Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 118/2023-58

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 278 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 498 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 19. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 780 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 498 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 19. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 780 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 278 Kč z titulu úvěrové smlouvy ze dne 31. 1. 2022, která byla uzavřena dálkově přes webová adresa. Předmětná částka představuje jistinu ve výši 7 808 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti„ anonymizováno odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, vynaložené náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úrok 1 960 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 176,02 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do 17. 1. 2023 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 14 278 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému, úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a úrokem 490 Kč měsíčně, který byl vynášen v rámci druhé až osmé splátky. Žalovaný si následně dvakrát prodloužil splatnost splátky úvěru anonymizováno odkladem v ceně 2-krát 990 Kč, když pokaždé zaplatil 1- Kč. Žalovaný zaplatil na dluh dne 27. 2. 2022 částku 1 000 Kč, dne 31. 3. 2022 částku 1 000 Kč, dne 28. 4. 2022 částku 1 500 Kč, dne 31. 5. 2022 částku 1 Kč a dne 30. 6. 2022 částku 1 Kč. Protože žalovaný nehradil dluh řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 21. 10. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost prověřování bonity klienta naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, dále kontroluje klienta v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, CEE, ISIR.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v  tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 31. 1. 2022 smlouvu o úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce webová adresa, kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Svou totožnost potvrdil žalovaný zasláním kopie občanského průkazu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a spolu s úrokem s roční úrokovou sazbou 49,2 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 109 Kč – 907 Kč. Současně si žalovaný mohl po zaplacení částky 1 Kč požádat o korunový odklad splátky za poplatek 990 Kč. V případě, že nebude úvěr splacen v den splatnosti, byla účtována smluvní pokuta 500 Kč za splátku v prodlení a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Současně bylo upraveno, že v případě prodlení žalovaného se 2 a více splátkami mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Současně se smlouvou byl předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy.

4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení anonymizována dvě slova ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, výše jeho příjmu byla uváděna 29 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem z Nrki mimo anonymizováno byly uvedeny ve výši 20 402 Kč měsíčně, minimální výdaje na bydlení 6 304 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč měsíčně (dospělých členů 3 550 Kč měsíčně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl osobní úvěr 100 000 Kč s výší měsíční splátky 5 348 Kč měsíčně, dále úvěr ve výši 50 000 Kč s výší splátky 2 980 Kč měsíčně, úvěr ve výši 34 8123 Kč s výší měsíční splátky 6 680 Kč, kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, kreditní splátkovou kartu s úvěrovým rámcem 100 000 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Dále měl v minulosti 56 úvěrů, které byly ukončeny předčasně (předčasně splaceny žalovaným nebo ukončeny ze strany finanční instituce). Rovněž byl 10krát odmítnut u finančních institucí při žádosti o úvěr, 2 žádosti o úvěr byly odvolány.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu žalobkyně dále soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč dne 31. 1. 2022, když z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že ze strany žalovaného došlo k celkové platbě na dluh ve výši 3 502 Kč, poslední platbu uhradil dne 30. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 5. 9. 2022 k úhradě dluhu do 30 dnů. Na základě výzvy ke splacení celé půjčky byl dluh žalovaného zesplatněn. Dále soud zjistil, že žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2022 k zaplacení předmětné částky, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy, když výzva byla odeslána k doručení prostřednictvím České pošty dne 21. 11. 2022.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 31. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ID žádosti číslo, ID klienta číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, když žalovaný žalobkyni na dluh 3 502 Kč zaplatil. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta, výpis z NRKI, když dále uvedla, že vycházela z kreditního skóre klienta, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka klienta. Skutečnost, že by se však žalobkyně skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného, nebyla nijak doložena, když v potvrzení bylo pouhé konstatování, že žalovaný má příjem 29 500 Kč měsíčně, další členové domácnosti mají příjem 26 000 Kč měsíčně a dále konstatování, že minimální výdaje na bydlení byly 6 304 Kč měsíčně, životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč měsíčně a splátky úvěrů 20 402 Kč měsíčně. Ani jedna položka mimo sjednaných úvěrů nebyla žalobkyní ověřena. Žalobkyně se přitom měla minimálně zabývat tím, zda nebyly údaje o příjmech uvedeny žalovaným nepravdivě, a to především za situace, kdy měl žalovaný sjednané velké množství úvěrů, o které opakovaně žádal a k jejichž splacení bylo nutně měsíčně vynakládat vysokou částku. Žalobkyně tak však neučinila a úvěruschopností žalovaného se dostatečně nezabývala. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

12. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely a hodnotila schopnost žalovaného dosahovat příjmů ze zaměstnání v budoucnosti, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný bude příjmů dosahovat v budoucnosti a žalobkyně ani nesdělila jejich potenciální výši. Rovněž dle názoru soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalovaného a členů jeho rodiny a jeho výdajů (nebylo ověřeno v jakém oboru byl žalovaný vyučen, na jaké pozici byl zaměstnán, stejně tak nebyly prokázány jeho bytové poměry a potřeby). Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalovaného o jeho majetkové situaci. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož nedoložila dokumenty o příjmové a výdajové stránce žalovaného (popř. i jeho domácnosti). Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta platba ve výši 10 000 Kč a žalovaný zaplatil 3 502 Kč, jak bylo prokázáno výpisem čerpání a potvrzením o provedené platbě. Žalovaný proto žalobkyni na jistině dluží částku 6 498 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení 1 310 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ anonymizováno odkladem“ v celkové výši 1 980 Kč, vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a úroků 1 960 Kč, pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jak bylo konstatováno výše.

14. Žalobkyně požadovala dále zákonné úroky z prodlení od 19. 12. 2022 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že„ spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalobkyně má proto právo na zákonný úrok z prodlení od 19. 12. 2022 do zaplacení. Datum splatnosti do 19. 12. 2022 jako dobu k plnění dluhu žalovaným soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, a to ačkoliv byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, když naposledy byl vyzván k úhradě dluhu do 18. 12. 2022. Žalobkyni tak vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu o. z., a to z částky 6 498 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s  Ve zbytku nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, jelikož se jedná o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.

15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s  , , dále jen Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.