Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 83/2023-58
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 19 887 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 9 387 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 9 387 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 887 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 1. 4. 2022, která byla uzavřena dálkově přes webová adresa. Předmětná částka představuje jistinu ve výši 13 750 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 575 Kč, úrok 2 940 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 130,76 Kč za dobu od 21. 11. 2022 do 7. 12. 2022 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 19 887 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému, úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč, úrokem 735 Kč měsíčně, který byl vynášen v rámci druhé až osmé splátky a zavázal se uhradit i poplatek za anonymizováno výplatu 199 Kč, každý měsíc poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku a 49 Kč za SMS servis. Žalovaný zaplatil na dluh dne 18. 5. 2022 částku 2 300 Kč, dne 15. 6. 2022 částku 2 200 Kč, poté již neuhradil ničeho. Protože žalovaný nehradil dluh řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 23. 9. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, ISIR.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce webová adresa, kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Svou totožnost potvrdil žalovaný zasláním kopie občanského průkazu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč a spolu s úrokem s roční úrokovou sazbou 49,1 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 773 Kč – 1 508 Kč. Současně se zavázal uhradit poplatek za doplňkovou službu anonymizováno výplata jednorázově ve výši 199 Kč a dále hradit za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně a za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně. V případě, že nebude úvěr splacen v den splatnosti, byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením splátky a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Současně bylo upraveno, že v případě prodlení žalovaného se 2 a více splátkami mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Současně se smlouvou byl žalovanému předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy. Dále byl žalovanému předložen splátkový kalendář.
4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení anonymizována dvě slova ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, výše jeho příjmu byla uváděna 22 700 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 29 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem z Nrki mimo anonymizováno byly uvedeny ve výši 7 888,58 Kč měsíčně, minimální výdaje na bydlení 7 208 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 7 440 Kč měsíčně (dospělých členů 3 910 Kč měsíčně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl osobní úvěr 150 087 Kč s výší měsíční splátky 2 385 Kč, dále úvěr ve výši 25 000 Kč s výší splátky 582 Kč měsíčně, úvěr ve výši 25 000 Kč s výší měsíční splátky 582 Kč, úvěr ve výši 170 000 Kč s měsíčními splátkami 2 412 Kč, kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 21 000 Kč, který byl využit ve výši 21 379 Kč, revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč s výší měsíční splátky 1 500 Kč. Dále měl v minulosti 5 úvěrů, které byly ukončeny předčasně (předčasně splaceny žalovaným nebo ukončeny ze strany finanční instituce). Rovněž byl 6krát odmítnut u finančních institucí při žádosti o úvěr, 3 žádosti o úvěr byly odvolány, měl podané dvě žádosti o kreditní karty. Výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu byl – 21 378,80 Kč z důvodu sjednaného kontokorentu s výší úvěrového rámce 21 000 Kč, žalovaný na účet obdržel dne 25. 2. 2022 částku 22 585 Kč od právnická osoba (mzda). Současně bylo zjištěno, že žalovaný hraje hazardní hry (anonymizováno), na hazardní hry odešlo minimálně 5 030 Kč. Dále nebyly provedeny čtyři trvalé příkazy z důvodu nedostatku peněz na účtu (2 412 Kč splátka úvěru, 1 148 Kč pojištění, 1 000 Kč a internet 300 Kč). Žalovaný byl lustrován v evidenci ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem.
5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč dne 1. 4. 2022, když z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k celkové platbě na dluh ve výši 4 500 Kč, poslední platbu uhradil dne 15. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 8. 8. 2022 k úhradě dluhu do 30 dnů. Na základě výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 23. 9. 2022 byl dluh žalovaného zesplatněn. Dále soud zjistil, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 10. 2022 k zaplacení předmětné částky, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy, když výzva byla odeslána k doručení prostřednictvím České pošty dne 24. 10. 2022.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, když žalovaný žalobkyni na dluh 4 500 Kč zaplatil. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta, výpis z NRKI, výpis z účtu žalovaného, když dále uvedla, že vycházela z kreditního skóre klienta, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka klienta. Skutečnost, že se žalobkyně skutečně zabývala příjmovou stránkou byla doložena výpisem z účtu žalovaného (příjem 22 585 Kč měsíčně). Skutečnost, že by se žalobkyně zabývala výdajovou stránkou žalovaného, nebyla dostatečně doložena, v potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo uvedeno pouhé konstatování, že minimální výdaje na bydlení byly 7 208 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 7 440 Kč měsíčně (dospělých členů 3 910 Kč měsíčně). Tyto položky nebyly žalobkyní ověřeny vyžádáním si dokladů od žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí vysoké množství úvěrů splátkami ve výši asi 7 888,58 Kč měsíčně, o další úvěry opakovaně žádal. Žalobkyně se přitom měla dostatečně zabývat tím, jakou částku měsíčně žalovaný vynakládá za náklady bydlení, když odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu převážně u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k některým životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Žalobkyně si výši výdajů na bydlení dostatečně neověřila a úvěruschopností žalovaného se dostatečně nezabývala. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.
12. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalovaného dosahovat příjmů ze zaměstnání v budoucnosti, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný bude příjmů dosahovat v budoucnosti a žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši, když nebylo zjištěno ani vzdělání žalovaného. Rovněž dle názoru soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalovaného a členů jeho rodiny a jeho výdajů (nebyly prokázány jeho bytové poměry a potřeby k určení přibližných nákladů na bydlení ani nebylo zjištěno, zda bydlí v nájmu, zda bydlí v bytě nebo domě atd.). Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalovaného o jeho výdajové stránce, a to především v situaci, kdy si žalovaný opakovaně sjednává úvěry, hraje hazardní hry a jeho příjmy mu evidentně nepostačují (4 zamítnuté trvalé příkazy na bankovním účtu). Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož nedoložila dokumenty o výdajové stránce žalovaného (popř. i jeho domácnosti). Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta platba ve výši 15 000 Kč a žalovaný zaplatil 4 500 Kč, jak bylo prokázáno výpisem čerpání. Žalovaný proto žalobkyni na jistině dluží částku 10 500 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny 3 250 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 575 Kč, úroku 2 940 Kč, pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše.
14. Žalobkyně požadovala dále zákonné úroky z prodlení od 19. 12. 2022 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalobkyně má proto právo na zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2022 do zaplacení. Datum splatnosti do 20. 11. 2022 jako dobu k plnění dluhu žalovaným soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, a to ačkoliv byl vyzván k úhradě dluhu, když naposledy byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 10. 2022 ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. Žalobkyni tak vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 10 500 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, jelikož se jedná o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.
15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Úspěch účastníků ve věci byl téměř totožný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.