Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 204/2023-37
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t.č. neznámého pobytu
zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
o zaplacení částky 33 725,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 3 725,76 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 33 725,76 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 684,96 Kč do 3 dnů
od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude opatrovníkovi žalovaného příjmení jméno příjmení vyplacena odměna ve výši 6 679,20 Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 9.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ohledně částky 3 725,76 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 33 725,76 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 684,96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplacena odměna ve výši 6 679,20 Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 9.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum zaplacení částky 33 725,76 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu a to až do výše 30 000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby, na požádání, v termínech a splátkách dle vlastního uvážení. Čerpaný úvěr spolu s úroky a poplatky měl být splacen v plné výši nejpozději do 1 roku od prvního čerpání. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a původní věřitel požádal o úhradu dlužné částky. Dlužná částka byla ke dni datum převedena na evidenční účet a k tomuto dni se pohledávka stala splatnou. K datum tak byla dlužná částka tvořena jistinou ve výši 33 725,76 Kč a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena a zároveň mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti v této věci. Žalovaný je státním příslušníkem Polska, který byl naposledy hlášen v ČR na adrese adresa žalovaného. V době rozhodování soudu neměl v ČR bydliště. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne datum číslo o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je spor ze spotřebitelského právního vztahu, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis, podle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru označil své bydliště na adrese adresa žalovaného, ve smyslu čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I. bis a úvěr mu byl poskytnut v ČR. Žlovaný žádnou změnu adresy svého bydliště původnímu věřiteli nesdělil. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu tak plyne z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.
3. Soud zaslal žalovanému žalobu, poučení účastníka řízení a výzvu k vyjádření na poslední známou adresu v Polsku. Zásilka se soudu vrátila jako nevyzvednutá. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo doručit soudní písemnosti na poslední známou adresu v cizině, postupoval soud podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a ustanovil žalovanému opatrovníka. Opatrovník žalovaného navrhl z opatrnosti zamítnutí žaloby a zároveň vznesl námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru s tím, že podle něj původní věřitel nezkoumal řádně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když neověřil jeho výdaje a spokojil se pouze s údaji o výši jeho příjmu z pracovního poměru.
4. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. bankovní účet (rámcová smlouva o finančních službách, příloha k této smlouvě). Dne datum uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru a poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč jako neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentního úvěru. Úvěr měl být splacen nejpozději do jednoho roku od počátku jeho čerpání a mezi stranami byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,9 % ročně. Úroky měly být podle smlouvy spláceny tak, že si je původní věřitel odečte z kladného zůstatku na účtu žalovaného, a pokud to nebude možné, budou úroky přičítány k jistině úvěru a stanou se její součástí. Před uzavřením této smlouvy žalovaný předložil původnímu věřiteli potvrzení zaměstnavatele o výši svého pracovního příjmu ze dne datum Z tohoto potvrzení soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru zaměstnán v hlavním pracovním poměru u právnická osoba obec, spol. s r. o. jako skladník v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíční základní mzdou 19 600 Kč a průměrným čistým příjmem za posledních 5 měsíců ve výši 20 365 Kč. V čl. 3 smlouvy o kontokorentním úvěru se strany dohodly, že pokud úvěr nebo jiný dluh nebude žalovaným řádně a včas zaplacen, má původní věřitel právo požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Smlouva ze dne datum byla nahrazena smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne datum, která byla uzavřena ve stejném znění, pouze částka kontokorentu byla stanovena na 30 000 Kč (smlouvy o kontokorentním úvěru, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného). Žalovaný čerpal kontokorent ve výši 30 000 Kč, tento úvěr však dle smluvních ujednání ve stanovené lhůtě jednoho roku od čerpání neuhradil. Proto původní věřitel ke dni datum úvěr zesplatnil. K tomuto dni jistina úvěru činila 33 725,76 Kč, řádné úroky 2 186,25 Kč a úroky z prodlení 1 997,49 Kč. Žalovaný byl původním věřitelem o zaplacení dlužné částky upomenut výzvou před podáním žaloby ze dne datum, když tímto dopisem bylo žalovanému také sděleno, že původní věřitel odstupuje od dohody o vydání a používání debetních karet (podklady pro soudní jednání, výzva k zaplacení). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne datum. Žalovanému byla následně zaslána rovněž výzva před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva, poštovní podací arch).
5. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že původní věřitel měl v úmyslu uzavřít s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Soud se nejprve zabýval otázkou, zda původní věřitel před tím, než uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentu, řádně zkoumal jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. K této otázce žalobkyně předložila soudu pouze potvrzení zaměstnavatele žalovaného o charakteru jeho zaměstnání a výši měsíčního příjmu. Žalobkyně ohledně zkoumání úveruschopnosti žalovaného nepředložila soudu žádné další důkazy ani netvrdila, že by původní věřitel zkoumal, jaké jsou faktické výdaje žalovaného, jaký je jeho zdravotní stav, zda má vyživovací povinnost apod. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vzhledem k této absenci ani další tvrzení a důkazy nemá k dispozici, proto žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru pro nadbytečnost takové výzvy nevyzval. Ostatně ani právní zástupce žalobkyně při ústním jednání dne datum po poučení soudem o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. nežádal o poskytnutí lhůty za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru, přestože při tomto ústním jednání opatrovník žalovaného namítl neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru právě z důvodu, že povodní věřitel nezkoumal řádně schopnost žalovaného úvěr splatit.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudil, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Odborná péče předpokládá také údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. I když výše citované ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru uvádí, že poskytne-li spotřebiteli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a spotřebitel může námitku neplatnosti uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že důsledkem špatného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet je absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Již dle předchozí právní úpravy, dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla následkem chybného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutní neplatnost takové smlouvy. Judikatura pak dovodila, že nemůže být záměrem zákonodárce, aby novým zákonem o spotřebitelském úvěru byla oslabena právní ochrana spotřebitele, což by bylo jednoznačným důsledkem relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. K tomu je třeba poukázat na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl US 92/06, a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-finance, jenž se jednoznačně vyslovil k povinnosti soudu zkoumat prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem z moci úřední.
10. Na základě všeho výše uvedeného pak soud zaujal názor, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právnická osoba a žalovaným je absolutně neplatná právě z důvodu nedostatku posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
11. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni vzniklo právo na zaplacení čerpané jistiny ve výši 30 000 Kč, přirostlých úroků a poplatků ve výši 3 725,76 Kč a úroků z prodlení z částky 33 725,76 Kč od datum do zaplacení.
12. Žalobkyně v řízení prokázala, že původní věřitel i přesto, že nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva (viz výše), poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný čerpal a nevrátil. Tuto skutečnost žalovaný v řízení nezpochybnil.
13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné dle odst. 2 téhož ustanovení i obohacení získané bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný získal částku 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, nebyl tu právní důvod k plnění a žalovaný tak musí obohacení vydat. Soud proto rozhodl tak, že tuto povinnost uložil žalovanému. Tím, že žalovaný uvedenou částku přijal a nevrátil, obohatil se na úkor původního věřitele, který svou pohledávku postoupil žalobkyni. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaný je povinen uvedenou částku 30 000 Kč žalobkyni zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Pokud jde o nárok na zaplacení 3 725,76 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, které žalobkyně požadovala jako nárok ze smlouvy, jíž soud hodnotil jako absolutně neplatnou, nemohl žalobkyni tento nárok vzniknout, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl. U úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, vyšel soud z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů.„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“.
15. V daném případě vzhledem k nečinnosti žalovaného a vzhledem k tomu, že se původně zavázal úvěr splatit jednorázově, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 30 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení, které žalobkyně vynaložila, jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1 350 Kč a odměnou za zastupování advokátem dle § 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 advokátního tarifu po 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby). Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21% DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Za jeden úkon právní služby (účast na ústním jednání) náleží advokátovi odměna 2 460 Kč, náhrada hotových výdajů 300 Kč a 21 % DPH ve výši 579,60Kč, tedy celkem 6 141,60 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně, když jí z původně požadované částky 33 725,76 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od datum do zaplacení byla přiznána částka 30 000 Kč a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalovaná tak byla neúspěšná ohledně částky 3 726 Kč a dále ohledně úroku z prodlení 8,5 % ročně od datum do dne rozhodování soudu, tedy do datum. Úrok z prodlení tak k tomuto dni nebyl přiznán celkem za 519 dní, když při úrokové sazbě 8,5 % ročně z částky 33 726 Kč činí úrok 8,75 Kč denně, za 519 dnů to pak je 4 074 Kč. Neúspěch žalobkyně tak byl celkem ve výši 4 074 Kč + 3 726 Kč, tedy 7 800 Kč. Oproti úspěchu ve výši 30 000 Kč tak činí neúspěch 20 %, který je třeba odečíst od úspěchu žalobkyně. Žalobkyni tak byla celkem přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 60 %. Z celkových nákladů řízení 6 141,60 Kč tak soud žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 3 684,96 Kč.
17. Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem, jemuž náleží odměna za zastupování v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za celkem 2 úkony po 2 460 Kč (převzetí věci, účast na ústním jednání), 2 režijní paušály a 21 % DPH v celkové výši 6 679,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení, nebo elektronicky do datové schránky soudu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce.