Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
42 C 97/2023-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 87 675,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
částku 23 709,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 709,49 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
částku 20 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 050 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
částku 24 708 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 708 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
částku 4 078,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 078,84 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni
částku 5 090,50 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 15. 8. 2022 do 12. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 090,50 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1367,55 Kč,
částku 4 076,42 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 8. 2022 do 14. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 076,42 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 236,71 Kč,
částku 4 441,12 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 8. 2022 do 14. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 441,12 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 535,24 Kč,
částku 921,16 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 8. 2022 do 27. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 921,16 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 193,28 Kč,
částku 600 Kč,
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 053,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 709,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 709,49 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, částku 20 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 050 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, částku 24 708 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 708 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, částku 4 078,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 078,84 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 090,50 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 15. 8. 2022 do 12. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 799,99 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 090,50 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1367,55 Kč, částku 4 076,42 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 8. 2022 do 14. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24126,42 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 076,42 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 236,71 Kč, částku 4 441,12 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 8. 2022 do 14. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 149,12 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 441,12 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 535,24 Kč, částku 921,16 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 8. 2022 do 27. 9. 2022, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 9. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 921,16 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 193,28 Kč, částku 600 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 053,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 87 675,53 Kč (jako součtu částek 28 799,99 Kč, 24 126,42 Kč, 29 149,12 Kč, 5 000 Kč a 600 Kč) s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2020 Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 4. 11. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč (Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě- Smlouva o poskytnutí kontokorentu). Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu právnická osoba příjmení anonymizováno, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 4. 11. 2020 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na jeho účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy přitom byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalovaný však porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, pročež žalobkyně přistoupila dne 15. 8. 2022 k zesplatnění kontokorentu, k úhradě dluhu pak vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2022.
2. Dne 22. 4. 2021 pak uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 4 k této Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč (Smlouva o úvěru č. číslo). Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru, byl mu úvěr schválen a dne 22. 4. 2021 vyplacen na jeho běžný účet. Podle podmínek úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 571 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % ročně, vždy k 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 5. 2021 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 4. 2029. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, když počínaje splátkou splatnou dne 14. 6. 2022 nehradil splátky řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru dne 15. 8. 2022 k zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu-předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2022.
3. Vedle toho dne 6. 5. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným Dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč (Smlouva o úvěru číslo číslo). Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba příjmení anonymizováno, byl mu daný úvěr i v tomto případě schválen a dne 26. 5. 2021 vyplacen na jeho běžný účet v plné výši. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 495 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně vždy k 16. dni měsíce počínaje dnem 16. 6. 2021 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 16. 3. 2029. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, když počínaje splátkou splatnou dne 16. 6. 2022 nehradil splátky řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru dne 15. 8. 2022 k zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu-předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2022.
4. Konečně žalobkyně dne 25. 6. 2021 uzavřela s žalovaný s žalobcem Dodatek č. 6 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o další úvěr ve výši 30 000 Kč (Smlouva o úvěru č. číslo). Protože žalovaný i v tomto případě splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba příjmení anonymizováno, byl mu předmětný úvěr schválen a dne 25. 6. 2021 mu byla na jeho běžný účet vyplacena částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 588 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % ročně vždy k 16. dni měsíce počínaje dnem 16. 7. 2021 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 16. 6. 2029. Žalovaný však i v tomto případě tuto svou povinnost porušil, když počínaje splátkou splatnou dne 16. 6. 2022 nehradil splátky řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru dne 15. 8. 2022 k zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu-předžalobní výzvy ze dne 5. 9. 2022.
5. Vedle toho žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 600 Kč s tím, že tato částka odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní na vymáhání dluhu. Žalobkyně se od prvního dne prodlení snažila žalovaného kontaktovat, upomínala žalovaného opakovaně telefonicky, v jeho internetovém bankovnictví, e-mailem a SMS zprávami. V Podmínkách pro používání úvěru byla stranami sjednána možnost žalobkyně požadovat v důsledku prodlení žalovaného náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání, přitom z důvodu neplnění závazku byly žalovanému naúčtovány dne 4. 7. 2022 a dne 25. 7. 2022 náklady v paušální výši vždy 300 Kč.
6. Dále žalobkyně ke všem jednotlivým nárokům v podobě úvěrů uvedla, že ve všech případech provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přitom posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádostech o úvěry. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále ověřuje dle potřeby; vedle toho posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (úvěrová zpráva z Bankovního registru klientských informací, která zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF.
7. K úvěru č. číslo¨ žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho další úvěrové splátky měly činit 3 000 Kč, měl být zaměstnán s příjmem ve výši 22 856 Kč u právnická osoba anonymizováno, IČO, příjmy dalších členů domácnosti měly činit 18 000 Kč a celkové výdaje domácnosti měly činit 12 000 Kč, z toho 11 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na léky a stravu. Žalovaný přitom žalobkyni předložil potvrzení o výši hlavního příjmu ze dne 19. 10. 2020 a dále při vyplňování žádosti o úvěr potvrdil, že nedošlo v mezidobí od poslední žádosti ke změně výše či druhu jeho příjmu. Vzhledem k výši úvěru, stáří posledních dodaných dokladů a nízkému rizikovému profilu žalovaného žalobkyně příjem takto osvědčený žalovaným akceptovala.
8. K úvěru č. číslo žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho další úvěrové splátky měly činit 1 789 Kč, měl být zaměstnán s příjmem ve výši 22 000 Kč u právnická osoba anonymizováno, IČO, příjmy dalších členů domácnosti měly činit 18 000 Kč a celkové výdaje domácnosti měly činit 12 000 Kč, z toho 11 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na léky a stravu. Žalobkyně dne 22. 4. 2021 ověřila pracovní poměr žalovaného telefonátem do jeho zaměstnání, z něhož bylo zjištěno, že tento do zaměstnání nastoupil ke dni 3. 4. 2017, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, z jeho mzdy nejsou prováděny žádné srážky.
9. K úvěru č. číslo pak žalovaný opět uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho další úvěrové splátky měly činit 1 789 Kč, měl být zaměstnán s příjmem ve výši 28 700 Kč u právnická osoba anonymizováno, IČO, příjmy dalších členů domácnosti měly činit 18 000 Kč a celkové výdaje domácnosti měly činit 12 000 Kč, z toho 11 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na léky a stravu. Žalovaný předložil žalobkyni potvrzení o výši hlavního příjmu vystavené dne 25. 5. 2021.
10. Ve vztahu k úvěru č. číslo pak žalovaný při vyplňování žádosti o úvěr potvrdil, že nedošlo v mezidobí od poslední žádosti ke změně výše či druhu jeho příjmu. Vzhledem k výši úvěru, stáří posledních dodaných dokladů a nízkému rizikovému profilu žalovaného žalobkyně příjem takto osvědčený žalovaným akceptovala.
11. Žalobkyně při posuzovaní výdajů žalovaného k poskytovaným úvěrům stanovila vždy částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy, jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Částka pokryla tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného jako například náklady na dopravu, léky, apod. Správnost faktu, že žalobkyně místo zjišťování a dokládání všech ostatních výdajů žalovaného využila expertní analýzy, podporuje také komentář k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.). Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti zohledňuje výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od Českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které v žádostech uvedli ostatní klienti (analýza posuzuje výdaje žadatelů se stejným rodinným stavem, krajem bydliště, věkovou skupinou a typem bydlení). V rámci expertní analýzy pro stanovení schopnosti splácet vypočítává pro každého klienta tzv. maximální limit splátky, který vyjadřuje maximální měsíční splátku úvěru, kterou je klient schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a ostatní pravidelné měsíční platby a náklady. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně rozhodla, že v těchto případech byl žalovaný schopen požadované úvěry splácet, když neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěry splácet. O splnění povinnosti žalobkyně postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí svědčí i skutečnost, že další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru žalobkyně zamítla.
12. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
13. Soud ve věci usneseními ze dne 28. 3. 2023 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 31. 3. 2023 formou dodání do datové schránky a žalovanému dne 17. 4. 2023 náhradním způsobem – formou uložením u pošty, přičemž však se ani jedna z procesních stran k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání obě souhlasí.
14. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Listinou označenou jako Rámcová smlouva číslo jakož i obchodními podmínkami banky účinnými od 30. 1. 2022 a 12. 1. 2022, které jsou její nedílnou součástí, Ceníkem banky účinným od 1. 12. 2019 a 3. 11. 2020, Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba, mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného, dokladem o odeslané poště a Přehledem nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, je v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným jako fyzickou osobou byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému dne 19. 10. 2020 zřízen běžný účet č. bankovní účet, přitom žalovaný se zavázal dodržovat nejen rámcovou smlouvu, ale i obchodní podmínky, banka přitom žalovaného opakovaně upomínala o úhradu jeho nesplacených závazků a ve dnech 4. 7. 2022 a 25. 7. 2022 mu v souladu s ceníkem naúčtovala náklady za upomínání v paušální výši vždy 300 Kč, celkem tedy 600 Kč.
15. Dodatkem č. 2 k Rámcové smlouvě - Smlouvou o poskytnutí kontokorentu ze dne 4. 11. 2020, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínkami pro používání kontokorentu právnická osoba, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného, jakož i přehledem plateb kontokorentu je v řízení dále prokázáno, že na základě žádosti žalovaného byl tomuto bankou dne 4. 11. 2020 poskytnut úvěr s možností přečerpání (tzv. kontokorent s 3 měsíčním bezúročným obdobím), a to jako neúčelový a nezajištěný úvěr s možností čerpat do výše úvěrového limitu 5 000 Kč formou přečerpání běžného účtu číslo bankovní účet; úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru byl ve výši 0 Kč a RPSN v případě okamžitého čerpání celého úvěru měla činit 20,63 %; dále bylo mezi stranami ujednáno, že po uplynutí tříměsíčního bezúročného období se kontokorent úročí roční úrokovou sazbou ve výši 18,90 %. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaný vyčerpal celý povolený kontokorent ve výši 5 000 Kč, v průběhu jeho trvání zaplatil bance celkem částku 921,16 Kč, která však byla bankou započtena na obchodní úrok.
16. Dodatkem č. 4 k Rámcové smlouvě – Smlouvou o úvěru č. číslo ze dne 22. 4. 2021, Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem daného úvěru, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného a přehledem plateb k danému úvěru je dále v řízení prokázáno, že se žalobkyně a žalovaný formou prostředků komunikace na dálku dále dohodli, že banka poskytne žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na jeho běžný účet číslo bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 97 měsíců od jeho poskytnutí formou pravidelných měsíčních splátek po 571 Kč vždy ke každému 14. dni v každém měsíci při splatnosti první splátky k 14. dni v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru; úroková sazba byla sjednána na 16,90 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru na částku 0 Kč, RPSN byla stanovena na 18,3 % ročně a žalovaný měl při splnění podmínek úvěru zaplatit celkem 54 620,25 Kč. Z přehledu plateb pak vyplývá, že na účet žalovaného byla bankou dne 22. 4. 2021 převedena částka 30 000 Kč, žalovaný bance na tento úvěr uhradil celkem částku 6 290,51 Kč, kterou banka započetla částečně na jistinu úvěru, částečně na sjednaný úrok.
17. Dodatkem č. 5 k Rámcové smlouvě – Smlouvou o úvěru č. číslo ze dne 6. 5. 2021, Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem daného úvěru, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného a přehledem plateb k danému úvěru je dále v řízení prokázáno, že se žalobkyně a žalovaný formou prostředků komunikace na dálku dále dohodli, že banka poskytne žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na jeho běžný účet číslo bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 97 měsíců od jeho poskytnutí formou pravidelných měsíčních splátek po 495 Kč a dále pojištění úvěru ve výši 44 Kč, vždy ke každému 16. dni v každém měsíci při splatnosti první splátky k 16. dni v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru; úroková sazba byla sjednána na 17,90 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru na částku 0 Kč, RPSN byla stanovena na 19,47 % ročně a žalovaný měl při splnění podmínek úvěru zaplatit celkem 47 368,86 Kč. Z přehledu plateb pak vyplývá, že na účet žalovaného byla bankou dne 26. 5. 2021 převedena částka 25 000 Kč, žalovaný bance na tento úvěr uhradil celkem částku 4 950 Kč, kterou banka započetla částečně na jistinu úvěru, částečně na sjednaný úrok.
18. Dodatkem č. 6 k Rámcové smlouvě – Smlouvou o úvěru č. číslo ze dne 25. 6. 2021, Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem daného úvěru, mimořádným výpisem z běžného účtu žalovaného a přehledem plateb k danému úvěru je dále v řízení prokázáno, že se žalobkyně a žalovaný formou prostředků komunikace na dálku dále dohodli, že banka poskytne žalovanému neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na jeho běžný účet číslo bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 97 měsíců od jeho poskytnutí formou pravidelných měsíčních splátek po 588 Kč vždy ke každému 16. dni v každém měsíci při splatnosti první splátky k 16. dni v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru; úroková sazba byla sjednána na 17,90 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru na částku 0 Kč, RPSN byla stanovena na 19,47 % ročně a žalovaný měl při splnění podmínek úvěru zaplatit celkem 56 355,98 Kč. Z přehledu plateb pak vyplývá, že na účet žalovaného byla bankou dne 25. 6. 2021 převedena částka 30 000 Kč, žalovaný bance na tento úvěr uhradil celkem částku 5 292 Kč, kterou banka započetla částečně na jistinu úvěru, částečně na sjednaný úrok.
19. Přehledem žádostí o úvěr je dále v řízení prokázáno, že žalovaný žádal opakovaně banku o poskytnutí úvěru, jeho žádost ze dne 19. 10. 2020 o kontokorent ve výši 20 000 Kč byla zamítnuta, téhož dne mu však byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (číslo), dne 4. 11. 2020 mu byla schválená žádost o kontokorent ve výši 5 000 Kč, dne 26. 2. 2021 byla zamítnuta jeho žádost o úvěr ve výši 40 000 Kč, dne 22. 4. 2021 mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (číslo úvěru), dne 6. 5. 2021 ve výši 25 000 Kč (číslo úvěru) a 25. 6. 2021 ve výši dalších 30 000 Kč (číslo úvěru), následné žádosti o půjčku ze dne 7. 7. 2021 ve výši 25 000 Kč a ze dne 8. 7. 2021 ve výši 25 000 Kč byly zamítnuty. Úvěrovou zprávou ze dne 19. 10. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný k tomuto dni vykazoval v rámci splátkových kontraktů celkovou nesplacenou částku 446 188 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 031 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 3 363 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč. Potvrzením o výši příjmu ze dne 19. 10. 2020 je pak dále prokázáno, že žalovaný byl k tomuto dni řádně zaměstnán jako zámečník u právnická osoba anonymizováno, IČO, s průměrným příjmem ve výši 22 961 Kč za posledních 12 měsíců s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Úvěrovou zprávou ze dne 22. 4. 2021 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný k tomuto dni vykazoval v rámci splátkových kontraktů celkovou nesplacenou částku 639 990 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 7 519 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 2 002 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč. Potvrzením o výši příjmu ze dne 26. 5. 2021 je pak dále prokázáno, že žalovaný byl k tomuto dni stále zaměstnán jako zámečník u právnická osoba anonymizováno, IČO, s průměrným příjmem ve výši 24 169 Kč za posledních 12 měsíců s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Úvěrovou zprávou ze dne 25. 6. 2021 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný k tomuto dni vykazoval v rámci splátkových kontraktů celkovou nesplacenou částku 801 520 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 9 797 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 4 213 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč.
20. Předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2022, včetně kopie podacího archu z téhož dne je dále v řízení prokázáno, že banka vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 93 073,59 Kč pošlete do 14.09.2022 s tím, že jde o celkový dluh z pohledávky vzniklé na základě půjček č. číslo ve výši 31 045,78 Kč, č. číslo ve výši 25 662,26 Kč, č. číslo ve výši 30 507,26 Kč, kontokorentu ve výši 5 258,29 Kč a upomínacích výloh ve výši 600 Kč, přičemž žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku žalobkyně doručovala žalovanému na adresu dle smlouvy, výzva byla odeslána dne 6. 9. 2022.
21. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.
22. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že se strany sporu nejprve dohodly, že žalobkyně jako banka poskytne žalovanému jako fyzické osobě běžný bankovní účet č. bankovní účet, dále mu byl dne 19. 10. 2020 poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (číslo) výplatou peněžních prostředků na tento účet, dne 4. 11. 2020 mu byla schválená žádost o kontokorent ve výši 5 000 Kč (který žalovaný celý vyčerpal a zaplatil bance toliko částku 921,16 Kč); dne 22. 4. 2021 mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (číslo) převodem na jeho běžný účet, na tento úvěr uhradil žalovaný bance celkem částku 6 290,51 Kč; dne 6. 5. 2021 ve výši 25 000 Kč (číslo) převodem na jeho běžný účet, na tento úvěr žalovaný bance uhradil celkem částku 4 950 Kč; a dne 25. 6. 2021 další úvěr ve výši dalších 30 000 Kč (číslo) opět převodem na jeho běžný účet, na tento úvěr pak žalovaný uhradil bance celkem částku 5 292 Kč; přitom banka ke dni 19. 10. 2020 prověřovala aktuální kontrakty žalovaného a bylo zřejmé, že v rámci splátkových kontraktů má žalovaný k tomuto dni celkovou nesplacenou částku 446 188 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 031 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 3 363 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč, dále banka měla k dispozici jeho potvrzení o výši příjmu ze dne 19. 10. 2020, podle něhož byl žalovaný zaměstnán jako zámečník u právnická osoba anonymizováno, IČO, s průměrným příjmem ve výši 22 961 Kč; ke dni 22. 4. 2021 banka opakovaně prověřovala aktuální kontrakty žalovaného a bylo zřejmé v rámci splátkových kontraktů má žalovaný k tomuto dni celkovou nesplacenou částku 639 990 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 7 519 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 2 002 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč; dále měla banka k dispozici jeho potvrzením o výši příjmu ze dne 26. 5. 2021, podle něhož byl žalovaný nadále zaměstnán u stejné společnosti s průměrným příjmem ve výši 24 169 Kč; konečně pak banka prověřovala aktuální kontrakty žalovaného ke dni 25. 6. 2021 a zjistila, že žalovaný k tomuto dni vykazoval v rámci splátkových kontraktů celkovou nesplacenou částku 801 520 Kč s celkovou měsíční splátkou ve výši 9 797 Kč, jeden nesplátkový kontrakt formou povoleného debetu na běžném účtu až do výše 5 000 Kč ve vyčerpané výši 4 213 Kč a dále jeden kontrakt formou přidělené kreditní bankovní karty s možností čerpat úvěr až do výše 45 000 Kč. Banka přitom žalovaného opakovaně upomínala o úhradu nesplacených úvěrových závazků a ve dnech 4. 7. 2022 a 25. 7. 2022 mu v souladu s ceníkem naúčtovala náklady za upomínání v paušální výši vždy 300 Kč, celkem tedy 600 Kč.
23. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Po právní stránce soud posoudil jednotlivé nároky ze smluv o poskytnutí finančních prostředků ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět, avšak z jiných právních důvodů, než tvrdila žalobkyně. Dané právní vztahy je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty opakovaně peněžní částky vždy ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelské úvěry ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Toto je pak možno použít i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána dostatečně, avšak to toliko na základě informací poskytnutých a doložených žalovaným o jeho příjmech a dále nahlédnutím do registru dlužníků. Dle názoru soudu však tato argumentace žalobkyně nemůže v řízení obstát. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. anonymizováno v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě přitom již z výpisu z registrů dlužníků banka musela vědět, že žalovaný od poskytnutí prvního úvěru měl další závazky (od počátku řádově ve statisících), které se postupem doby stále navyšovaly, i přesto banka, aniž by znala bankovní historii žalovaného nahlédnutím do výpisu z jeho běžného účtu (který byl založenou pro žalovaného až dne 19. 10. 2020), vůbec nezjišťovala skutečné náklady žalovaného ať už na bydlení, na případné vyživovací povinnosti, na osobní výdaje, nezjišťovala ani to, zda žalovaný s někým žije ve společné domácnosti a zda je tato osoba rovněž zaměstnána a podílí se společně s ním na výdajích na bydlení. Banka se spokojila toliko se dvěma potvrzeními o jeho příjmu, žádné jiné doklady si ani u žalovaného nevyžadovala, byť bylo zřejmé, že žalovaný se v průběhu poskytování jednotlivých úvěrů stále více a více zadlužoval. S ohledem na výše uvedené zjištěné skutečnosti má soud za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala ani v jednom případě při poskytnutí úvěru s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Tento závěr soud o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy je pak i v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dle názoru soudu, s ohledem na to, že žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doložení veškerých listin, kterými měla ověřovat úvěruschopnost žalovaného, a tyto doložila s tvrzením, že tento doložený postup považuje za zcela dostatečný pro splnění jejich povinností daných zákonem o spotřebitelském úvěru, nebylo již zapotřebí žalobkyni dále ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzývat k dalšímu doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů, když z jejich podání jednoznačně vyplývá, že banka již takto všechna svoje tvrzení a důkazy vyčerpala.
28. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalovanému poskytla jednak dne 22. 4. 2021 částku 30 000 Kč, ze které žalovaný bance zaplatil částku 6 290,51 Kč, dále dne 26. 5. 2021 částku 25 000 Kč, ze které žalovaný žalobkyni uhradil částku 4 950 Kč, dne 25. 6. 2021 pak částku 30 000 Kč, ze které žalovaný žalobkyni uhradil částku 5 292 Kč, kromě toho mu byla dána možnost čerpat kontokorent až do výše 5 000 Kč, který celý vyčerpal a na tento žalobkyni uhradil toliko částku 921,16 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti, jakož i na závěry soudu vyslovené v předchozím odstavci, tak soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil částky 23 709,49 Kč (30 000Kč – 6 290,51 Kč), 20 050 Kč (25 000 Kč – 4 950 Kč), 24 708 Kč (30 000 Kč – 5 292 Kč) a 4 078,84 Kč (5 000 Kč – 921,16 Kč) vždy z titulu poskytnutého plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnosti jednotlivých smluv o úvěru), a to toliko s úrokem z prodlení, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy (včetně nákladů na upomínání dle neplatných smluv ve výši 600 Kč), neboť pro absolutní neplatnost jednotlivých smluv nebyl žalovaný dalšími závazky ze smluv ani vázán. Dle důvodové zprávy k § 87 výše citovaného zákona„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení § 87 odst. 1 výše citovaného zákona tak stanovení zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaný netvrdil a již vůbec v tomto směru nedoložil ničeho, co by osvětlovalo jeho aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou jeho současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu pak tato situace, úplná procesní pasivita žalovaného jako dlužníka, nemůže znamenat, že v důsledku v tomto směru z pohledu soudu již nepřiměřeně zesílené ochrany spotřebitele soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaný vůbec dluh není schopen splatit. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutých částek částky dopisem ze dne 5. 9. 2022, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 3 dnů od jeho doručení. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 9. 2022, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 9. 9. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že žalobkyní stanovená lhůta k plnění do 14. 9. 2022 je nepřiměřené krátká, nicméně jako dostačující, za situace, že nebylo tvrzeno ani prokázáno ze strany žalovaného ničeho jiného, se soudu jeví lhůtě lhůta 7 pracovních dnů od obdržení výzvy a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 20. 9. 2022. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 21. 9. 2022 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. k prvním dnům prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
29. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.
30. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 72 546,33 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, a naopak nevyhověno v části, týkající se zaplacení částky 15 129,20 Kč, smluvních úroků a části zákonných úroků z prodlení. Soud přitom v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 zohlednil předmětné příslušenství a kapitalizoval jej ke dni vyhlášení rozsudku tak že celková žalobkyni přiznaná částka k tomuto datu činila 77 684,20 Kč. Tento její úspěch však představuje 73,3 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 105 986,59 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 26,7 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 46,6 % a žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 46,6 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto celkové náklady řízení tak činí 4 407 Kč, které představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 3 507 Kč a jednak částku 900 Kč za náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (za tři úkony v podobě sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby a sepisu podání ze dne 4. 4. 2023 po 300 Kč). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 46,6 % z částky 4 407 Kč, tj. částku 2 053,70 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.