Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 10/2023-63
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 17 222,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 331 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 331 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, částky 1 891,44 Kč, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 11 090,91 Kč od 1. 11. 2022 do 23. 11. 2022 ve výši 425,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 090,91 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 11. 2022 dosáhne částky 59 040 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 331 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 331 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, částky 1 891,44 Kč, úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 11 090,91 Kč od 1. 11. 2022 do 23. 11. 2022 ve výši 425,96 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 090,91 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 11. 2022 dosáhne částky 59 040 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 222,44 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 25. 7. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované dne 25. 7. 2019 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 83,87 % ročně ve 60 pravidelných měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná řádně neplnila povinnosti ze smlouvy, neboť nehradila řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni 30.10. 2022 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 12 784,73 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátky číslo tedy 747 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vymáhání ve výši 1 800 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení delším 15 dnů). Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky; žalovaná však ničeho neuhradila. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná uhradila celkem částku 29 520 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu.
4. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru číslo“ ze dne 25. 7. 2019 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 7. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná podepsala návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 820 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 49 200 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 83,87 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení delším 15 dnů činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru.
5. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Z dopisu ze dne 30. 10. 2022 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byla vyzvána k jeho úhradě.
6. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 25. 12. 2021 a 25. 1. 2022. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 25. 8. 2022 a 25. 9. 2022. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek splatných dne 25. 8. 2022, 25. 9. 2022, 25. 10. 2022.
7. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla příjmy ve výši 19 570 Kč ze zaměstnání, dále uvedla výdaje ve výši 3 410 Kč (jako životní minimum), 2 000 Kč na bydlení, 3 500 Kč na děti, 200 Kč na ostatní. příjmení zdroje tak činily 9 460 Kč.
8. Z výplatních pásek od společnosti dm drogerie markt s.r.o. soud zjistil, že žalovaná v dubnu 2019 obdržela částku 18 696 Kč, v květnu 2019 obdržela částku 22 712 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaná měla průměrný čistý měsíční příjem za období duben až červen 2019 20 458 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že za červen 2019 měla žalovaná vyčerpanou částku po splatnosti ve výši 242,84 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informacích soud zjistil, že smlouva žalované byla hodnocena jako špatná.
9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 25. 7. 2019 žalované částku 15 000 Kč na účet číslo bankovní účet. Z výpisu záznamů z registru příjmení soud zjistil, že žalovaná měla revolvingový úvěr a karty.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 15 331 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání oznámení.
11. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z vyjádření Mgr. jméno příjmení, příjmení příjmení ze dne 25. 10. 2018, když toto vyjádření není znaleckým posudkem a v konkrétnostech se nevztahuje k souzené věci. Lze však označit přinejmenším za zvláštní, že ujednání o úroku musí být vykládáno soudním znalcem. Otázka určitosti takového ujednání ve vztahu ke spotřebiteli by mohla být soudem posouzena, pokud by nebyly přijaty níže uvedené závěry.
12. Soud neposkytl žalobkyni lhůtu k doplnění důkazních návrhu vztahujících se k tvrzením o zkoumání výdajové stránky žalované, neboť v předvolání byla žalobkyně poučena o zákonné koncentraci řízení, přičemž jí je z několika obdobných věcí znám názor soudu na otázku nutnosti podrobného zkoumání bonity jejích klientů, o čemž svědčí i doplnění žaloby zaslané žalobkyní krátce před prvním termínem, na který bylo první jednání ve věci nařízeno. jméno žalobkyně pak v předmětném doplnění prezentuje názor, že další zkoumání bonity není potřeba, a to včetně údajů o výdajích klientů.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne 25. 7. 2019 akceptovaného dopisem ze dne 26. 7. 2019 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 83,87 % ročně splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 820 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne
v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 49 200 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 15 000 Kč. Žalovaná zaplatila celkem 29 520 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 12 784,73 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 11 090,91 Kč, úroků ve výši 1 693,82 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalované zejména potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Dále prověřila žalovanou v bankovních a nebankovních registrech.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnila strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle ZoSÚ a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 000 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitelky, když neposoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 9 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.
17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
18. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele, jakož i nesrozumitelnost smluvních ujednání (viz určování úroku výkladem soudního znalce), je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
19. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vyplacení úvěru žalované ve výši 15 000 Kč a současně provedení úhrad ze strany žalované ve prospěch žalobkyně ve výši 29 520 Kč, bylo na místě uzavřít, že žalovaná v celém rozsahu vydala bezdůvodné obohacení získané přijetím plnění bez právního důvodů, a proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by náhrada nákladů řízení náležela žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Jelikož žalované žádné náklady v řízení nevznikly a protože byla žalovaná v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o.s.ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.