Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 58/2023-141

Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

o zaplacení 331 726,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se částečně zastavuje, a to v části týkající se zaplacení částky ve výši 4 777 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 4 777 Kč od 4.1.2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení ročně z částky 31 989 Kč od 7.1.2023 do 16.3.2023, 15% úrok z prodlení ročně z částky 4 737 Kč od 17.3.2023 do 21.9.2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 94 040,47 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 94 040,47 Kč od 4.1.2023 do 6.1.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 62 051,47 Kč od 7.1.2023 do 16.3.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 89 303,47 Kč od 17.3.2023 do

2

21.9.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 94 040,47 Kč od 22.9.2023 do zaplacení, v této části se návrh zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 38 093,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, PSČ obec a číslo.

Odůvodnění:

I. Řízení se částečně zastavuje, a to v části týkající se zaplacení částky ve výši 4 777 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 4 777 Kč od 4.1.2023 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení ročně z částky 31 989 Kč od 7.1.2023 do 16.3.2023, 15% úrok z prodlení ročně z částky 4 737 Kč od 17.3.2023 do 21.9.2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 94 040,47 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 94 040,47 Kč od 4.1.2023 do 6.1.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 62 051,47 Kč od 7.1.2023 do 16.3.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 89 303,47 Kč od 17.3.2023 do 2 21.9.2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 94 040,47 Kč od 22.9.2023 do zaplacení, v této části se návrh zamítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 38 093,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo].

1. Dne 5.2.2023 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 331 726,80 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 149 026,20 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, s 0,1% úrokem z prodlení denně z částky 89 962 Kč od 4.1.2023 do zaplacení. V návrhu uvedl, že 18.11.2021 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr 105 000 Kč se zápůjční úrokovou roční sazbou 29% ročně, tyto úroky představovaly 117 552 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 222 552 Kč uhradit žalobci v 72 měsíčních splátkách po 3 091 Kč splatných vždy k 15. dni měsíce. Na žádost žalovaného byly dále sjednány doplňkové služby samostatnou smlouvou, která je součástí smlouvy o úvěru, ta zahrnuje možnosti odkladu tří splátek ročně vždy o jeden měsíc, přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný se 15.10.2022 dostal do prodlení, když nezaplatil v ten den splatnou splátku 4 542 Kč představující splátku úvěru 3 091 Kč a splátku doplňkové služby 1 451 Kč, která byla splatná společně s úvěrovou splátkou, na základě toho žalobce zaslal žalovanému prvou písemnou upomínku z 20.10.2022, kde žalovaného vyzval k úhradě dluhu a sankce za zaslání upomínky 300 Kč, sjednané ve smlouvě o úvěru, následně vyzval žalovaného k úhradě dluhu druhou upomínkou z 5.11.2022, která obsahovala i výzvu k úhradě ve smlouvě dohodnuté sankce za tuto upomínku 500 Kč, protože žalovaný na upomínky nereagoval, přistoupil žalobce dle smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a 21.11.2022 žalovaného vyzval k úhradě dluhu v celkové výši 332 011,16 Kč. Tento dluh se sestával za situace, kdy žalovaný uhradil pouze deset splátek v celkové výši 45 420 Kč, z čehož částka 6 182,53 Kč připadla na jistinu, částka 24 732,06 Kč na úrok, částka 14 510 Kč na doplňkovou službu anonymizováno, z jistiny 98 817,47 Kč, úroku 92 819,94 Kč, zbývající části služby anonymizováno 89 962 Kč, nákladů na upomínkování 800 Kč, smluvních úroků z prodlení 203,02 Kč a smluvní pokuty 49 408,73 Kč, bylo přihlédnuto k přeplatku žalovaného 81,34 Kč. V případě smluvní pokuty jí žalobce požaduje pouze v rozsahu poloviny nezaplacené jistiny. V zesplatňujícím dopise byl žalovaný vyznán k úhradě do 3.1.2023. Návrhem žalobce na žalovaném požaduje zaplacení 331 726,80 Kč, když nenárokuje pokutu za prodlení ve výši 203,02 Kč a zohledňuje platbu žalovaného 81,34 Kč.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným, v němž žalovaný namítl neplatnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska nepřiměřenosti úroků, které výrazně převyšují průměrnou úvěrovou sazbu u spotřebitelských úvěrů ve výši 6,31% a sjednané úroky 29% lze považovat za nemravné, z hlediska porušení zákonné povinnosti žalobce řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného, kterou žalobce nesplnil, z hlediska toho, že smlouva je podepsána prostým elektronickým podpisem a nikoli kvalifikovaným a uznávaným podpisem. Následně tento odpor doplnil, poukázal na to, že ve smlouvě uvedená částka 10 500 Kč v podstatě představuje skrytý úrok, poukázal na to, že žádal o navýšení úvěru ze smlouvy předchozí, ze strany žalobce však došlo k refinancování původního úvěru, jehož účelem bylo pouze navýšení dlužné částky a nemravné obohacení žalobce, poukázal na to, že uzavřením smlouvy o doplňkové službě anonymizováno došlo k významnému navýšení odměny úvěru o celkovou částku 104 472 Kč a faktický úrok z úvěru činí 55,44% ročně dle výpočtu žalovaného,

3

považuje za nepřiměřenou smluvní pokutu, namítl, že v rámci ověření úvěruschopnosti žalovaného se žalobce nijak nezajímal o skutečnou výdajovou stránku žalovaného. V tomto vyjádření uvedl, že již žalobci uhradil 78 469 Kč, z důvodu neplatnosti smlouvy by byl povinen žalobci vrátit pouze výši bezdůvodného obohacení, tedy 82 906 Kč sestávající se z jistiny 51 000 ze smlouvy o úvěru předchozí a 31 906 Kč ze smlouvy ze dne 18.11.2021 uvedené v návrhu, žalobci tak dluží pouze 4 437 Kč.

3. Ještě před jednáním ve věci samé vzal žalobce dne 7.6.2023 návrh částečně zpět, když toto částečné zpětvzetí návrhu zdůvodnil zvážením všech okolností projednávaného sporu a usnesením zdejšího soudu ze dne 8.6.2023, č.j. -106, bylo řízení částečně zastaveno, a to v části týkající se zaplacení částky ve výši 232 909,33 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 50 208,73 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, s 0,1% úrokem z prodlení denně z částky 89 962 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, žalobce setrval po částečném zpětvzetí návrhu pouze na zaplacení zbývající části úvěrové jistiny 98 817,47 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 98 817,47 Kč od 4.1.2023 do zaplacení. Při jednání soudu dne 8.6.2023 žalovaný doložil, že dílčími platbami zaplatil žalobci již částku ve výši 78 169 Kč, když z jím předložených dokladů vyplývalo, že k datu zahájení řízení bylo zaplaceno 50 917 Kč a po zahájení řízení 27 252 Kč. Žalobce následně tyto platby žalovaného potvrdil, potvrdil, že částka 78 169 Kč opravdu byla žalovaným uhrazena, částku zaplacenou do zahájení řízení žalobce zohlednil v návrhu, v případě částky 27 252 Kč zaplacené po zahájení řízení (16.3.2023) poukázal na to, že tato platba byla zahrnuta v rámci již provedeného částečného zpětvzetí návrhu shora. Při dalším soudním jednání žalovaný soudu doložil, že žalobci zaplatil nyní v průběhu řízení 21.9.2023 ještě částku 4 777 Kč, žalobce následně zaplacení této částky uvedeného dne žalovaným potvrdil a vzal návrh částečně zpět o částku 4 777 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 4 777 Kč od 4.1.2023. K jednání soudu se již poté účastníci nedostavili, vyžádání souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím návrhu ve smyslu by znamenalo zbytečné odročení jednání a s ohledem na skutečnost, že sám žalovaný na zaplacení částky 4 777 Kč ještě před částečným zpětvzetím návrhu sám poukázal, je zcela zřejmé, že žalovaný nemá žádného důvodu k nesouhlasu s částečným zpětvzetím návrhu o tuto částku. Z tohoto důvodu soud v rámci tohoto rozhodnutí jeho I. výrokem řízení částečně zastavil ve shora uvedeném žalobcem požadovaném rozsahu. Za této situace předmětem řízení zůstává zaplacení částky 94 040,47 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 94 040,47 Kč od 4.1.2023 do zaplacení.

4. Pokud se jedná o smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo byla mezi účastníky uzavřena 18.11.2021 komunikačními prostředky„ na dálku“, soud má za prokázané, že smlouva byla uzavřena, žalovaný tuto skutečnost nepopírá, i když poukazuje na formální nedostatky týkající se podpisu. Jedná se o smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč se sjednaným ročním úrokem 29% ročně, žalovaný se zavázal úvěr žalobci splácet v 72 měsíčních splátkách po 3 091 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že částka 105 000 Kč však nebyla žalovanému v této výši fakticky vyplacena, bylo ujednáno, že z těchto 105 000 Kč bude částka 31 906 Kč vyplacena na účet žalovaného, částka 62 594 Kč bude vyplacena žalobci jako věřiteli žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 16.11.2021, z níž má žalovaný vůči žalobci v této výši závazek a dále částka 10 500 Kč nebude žalovanému vyplacena, neboť bude započtena na náklady poskytovatele úvěru, tedy žalobce, když se jedná o náklady na lustrum, na expresní vyplacení úvěru, na administrativní náklady, na odměnu zprostředkovateli a na ověření úvěrového

případu. Ve smlouvě je dále odkazováno na doplňkové služby anonymizováno. Dále ze smlouvy vyplývají další povinnosti žalovaného, zejména vztahující se k prodlení žalovaného se splácením úvěru, když se jedná o platby částek za upomínky, v případě prvé upomínky 300 Kč, v případě druhé upomínky 500 Kč, dále o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Společně s touto smlouvou o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena i smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno, která tvoří přílohu číslo úvěrové smlouvy, z této smlouvy vyplývá,

4

že je uzavírána v souvislosti s poskytnutím shora uvedeného úvěru a touto smlouvou byly sjednány možnosti odkladu a přerušení splátek, jak žalobce v návrhu uvádí, když za tyto možnosti odkladu a přerušení splátek byla sjednána ve smlouvě uvedená cena v celkové výši 1 451 Kč měsíčně představující po dobu trvání úvěru celkovou částku 104 472 Kč. Žalovaný se tak zavázal měsíčně hradit celkovou částku 4 542 Kč.

5. Ze shora uvedeného vyplývá, že z úvěrové částky 105 000 Kč byla část ve výši 62 594 Kč použita k úhradě závazku žalovaného vůči témuž věřiteli z úvěrové smlouvy ze 16.11.2021 číslo. Z této smlouvy vyplývá, že byla uvedeného dne uzavřena mezi týmiž účastníky, jedná se o smlouvu zcela obdobného charakteru jako pozdější smlouva z 18.11.2021, smlouvou byl mezi účastníky sjednán úvěr 60 000 Kč s úrokovou sazbou 26 % ročně představující částku 59 016 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 653 Kč. I v tomto případě však žalovanému nebyla částka 60 000 Kč v plné výši uhrazena, na jeho účet byla uhrazena pouze částka 51 000 Kč a zbývající část 9 000 Kč byla započtena na náklady věřitele, tedy žalobce stejného druhu jako bylo uvedeno u smlouvy z 18.11.2021. I v tomto případě byla mezi účastníky sjednána jako příloha číslo smlouva o doplňkové službě anonymizováno, která sjednávala stejné možnosti odkladu a přerušení splácení, představovala ujednanou cenu po dobu trvání úvěrové smlouvy 942 Kč měsíčně, tedy 67 824 Kč a žalovaný se tak v rámci této smlouvy zavázal k měsíčním platbám v celkové výši 2 595 Kč (1 653 Kč na úvěru, 942 Kč na doplňkové službě anonymizováno).

6. Soud vychází z tvrzení žalovaného, že opravdu na svůj účet částky 51 000 Kč a 31 906 Kč od žalobce obdržel. Dále soud konstatoval přílohu číslo obou úvěrových smluv týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Konstatoval dále, že žalobce z důvodu prodlení žalovaného úvěr z úvěrové smlouvy číslo zesplatnil dopisem z 21.11.2022, ve kterém vyzval žalovaného k úhradě celkového dluhu do 3.1.2023 v případě že nevyužije možnosti přistoupení k opětovnému splácení.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 18.11.2021 smlouvu o úvěru dle , (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Tato úvěrová smlouva je svým způsobem provázána s předchozí zcela obdobnou úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 16.11.2021, obě tyto smlouvy obsahují obdobná ujednání týkající se závazků žalovaného v případě jeho prodlení ve formě nákladů upomínání, smluvní pokuty apod., obě smlouvy obsahují jako přílohu uzavřenou smlouvu o doplňkové službě anonymizováno. Na základě v pořadí druhé uzavřené smlouvy z 18.11.2021 došlo k úhradě závazku, který měl žalovaný vůči žalobci v době uzavírání smlouvy z předchozí smlouvy ze 16.11.2021, když sám uvádí, že důvodem uzavření druhé smlouvy byla jeho žádost o navýšení úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu obou smluv shledává jejich neplatnost, je nutno se zaobírat platností obou smluv, byť žalobce zaplacení žalované částky nárokuje z titulu úvěrové smlouvy z 18.11.2021, protože z této úvěrové smlouvy z 18.11.2021 fakticky žalovanému v plné výši finanční prostředky vyplaceny nebyly, byly vyplaceny z části právě k úhradě závazku vůči témuž věřiteli z předchozí smlouvy ze 16.11.2021. Neplatnost obou těchto smluv soud shledává z následujících důvodů.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu

5

oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. V daném případě došlo při uzavírání shora uvedených smluv k ujednáním, která se týkají povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovými částkami i další částky, které byly ve smlouvách specifikovány jako úroky a náklady, dále se žalovaný zavázal k platbám značně vysokých částek ve vztahu k výši úvěrové jistiny v rámci smluv o doplňkových službách anonymizováno, které upravují možnosti odkladu a přerušení splátek. V obou úvěrových smlouvách byly sjednány úroky, v případě smlouvy ze 16.11.2021 se jednalo o úrok 26 % ročně a v případě smlouvy z 18.11.2021 o úrok 29 % ročně. Pokud se jedná o takto sjednané úroky, jedná se o úroky vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v listopadu 2021 míru 3,65 % ročně, při úvěrech na spotřebu s fixací sazby úroku nad jeden rok do pěti let se jednalo o míru 7,34 % ročně. Sjednané úrokové sazby trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesahují a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků jsou obě smlouvy z tohoto důvodu neplatné. Pokud se jedná o smluvní pokutu, byla v obou smlouvách tato sjednána ve výši 0,1 % denně, dle názoru soudu lze ohledně těchto smluvních pokut konstatovat, že co do sjednané výše nejsou v rozporu s dobrými mravy, svou výší nepřesahují míru přiměřenou dle ustálené soudní judikatury, je však nutno přihlédnout k tomu, že se nejedná o jedinou ve smlouvách sjednanou sankci, k prodlení žalovaného se vztahují různé další sankční povinnosti ve formě hrazení dosti vysokých částek za upomínky. Veškeré povinnosti žalovaného v celkovém souhrnu způsobují dle názoru soudu zjevnou nevyváženost úvěrové smlouvy. Žalobce si do smlouvy o úvěru zakotvil v případě obou úvěrových smluv náklady za poskytnutí úvěru, jednalo se v prvém případě o částku 9 000 Kč, ve druhém případě o částku 10 500 Kč a vlastně o tyto částky byly přímo poníženy uvěrové částky v rámci jejich výplaty žalovanému, ať již přímo na jeho účet či v případě druhé smlouvy i k úhradě závazku ze smlouvy předchozí. Jedná se ve vztahu k úvěrovým jistinám o značně vysoké náklady představující 15 % základní úvěrové částky v případě smlouvy z 16.11.2021, 10% základní úvěrové částky v případě smlouvy z 18.11.2021. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smluv tak nákladná, smlouvy jsou uzavírány dálkovým způsobem, evidence je elektronická a je tedy zřejmá neúměrnost těchto poplatků, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Navíc druhý úvěr byl uzavírán s minimálním časovým odstupem dvou dnů od úvěru předchozího a jednalo se fakticky o navýšení úroku a žalobce tímto postupem vlastně zdvojnásobil předmětné náklady. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Stejné úvahy je možno vztáhnout i k doplňkové službě anonymizováno, jedná se sice o službu, která je uzavírána dlužníkem dobrovolně, její uzavření není podmínkou uzavření úvěrové smlouvy, ovšem pokud soud vezme i v tomto případě sjednanou částku za možnosti sjednaného odkladu a přerušení splátek, je evidentní, že se opět jedná o zcela neúměrnou cenu za poskytnutou službu představující ve vztahu k úvěrovým částkám zaplacení dalších částek mnohem vyšších, než jsou částky úvěrové. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smluv, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvy v popsaných podobách uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu

6

z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. jsou obě shora uvedené smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celým smlouvám, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smluv vždy jeden celek. Z důvodu této soudem konstatované neplatnosti obou smluv pak není potřeba se zaobírat dalšími žalobcem uváděnými důvody neplatnosti předmětných úvěrových smluv.

10. Za této situace při konstatování neplatnosti smluv má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatné smlouvy získal. Na základě smlouvy ze 16.11.2021 získal žalovaný od žalobce částku 51 000 Kč, na základě smlouvy z 18.11.2021 žalovaný získal fakticky pouze částku 31 906 Kč. Získal tedy celkem 82 906 Kč a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení byla po uzavření druhé smlouvy dána touto částkou 82 906 Kč. Soud musí v rámci svého rozhodování přihlížet k oběma těmto mezi účastníky uzavřeným smlouvám, protože druhá smlouva z 18.11.2021 navazuje na smlouvu předchozí ze 16.11.2021, dochází na základě ní k uspokojování závazku vyplývajícího ze smlouvy předchozí a v důsledku neplatnosti obou smluv nelze vycházet z toho, že součástí bezdůvodného obohacení bylo i uspokojení předchozího závazku, též neplatného. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti smluv a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud tedy vychází z toho, že k datu zahájení tohoto řízení bylo žalobcem zaplaceno 50 917 Kč. Pak je nutno konstatovat, že k datu zahájení řízení byl nárok žalobce částečně oprávněný, a to co do částky 31 989 Kč. Dne 16.3.2023, tedy v průběhu řízení, žalovaný zaplatil 27 252 Kč a po této platbě byl oprávněný nárok žalobce na zaplacení částky 4 737 Kč. Dne 21.9.2023 žalovaný zaplatil 4 777 Kč, tím byl uspokojen zbývající dluh 4 737 Kč a nad jeho rámec byla žalovaným zaplacena částka 40 Kč. Do prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení se ve smyslu a o.z. žalovaný dostal dnem 4.1.2023, když vychází z lhůty k plnění do 3.1.2023 uvedené v zesplatňující výzvě z 21.11.2022, od 4.1.2023 má tedy žalobce nárok na úhradu úroků z prodlení ve výši 15 % ročně dle . K datu zahájení řízení se jednalo o nárok žalobce na zaplacení částky 31 989 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 31 989 Kč od 4.1.2023. V důsledku provedení platby 27 252 Kč z 16.3.2023 byl pak následně nárok žalobce dán částkou ve výši 4 737 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 31 989 Kč od 4.1.2023 do 16.3.2023 a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 737 Kč od 17.3.2023 do zaplacení. V důsledku platby 4 777 Kč z 21.9.2023 došlo k celkovému uspokojení jistiny 4 737 Kč, nárok žalobce je dán pouze na nezaplacených úrocích z prodlení ve výši 15% ročně z částky 31 989 Kč od 7.1.2023 do 16.3.2023 a z částky 4 737 Kč od 17.3.2023 do 21.9.2023, když platbu 40 Kč nad rámec 4 737 Kč soud započítává na úhradu nejstaršího úročení, tedy 15% úroku z 31 989 Kč za dobu od 4.1.2023 do 6.1.2023 (přepočet na denní úrok představuje 13, 146 Kč a za tři dny se jedná o 39, 438 Kč. Za této situace soud II. výrokem tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci uvedený úrok z prodlení a ve zbývajícím rozsahu soud návrh žalobce III. výrokem tohoto rozsudku zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl v řízení úspěšný z 90 % předmětu řízení. Soud vychází z toho, že výše žalované částky činila 331 726,80 Kč, nárok žalobce konstatovaný shora k datu zahájení řízení v rámci bezdůvodného obohacení činil 31 989 Kč a tedy přibližně je mezi těmito částkami poměr 90 % ku 10 %. Za této situace při odečtení

7

neúspěchu od úspěchu soud dospívá k závěru, že žalovaný má vůči žalobci nárok na náhradu 80% jemu vzniklých nákladů řízení. Žalovanému vznikly náklady řízení sestávající se z odměny za dva úkony právní služby z předmětu řízení 331 726,80 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k návrhu z 2.6.2023), tedy dle , advokátní tarif, odměny 2 x 9 660 Kč, dále z odměny za tři úkony právní služby z předmětu řízení 98 817,47 Kč (účast při jednání soudu 8.6.2023, právní rozbor z 23.6.2023, účast při jednání soudu 25.9.2023), tedy dle uvedené vyhlášky odměny 3 x 5 060 Kč. Dále do nákladů řízení náleží 5 x paušál 300 Kč dle uvedené vyhlášky, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s časem stráveným cestou z sídla advokáta žalovaného k soudu a zpět, ve vztahu k jednání z 8.6.2023 v rozsahu 6 půlhodin v souvislosti s jízdou automobilem, ve vztahu k jednání z 25.9.2023 v rozsahu 8 půlhodin v souvislosti s jízdou veřejným hromadným prostředkem, vše při sazbě 100 Kč/půlhod dle , odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále se v souvislosti s jízdou k jednání soudu 8.6.2023 jedná o náhradu jízdného automobilem o průměrné spotřebě 4,2 l nafty /100 km a ujetí celkové vzdálenosti 230 km, která dle , ve znění účinném do 30.6.2023, činí částku 1 622 Kč (základní náhrada 1 196 Kč při sazbě 5,20 Kč/km, náhrada spotřebovaných pohonných hmot 426 Kč při vyhláškově ceně nafty 44,10 Kč). Ve vztahu k jízdě k jednání soudu z 25.9.2023 se dále jedná o náhradu jízdného 2 x 200 Kč, tedy 400 Kč na jízdném veřejným hromadným prostředkem. Ze součtu shora uvedených položek, vyjma náhrady jízdného autobusem, tedy z částky 39 022 Kč, se jedná o 21 % DPH ve výši 8 194,60 Kč Celkem se jedná o náklady řízení ve výši 47 616 Kč a 80 % z této částky činí 38 093,30 Kč. Soud tedy uložil žalobci povinnost tyto náklady řízení žalovanému zaplatit, a to ve smyslu k rukám jeho právního zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.