Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 257/2023-51

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 48 857,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 48 857,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 726,76 Kč za období od 2. 11. 2022 do 1. 4. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 494,06 Kč za období od 2. 11. 2022 do 1. 4. 2023, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 48 857,67 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 857,67 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 48 857,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 726,76 Kč za období od 2. 11. 2022 do 1. 4. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 494,06 Kč za období od 2. 11. 2022 do 1. 4. 2023, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 48 857,67 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 857,67 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 18. 9. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 48 857,67 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20. 9. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. bankovní účet, na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr na sporožirovém účtu až do výše úvěrového limitu 61 000 Kč, žalovaná se v souvislosti se smlouvou zavázala hradit smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně včetně poplatků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru a dále se zavázala nepřečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, a to vyhledáváním žalované v insolvenčním rejstříku, v bankovních a nebankovních registrech klientských informací a v databázi Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru nedodržela tím, že jí na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla povinna právní předchůdkyni žalobkyně neprodleně uhradit, avšak neučinila tak ani na výzvu ze dne 1. 11. 2022. Žalobkyně proto ke dni 1. 11. 2022 vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku žalované ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. bankovní účet. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 516 694,83 Kč a na svůj dluh uhradila celkem 518 318,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 1. 4. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu předem omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila a žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně a včas předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 20. 9. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru, podle níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 61 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % a poplatkem nejpozději do 10. 7. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně včetně ceníku /viz smlouva o kontokorentním úvěru na č. l. 14 - 16 spisu, ceník pro kontokorent na č. l. 17 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalované činí 23 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla své výdaje ve výši 1 500 Kč, a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalované na částku 13 460 Kč a započítala i splátky, které žalovaná měla (a sama je neuvedla) na další úvěry ve výši 5 360 Kč měsíčně /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 46 spisu/. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalované v období od dubna do června 2021 (když žalobkyně nepředložila výpisy z bankovního účtu žalované za rozhodné období července a srpna 2021) se pohyboval okolo nuly či v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalované v měsíci dubnu 2021 činily 61 242 Kč, výdaje potom 60 196,71 Kč, v květnu 2021 činily příjmy 24 654 Kč, výdaje částku 25 467 Kč a v měsíci červnu 2021 činily příjmy 38 100 Kč a výdaje činily 71 163,35 Kč /viz výpisy z bankovního účtu žalované v systému ISAS/. Žalovaná čerpala na předmětný kontokorentní úvěr finanční prostředky ve výši 516 694,83 Kč. Celkově na tento úvěr uhradila částku 518 318,80 Kč /viz tvrzení žalobkyně/. Žalovaná se na svém sporožirovém účtu dostala do nepovoleného debetu a ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně toto nepovolené přečerpání nevyrovnala /viz upomínka na č. l. 27 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 47 spisu, výpisy z účtu na č. l. 25 – 26 spisu, podklady pre súdne konanie na č. l. 18 – 22 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 4. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 10 - 13 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č. l. 23 - 24 spisu/. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 19. 4. 2023 /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 28 spisu, poštovní podací arch na č. l. 29 spisu/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2023 /viz předžalobní výzva na č. l. 30 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 31 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 20. 9. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru, podle níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 61 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % a poplatkem nejpozději do 10. 7. 2022. Před sjednáváním shora uvedeného úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalované činí 23 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla své výdaje ve výši 1 500 Kč, a to, že nesplácí žádné jiné úvěry či zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně sama stanovila výši měsíčních výdajů žalované na částku 13 460 Kč a započítala i splátky, které žalovaná měla (a sama je neuvedla) na další úvěry ve výši 5 360 Kč měsíčně. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalované v období od dubna do června 2021 se pohyboval okolo nuly či v záporných hodnotách, když měsíční příjmy žalované v měsíci dubnu 2021 činily 61 242 Kč, výdaje potom 60 196,71 Kč, v květnu 2021 činily příjmy 24 654 Kč, výdaje částku 25 467 Kč a v měsíci červnu 2021 činily příjmy 38 100 Kč a výdaje činily 71 163,35 Kč. Žalovaná čerpala na předmětný kontokorentní úvěr finanční prostředky ve výši 516 694,83 Kč. Celkově na tento úvěr uhradila částku 518 318,80 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 27. 3. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k datu 1. 4. 2023. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 19. 4. 2023. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2023.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dále dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon číslo“)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalované měsíční čistý příjem ve výši 23 000 Kč, který ověřila z výpisů z bankovního účtu žalované. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto přímo od žalované nezjišťovala vůbec a sama tyto výdaje stanovila částkou 13 460 Kč, a to na základě svého interního ekonomického modelu. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované. Kdyby tak žalobkyně skutečně porovnala příjmy a výdaje žalované na základě jejích bankovních výpisů, nemohla by uzavřít, že žalovaná je schopna finanční prostředky vrátit ve smluvně stanovené době. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalované v paušální částce 13 460 Kč a připočetla k ní splátky dalších úvěrů ve výši 5 360 Kč, takovýto postup však není možný. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poskytla úvěr žalované přesto, že bylo z výpisů z jejího bankovního účtu zřejmé, že žalovaná běžně každý měsíc spotřebovala veškeré finanční prostředky, které vydělala (z toho je také zřejmé, že její měsíční výdaje určitě tvořily více než právní předchůdkyní žalobkyně stanovenou částku 13 460 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojil ani velmi nízký či záporný zůstatek na účtu žalované, byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

16. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 516 694 Kč a částku 518 318,80 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradila. Žalovaná tak nemá povinnost vrátit další finanční prostředky, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, když toto bezdůvodné obohacení již jako celek v minulosti uhradila. Z uvedeného důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to v celém rozsahu (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s  tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.