Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 137/2023-82
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 51 092 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 473,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 473,45 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 618,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 11 691,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 589,45 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 116 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 29 640,03 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 141 638 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 473,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 473,45 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 618,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 11 691,26 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 589,45 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 116 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 29 640,03 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 141 638 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 51 092 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo podle které žalované poskytla na její účet částku 30 000 Kč dne datum. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu s úrokem 151,6 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč v měsíčních splátkách, žalovaná uhradila pouze 13 526,55 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila dne datum. Žalobkyně se domáhala zaplacení nové jistiny úvěru 35 492,88 Kč, smluvní pokuty 1 497 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením žalované 600 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 36 724,43 Kč ode dne datum k datu vyhotovení žaloby, tedy 13 503 Kč, úrok z částky 29 640,03 Kč ve výši 95,91 % ročně od datum do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů. Žalovaná uvedla příjmy 10 000 Kč měsíčně a celkové náklady 5 610 Kč měsíčně, náklady na bydlení (nájemné + inkaso) uvedla ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v databázích NRKI, příjmení a použila tzv. scoring klienta.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, a žalovanou jako klientem. Žalovaná smlouvu podepsala dne datum a žalobkyně smlouvu podepsala (připojila akceptační doložku) dne datum. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 118 032 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,6 % ročně.
4. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalované, že návrh na uzavření úvěrové smlouvy schválila. (Zjištěno z oznámení o schválení úvěru a dodejky ze dne datum).
5. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná na tomto elektronicky vyplněném formuláři uvedla, že je vdaná, s manželem nežije ve společné domácnosti, forma bydlení vlastní, zaměstnaná u společnosti The právnická osoba na dobu neurčitou a má příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly uvedeny ve výši životního minima 3 410 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč a ostatní výdaje 200 Kč, celkem 5 610 Kč.
6. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu, svolení k inkasu ČSOB a částečnému výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že majitel osobního účtu č. bankovní účet je jméno jméno, který dal dne datum souhlas s vyplacením úvěru žalované na tento účet a dal povolení k inkasu splátek úvěru z tohoto účtu.
7. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnaná u zaměstnavatele právnická osoba jako uklízečka od datum s příjmem za leden 2018 ve výši 10 597 Kč a průměrným příjmem za listopad 2017 až leden 2018 ve výši 11 237 Kč.
8. Z výplatního lístku za leden 2018 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila 10 056 Kč a byla jí vyplacena částka 9 097 Kč (po zohlednění srážek za stravenky a cukrovinky).
9. Z výpisu nebankovního registru klientů ze dne datum bylo zjištěno, že smlouva žalované je hodnocena jako špatná. Z výpisu registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaná ke dni datum neměla v evidenci žádný záznam.
10. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr dne datum a zaplatila 13 526,55 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne datum vyplacena na účet č. bankovní účet částka 30 000 Kč.
11. Z listin označených jako výzva k zaplacení ze dne datum, datum, datum, bylo zjištěno, že obsahují výzvu žalobkyně adresovanou žalované, a to k zaplacení dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o úvěru.
12. Z listiny označené jako oznámení ze dne datum bylo zjištěno, obsahuje sdělení žalobkyně adresované žalované o tom, že vzhledem k prodlení žalované došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění úvěru.
13. Z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy.
14. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
18. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet.
23. Žalobkyně ověřila příjmy žalované z potvrzení zaměstnavatele a jednoho výplatního lístku, ve vztahu k výdajům žalované však žalobkyně vycházela pouze z obecného zákonného životního minima a sdělení žalované, nijak tyto údaje neověřila. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované také v databázi příjmení a NRKI, avšak tyto databáze samy o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné učinit závěr o úvěruschopnosti žalované, dle databáze NRKI navíc vyplynul negativní příznak smlouvy. Pokud se tedy žalobkyně spokojila s těmito údaji, aniž by je dále ověřovala nelze mít za to, že postupovala s odbornou péčí. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
24. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč a ta uhradila pouze 13 526,55 Kč, soud ji zavázala k úhradě rozdílu 16 473,45 Kč. Splatnost dlužné částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě patnácti dnů od odeslání. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.