Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 60/2021-62

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 67 254 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do zaplacení 67 254 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 63 987 Kč od 22. 4. 2020 do 9. 6. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 027 Kč od 10. 6. 2020 do 10. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 54 067 Kč od 11. 7. 2020 do 11. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 53 567 Kč od 12. 9. 2020 do 12. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 51 567 Kč od 13. 10. 2020 do 14. 4. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 48 348 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 5. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 46 299 Kč od 15. 5. 2021 do 14. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 44 250 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru 95,9 % ročně z částky 48 912,17 Kč od 22. 4. 2020 do 12. 10. 2020, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 48 171,88 Kč od 13. 10. 2020 do 14. 4. 2021, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 44 952,88 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 5. 2021, úroku 95,9 % ročně z částky 42 903,88 Kč od 15. 5. 2021 do 14. 6. 2021, úroku 95,9 % ročně z částky 40 854,88 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 4. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do zaplacení 67 254 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 63 987 Kč od 22. 4. 2020 do 9. 6. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 027 Kč od 10. 6. 2020 do 10. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 54 067 Kč od 11. 7. 2020 do 11. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 53 567 Kč od 12. 9. 2020 do 12. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 51 567 Kč od 13. 10. 2020 do 14. 4. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 48 348 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 5. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 46 299 Kč od 15. 5. 2021 do 14. 6. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 44 250 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru 95,9 % ročně z částky 48 912,17 Kč od 22. 4. 2020 do 12. 10. 2020, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 48 171,88 Kč od 13. 10. 2020 do 14. 4. 2021, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 44 952,88 Kč od 15. 4. 2021 do 14. 5. 2021, úroku 95,9 % ročně z částky 42 903,88 Kč od 15. 5. 2021 do 14. 6. 2021, úroku 95,9 % ročně z částky 40 854,88 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 4. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 254 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 4. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši efektivní sazby 151,58 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč. Žalovaný zaplatil na dluh nejprve 32 784 Kč ke dni 14. 1. 2020. Jelikož neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 4. 2020. Po zesplatnění ještě žalovaný částečně hradil svůj dluh dne 9. 6. 2020 částkou 4 960 Kč, dne 10. 7. 2020 částkou 4 960 Kč, dne 11. 9. 2020 částkou 500 Kč, dne 12. 10. 2020 částkou 2 000 Kč, dne 14. 4. 2021 částkou 3 219 Kč, dne 14. 5. 2021 částkou 2 049 Kč, dne 14. 6. 2021 částkou 2 049 Kč. Dlužná částka žalovaného nyní sestává z nové jistiny úvěru ve výši 40 854,88 Kč (původní dlužná jistina úvěru byla ve výši 48 912,17 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 679,71 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou 4 splátek po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč (za prodlení u 7 splátek o délce 15 dnů), smluvní pokuty výši 23 004 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z jistiny včetně přirostlého úroku za dobu od 22. 4. 2020 do 27. 9. 2021) a úroku za poskytnutí úvěru v nominální výši 95,9 % ročně z jistiny za dobu od 22. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Žalobkyně podepsala se žalovaným dne 16. 5. 2019 návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 151,58 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 196 704 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny.

4. Dopisem ze dne 17. 5. 2019 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a prohlášení klientů.

5. Dle formuláře hodnocení klienta měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem 17 000 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 9 610 Kč měsíčně, kdy částka 3 410 Kč připadala na životní minimum a 1 200 Kč na bydlení, výdaje na 3 děti v domácnosti 5 000 Kč měsíčně. Volné zdroje žalovaného byly 6 390 Kč po zohlednění rezervy 1 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je ženatý a že bydlí u rodičů. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) získal žalovaný CBS skóre 14, což dle vysvětlivek znamená, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dle výpisu z registru SOLUS zde neměl žalovaný žádný záznam. Žalovaný také předložil žalobkyni potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, z něhož plyne, že v dubnu 2019 obdržel čistou mzdu 15 638 Kč a dále historii transakcí na účtu týkající se mzdy, z níž plyne, že mu mzda za duben 2019 byla skutečně vyplacena na jeho účet.

6. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky 50 000 Kč dne 16. 5. 2019 na jím označený účet. Dle karty klienta žalovaný uhradil na dluh celkem částku 52 521 Kč, poslední platba byla uhrazena dne 14. 6. 2021. Poté již na dluh ničeho dalšího nezaplatil.

7. Výzvami ze dne 15. 8. 2019, 15. 11. 2019, 17. 3. 2020, 15. 4. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 20. 4. 2020 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 63 987 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 9. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k okamžité úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána téhož dne.

8. Soud neprovedl další navrhované důkazy, a to vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, a úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 16. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč.

16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

17. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), kde je záznam, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Žalovaný vyplnil rovněžu ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče tétoy, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

20. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání zhruba 15 638 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši jeho čisté mzdy a historii transakcí, z níž plyne, že žalovanému byla mzda (byť za jeden měsíc) skutečně poukázána na jeho účet. Co se však týče výdajů žalovaného, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli relevantně prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí společně s rodiči, kdy za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ hradí 1 200 Kč měsíčně, což je částka poměrně nízká. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit, kupříkladu požadovat po žalovaném doložení prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaný skutečně bydlí a že uváděnou částkou skutečně rodičům přispívá na bydlení. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o jeho konkrétních pravidelných výdajích. Soud dále považuje rovněž za vysoce nepravděpodobné, aby žalovaný neměl vyjma bydlení žádné další výdaje. Tyto skutečnosti podle soudu měly v žalobkyni vzbudit objektivní pochybnosti o správnosti výše výdajů žalovaného. Žalobkyně však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti odstranila, např. dotvrzením skutečností a vyžádáním podkladů ohledně způsobu dopravy do zaměstnání nebo vyzváním k doložení dalších listin, kupříkladu úplného bankovního výpisu žalovaného, z něhož by bylo možné relevantně ověřit tvrzení o výši jeho výdajů a zjistit cokoliv konkrétnějšího o jeho faktických dalších pravidelných a očekávatelných výdajích. Žalobkyně ovšem soudu žádné takovéy nedoložila.

21. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců splátky ve výši po 4 098 Kč, což je poměrně vysoká částka. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána, a to s kladným výsledkem. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ).

23. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný na tuto částku uhradil 52 521 Kč. Žalobkyni tak nevzniklo právo na žádnou částku.

24. Žalobkyně požadovala dále úroky z prodlení od 22. 4. 2020 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, do kterého měl žalovaný plnit na základě výzvy k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému v předžalobní výzvě ze dne 8. 9. 2021, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 13. 9. 2021, pročež první den prodlení nastal dne 14. 9. 2021, když žalovaný měl plnit ihned. Žalovaný však poslední platbu na jistinu uhradil již 14. 6. 2021, žalobkyni proto nevznikl nárok na úrok z prodlení. Soud proto žalobu zcela zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.