Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
20 C 85/2023-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 630 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 2 630 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 9. 8. 2022 do 25. 8. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 798,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení 1 352 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 2 630 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 9. 8. 2022 do 25. 8. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 798,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení 1 352 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 630 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 1. 2022, kterou se žalovaným uzavřela elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku předchůdkyně žalobkyně právnická osoba Dle sdělení žalobkyně smlouva byla uzavřena po zaslání verifikační platby 0,01 Kč žalovaným na účet předchůdkyně žalobkyně po jeho registraci na internetových stránkách webová adresa, smlouva byla žalovanému zobrazena v internetovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně a byla podepsána vložením SMS kódu, který byl zaslán na mobilní číslo žalovaného. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 16 000 Kč, kterou měl vrátit do 2. 3. 2022, což však neučinil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky jistiny 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty 2 480 Kč, neuhrazených nákladů za upomínání 150 Kč. Dále se žalobkyně domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč (za 2 osobní návštěvy terénního pracovníka a odeslaný dopis žalovanému), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 798,36 Kč za dobu od 3. 3. 2022 do 5. 8. 2022, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 8. 2022 do zaplacení.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky 2 480 Kč (smluvní pokuta), neuhrazených nákladů za upomínání 150 Kč, když uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud řízení proto co do částky 2 630 Kč zastavil výrokem I. tohoto rozhodnutí v souladu s § 96 odst. 1,2 o.s.ř.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud ve věci nařídil jednání.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že smlouva byla žalovanému zobrazena v internetovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a byla podepsána vložením SMS kódu, který byl zaslán na mobilní číslo žalovaného. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému 16 000 Kč a ten se zavázal částku vrátit do data splatnosti 2. 3. 2022. V případě porušení této povinnosti se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. Žalovaný mohl žádat o prodloužení data splatnosti a délky trvání úvěru, za což to se zavázal uhradit pokaždé poplatek ve výši 3 680 Kč za prodloužení splatnosti vždy o 30 dnů. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. K tomu dále soud zjistil, že žalovaný dne 30. 1. 2022 zaslal na účet právnická osoba částku 0,01 Kč, která představovala verifikační platbu (ověření identity). Dále soud z výpisu z účtu zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dne 31. 1. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 16 000 Kč označenou jako půjčka od anonymizováno číslo.
5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 22. 3. 2022, 1. 4. 2022, 2. 4. 2022. Na základě společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 22. 8. 2022 soud zjistil, že na základě (rámcové) smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2022 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do data splatnosti 26. 8. 2022. Oznámení bylo dle podacího archu odesláno žalovanému dne 17. 8. 2022. Přípisem ze dne 15. 9. 2022 s názvem„ Předání do advokátní kanceláře“ bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalovanému i výzvu před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2022, která byla dle podacího archu odeslána 5. 12. 2022, kterou byl vyzván k úhradě dluhu do 9. 12. 2022.
6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně vymáhala dluh tak, že žalovanému zaslala obyčejný dopis dne 15. 9. 2022 a pověřený terénní pracovník k žalovanému vykonal dvě cesty dne 13. 9. 2022 a dne 29. 9. 2022.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný elektronicky podepsali dne 30. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které původní úvěrující poskytla žalovanému na jím určený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní předchůdkyně žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na stávající žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho.
12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná.
13. Úvěr byl dle názoru soudu poskytnut úplatně a nelze jej považovat za úvěr poskytnutý bez úplaty, na který se ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neužijí, neboť předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky za prodloužení splatnosti, které fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu úvěru, bude ze strany zákazníků předchůdkyně žalobkyně pravidelně využívána v naprosté většině případů. To vše navíc v situaci, kdy nebyla řádně posouzena jejich úvěruschopnost a termín splatnosti je jeden měsíc.
14. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
15. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu sdělila, že nemá doklady prokazující posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nedoložila ani žádné výstupy z registrů dlužníků a ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Z vyjádření žalobkyně vedle toho, což je zde podstatné, jakkoliv neplyne, že by původní věřitelka zjišťovala a současně ověřovala konkrétní výši příjmů a výdajů žalovaného, příp. jeho stávající dluhové zatížení. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splatit.
16. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu ze dne 30. 1. 2022 je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
17. Žalovaný tedy byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 16 000 Kč. Doba plnění pro nárok na vydání jistiny je stanovena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ K vrácení jistiny byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2022, a to do data splatnosti 26. 8. 2022. Datum splatnosti do 26. 8. 2022 jako dobu k plnění dluhu žalovaným soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky, a to vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvy k plnění nereagoval. Žalobkyni při podání žaloby vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v požadované výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení, tj. v požadované výši nižší než zákonné dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, neboť úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Z procesního hlediska žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, v druhé části byla žaloba zamítnuta, a v těchto částech byla tudíž žalobkyně neúspěšná. Žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 16 000 Kč (80 %) a neúspěchu co do 2 630 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 798,36 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, tj. celkem 3 901,36 Kč (20 %), což v tomto případě odpovídá 60 %.
19. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč Celkem tak veškeré náklady řízení (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 28. 4. 2023, neboť toto podání bylo neúčelné. Protože žalobkyni vzniklo právo na zaplacení 60 % nákladů, má nárok na náklady řízení ve výši 1 352 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.