejnou adresu uvedl, jako adresu doručovací. Náklady na bydlení tudíž žalovaný nehradil.

4. Z žádosti o vydání karty anonymizována čtyři slova (dále jen„ karta“) má soud prokázáno, že žalovaný dne datum požádal žalobkyni o vydání karty a poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že je svobodný a od ledna 2016 zaměstnán jako prodavač. Pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 17.000 Kč a jeho výdaje 12.000 Kč.

5. Z potvrzení o přijetí žádosti ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o vydání karty a poskytnutí spotřebitelského úvěru. Mezi účastníky byl sjednán spotřebitelský úvěr, přičemž revolvingový limit činil 30.000 Kč a hotovostní limit také 30.000 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr byla sjednána ve výši 8,66 %. Celková splatná částka tak činila 31.373,55 Kč. Úroková sazba pro první rok platnosti karty činila 4,9 % a pro další roky 9,9 %.

6. Z formuláře schvalovacího procesu ze dne datum má soud prokázáno, že příjem žalovaného nebyl nikterak ověřován. Jeho výše 17.000 Kč je deklarována pouze prohlášením žalovaného. Ve formuláři se dále nachází poznámka zkoumání přes výpis/DAP, kde je uveden příjem 16.298 Kč. Další způsob ověření v tomto dokumentu není uveden. V kolonce pro výdaje je dále uvedeno, že částka 12.000 Kč je deklarována žalovaným a zkoumání přes statistické údaje uvádí částku 9.298,50 Kč. Dále je zde uvedena částka 1.960 Kč jako pravidelná měsíční splátka jiného úvěru. Pro úvěrový limit 30.000 Kč s měsíční splátkou 1.125 Kč byl úvěr doporučen ke schválení.

7. Z výpisů z příslušných evidencí má soud prokázáno, že žalobkyně kontrolovala platnost občanského průkazu žalovaného, lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku a v registru exekucí.

8. Z doložené kopie občanského průkazu žalovaného a kartičky zdravotní pojišťovny má soud prokázáno, že žalobkyně měla tyto průkazy k dispozici v době uzavírání úvěrové smlouvy.

9. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet za období od datum do datum má soud prokázáno, že tento účet byl veden na jméno žalovaného a je z něj patrné, že žalovanému byla připsána výplata v celkové výši 15.248 Kč. Jiné příjmy za dané období nejsou zachyceny. Dále se z výpisu podává, že žalovaný uhradil částku 1.960 Kč jako splátku spotřebitelského úvěru.

10. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet za období od datum do datum má soud prokázáno, že tento účet byl veden na jméno žalovaného a je z něj patrné, že žalovanému byla připsána výplata v celkové výši 17.347 Kč. Jiné příjmy za dané období nejsou zachyceny. Celkové výdaje žalovaného za tento měsíc činily 12.629,91 Kč.

11. Z výpisů z karty anonymizována dvě slova má soud prokázáno, že zachycuje postupné čerpání úvěru prostřednictvím výběrů hotovosti a provedených transakcí u obchodníků. Z výpisů je rovněž zřejmé zaúčtování úroků a poplatků ze strany žalobkyně. Žalovaný vyčerpal postupně částku ve výši 59.770,35 Kč a na svůj dluh uhradil celkem částku 41.630 Kč.

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s příslušným poštovním podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne datum na adresu žalovaného ulice a číslo, PSČ obec.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

14. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní, byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

21. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

22. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr s limitem 30.000 Kč pravidelně hradit měsíční splátky a umořovat úroky. Z předložené žádosti o vydání karty anonymizována čtyři slova je zřejmé, že v daném případě žalobkyně, postupovala právě tak, že se zcela spokojila s tím, že zde uvedené informace žalovaný stvrdil pouze vlastnoručním podpisem. V žádosti o vydání karty ani v potvrzení o přijetí žádosti není uvedeno, že by příjmy či výdaje žalovaného byly ověřovány.

23. Dále není zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla provedena analýza finančního rozpočtu žalovaného, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje na bydlení, energie a výdaje na dopravu a jídlo. O skutečnosti, že věřitel jako poskytovatel úvěru postupoval, při posuzování úvěruschopnosti zcela formálně svědčí i další žalobkyní uplatněné tvrzení. Žalobkyně výslovně uvedla, že při ověřování výdajů na bydlení vycházela v podstatě z ničím nepodložené domněnky, že žalovaný bydlí s rodiči, a proto nemá žádné výdaje na bydlení. Ze strany žalobkyně se jednalo o čirou spekulaci, kterou dovozovala jen z údajů občanského průkazu žalovaného vydaného v roce 2013. Lze tedy uzavřít, že je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem).

24. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

25. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

26. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytla žalovanému částku 59.770,35 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil částku 41.630 Kč, zbývá mu doplatit částku 18.140,35 Kč (59.770 – 41.630).

30. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 18.140,35 Kč se pak stal splatným dnem 30. 9. 2021, neboť žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 29. 9. 2021. Soud však rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení až od 15. 12. 2021, neboť žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení ode dne 15. 12. 2021 a soud je žalobním petitem žalobkyně vázán. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

31. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.