Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
3 C 150/2023-71
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
s doručovací adresou adresa žalovaného
o zaplacení 103628, 31 s příslušenstvím
rozsudkem pro uznání
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 64597,47 Kč spolu s 15 % úrokem p. a. jdoucím z 59975,20 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 15974,80 Kč.
III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 64597,47 Kč spolu s 15 % úrokem p. a. jdoucím z 59975,20 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 15974,80 Kč. III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1 Žalobou ze dne 16. 6. 2023 se žalobce domáhal splacení úvěru.
2 Žalovaný uznal nárok žalobce. Proto soud rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a zákona. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
3 Soud tedy neprovedl dokazování a považuje za nesporná skutková tvrzení žalobce o tom, že dne 12. 4. 2021 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu a poskytl mu úvěr 69 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 72 měsíců a žalovaný byl povinen splácet jej pravidelnou měsíční splátkou 1425,49 Kč zahrnující i dohodnuté úročení 14,10 % p.a. Žalovaný nesplácel včas a řádně a ocitl se v prodlení se splácením. Proto žalobce v souladu se smlouvou sesplatnil úvěr dopisem ze dne 22. 11. 2022 a vyzval žalovaného k jeho zaplacení. Žalovaný dluží jistinu 57839,06 Kč, úroky kapitalizované částkou 2136,14 Kč za dobu do 22. 11. 2022, dohodnutý poplatek 300 Kč, úroky z prodlení jednak kapitalizované za dobu do 30. 5. 2023 částkou 4322,27 Kč a jednak vyjádřené 15% sazbou z 59975,50 Kč za dobu od 31. 5. 2023 do zaplacení.
4 Posuzovaný případ je sporem na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce splnil smluvenou povinnost a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplatil úvěr ani cenu za bankovní služby s ním spojené a ocitl se v prodlení. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení (ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku) určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako platnou i ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Žalobce prokázal posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a potvrdil to i žalovaný. Proto soud vyhověl žalobě.
5 Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty:
do 500 Kč 300 Kč,
přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč,
přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč,
přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč,
přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč,
přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč,
přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč.
Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu)
Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)
6 Za tarifní hodnotu soud považuje 58139,06 Kč (vymáhanou částku bez kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku o zaplacení a podání žaloby u soudu. Náleží mu odměna ve výši 3 x 3460 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 300 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2326 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 15974,80 Kč.
7 Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).
8 Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody.
9 Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soudu nejsou známy žádné důvody pro vymezení jiné lhůty k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních. Rozhodl by o něm Krajský soud v Hradci Králové. Odvolání proti výroku ve věci samé lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou vykonatelným soudním rozhodnutím, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.