Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 66/2023-49

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 251 480,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 240 011,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 11 468,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 47 465,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 885,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 251 480,04 Kč od 25.11.2021 do 29. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 11 468,97 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úrok 15,2 % ročně z částky 247 370,04 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 5 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení jméno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 240 011,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 11 468,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 47 465,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 885,06 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 251 480,04 Kč od 25.11.2021 do 29. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 11 468,97 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a úrok 15,2 % ročně z částky 247 370,04 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 5 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 251 480,04 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její předchůdkyně jméno příjmení příjmení (dále jen„ jméno“) dne 24. 4.2019 podepsala s žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas, jméno zesplatnila předmětný úvěr dopisem ze dne 22. 11. 2019 a to k témuž dni. Žalovaný však ani následně dlužnou částku neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá jejího zaplacení soudní cestou, a to jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 4 110 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15 885,06 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 47 465,25 Kč, úroky ve výši 15,20% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10,00% p.a. z dlužné částky ve výši 251 480,04 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 247 370,04 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 110,00 Kč, od 25. 11. 2021 do zaplacení). Současně žalobkyně uvedla, že řádně jméno řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z žádosti o úvěr, z jeho doložených příjmů, měsíčního příjmu domácnosti ve výši 45 000 Kč a z evidencí BRKI, NBRKI, Ires a databáze MVČR. Následně jméno pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne datum (účinnost od 9. 12. 2021).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Následně soud nařídil jednání, na kterém provedl níže uvedené důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti.

3. Předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba podepsala dne 24. 4. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, anonymizováno půjčka, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Měsíční splátky činily 4 682,93 Kč včetně pojištění. Předmětný úvěr byl poskytnut na základě žádosti o úvěr ze stejného data, ve kterém žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 22 470 Kč, má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, bydlí u rodičů, má dosažené středoškolské vzdělání. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16. 3. 2023 od jméno soud zjistil, že jméno prověřovala žalovaného v rejstřících BRKI, NBRKI, Ires a databáze MVČR a při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, když současně jeho příjem byl ověřen a činil 22 740 Kč, měl uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, žalovaný byl v době poskytnutí úvěru svobodný, bydlel u rodičů a jeho podíl na nákladech na bydlení činil 50,53% bez toho, že by uvedli, o jakou částku se jedná. Současně bylo soudu předloženo potvrzení o výši příjmu žalovaného, který činil 22 740 Kč měsíčně.

4. Součástí smlouvy bylo Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro anonymizováno půjčku, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly zachyceny podstatné údaje ze smlouvy, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 9. 2013, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017 a Všeobecné obchodní podmínky ke dni 1. listopadu 1999.

5. Z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet dále soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 250 000 Kč dne 24. 4.2019 a na předmětný úvěr za celou dobu splácení uhradil 9 988,93 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne 15. 11. 2021, potvrzení o úplatě ze dne 22. 11. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle , , dále jen „o.z.“ na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022, která byla žalovanému odeslána téhož dne.

7. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení a násl. , (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky.

8. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podle ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“

10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci. V řízení bylo dále prokázáno, že příjmy žalovaného byly podrobeny zkoumání, když bylo prokázáno potvrzením o příjmu, že měsíční příjem žalovaného činí 22 740 Kč.

11. Avšak v řízení nebylo nijak prokázáno, jakým konkrétním způsobem byly zkoumány celkové výdaje žalovaného. Shodně bylo uvedeno, že jeho účast na výdajích na bydlení činí cca 50%, avšak už nebylo zkoumáno, o jakou konkrétní částku se jedná. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá řádné konkrétní informace o finanční historii žalovaného, nevyužije ani možnosti zjistit si údaje o žalovaném z jeho výpisu z účtu, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

12. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady.

13. Nadto důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. ).

Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

14. Za této situace byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (250 000 Kč) poníženou o již uhrazenou částku (9 988,93 Kč), tj. částku ve výši 240 011,07 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., který stanoví, že„ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou přitom splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022, dle které sama stanovila lhůtu k plnění do 29. 4. 2022 a které bylo odesláno dne 14. 4. 2022. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že odeslané oznámení o postoupení pohledávky nelze považovat za výzvu k plnění, když z jeho obsahu není zřejmé, že by byl žalovaný k tomuto vyzván. Soud tak přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to od 30. 4. 2022 z dlužné částky. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl, když se jedná o plnění z absolutně neplatné smlouvy.

15. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení , když po započtení zamítnutých kapitalizovaných úroků byla ve větší části úspěšná žalobkyně, a proto ji soud přiznal poměrnou část nákladů. Žalovaný byl úspěšný, co do 45 % (výrok II. – jistina plus kapitalizované příslušenství, u položek, co do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku – tedy celkem 223 836,26 Kč) a žalobkyně, co do 55% (výrok I. – jistina plus kapitalizované příslušenství –ke dni vyhlášení rozsudku - 275 166,11 Kč), tedy žalobkyni soud přiznal 10% z celkových nákladů. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 060 Kč a z odměny za zastupování za 4 úkony právní služby po 9 340 Kč, tj. 37 360 Kč (srov. ve spojení s  , advokátní tarif, dále jen„ vyhlášky“), ze 4 paušálních náhrad po 300 Kč, tj. 1 200 Kč za každý úkon (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva a účast u jednání ve dne 28. 7. 2023) dle ve spojení s  vyhlášky, když soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci ze dne17. 3. 2023, když informace zde uvedené měly být obsahem žaloby, tedy nejsou účelné). Nakonec soud přiznal i 21% DPH z celkové částky 38 560 Kč, tj. 8 097,60 Kč. Celkové náklady tak činí 56 717,60 Kč a 10% - 5 672 Kč, které soud žalobkyni přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.