Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 163/2023-56
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 69 610 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 69 610 Kč od datum do datum, a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 44 610 Kč od datum do zaplacení, se zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> II. Žaloba, aby soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 69 610 Kč od [datum] do [datum], a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 44 610 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 69 610 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit kompletně celý do 30 dnů anebo splácet úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru, nejméně 500 Kč Smlouva o revolvingovém úvěru tvoří rámec pro dílčí čerpání, u kterého se předpokládá opakované čerpání i splácení, obdobně jako u kreditních karet. Účastníci si smlouvou sjednaly úrok 0 % při splacení úvěru do 30 dnů, při rozložení splácení do splátek ve výši 22 % měsíčně a pro případ prodlení žalované si účastníci sjednaly smluvní pokutu ve výši
0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou. Smlouva o revolvingovém úvěru byla ukončena automaticky dne datum v důsledku dlouhodobého prodlení žalované s úhradou úvěru. Žalovaná částka ve výši 69 610 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, úroku z úvěru v kapitalizované výši 33 588 Kč a smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru ve výši 12 500 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v běžící výši 8,5 % ročně z částky 69 610 od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kdy žalovaná se k jednání nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ačkoliv k jednání byla procesně korektním způsobem předvolána. Žalobkyně se z jednání dodatečně omluvila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyní žalobkyně dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o uživatelském účtu a smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 0 % ročně při splacení úvěru do 30 dnů nebo při rozložení splácení do splátek ve výši 22 % měsíčně. Totožnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila občanským průkazem /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 10-14 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 17 spisu, smlouva o uživatelském účtu na č. l. 20-23 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 27-29 spisu/. K osobě žalované právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že její příjem je ve výši 23 000 Kč a její výdaje ve výši 4 000 Kč. Žalovaná dále právní předchůdkyni žalobkyně předložila výpisy z účtu č. bankovní účet vedený na jméno žalované, a to za měsíc leden až březen 2021 /viz výpisy z běžného účtu na č. l. 6-9, číslo spisu, profil uživatele na č. l. 26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla výši úvěru 25 000 Kč na účet žalované dne datum /viz výpis z účtu na č. l. 16 spisu/. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne datum /viz dílčí smlouva o postoupení na č. l. 24 spisu, přehled postoupených pohledávek na č. l. 25 spisu, oznámení o postoupení na č. l. 35 spisu/. Žalovaná úvěr nesplatila ani přesto, že k tomu byla ze strany žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní upomínka na č. l. 35 rub spisu, podací lístek na č. l. 15 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši 25 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z výše výdajů tvrzené žalovanou. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše, poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejích příjmů a zejména výdajů, jako např. výplatní pásky, složenky nebo výpis z účtu, na němž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Právní předchůdkyně žalobkyně toliko ověřila příjmy žalované výpisem z účtu žalované. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána V této souvislosti soud dále konstatuje, že měl v úmyslu žalobkyni v průběhu jednání poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů o tom, z jakých konkrétních údajů o žalované vycházela při zjištění, že je schopna splácet úvěr, které konkrétní listiny měla k dispozici k posouzení schopnosti splácet úvěr žalovanou a dále k doplnění tvrzení a důkazů, co představuje částka kapitalizovaného úroku z úvěru 33 588 Kč, za jaké období, z jaké částky a z jaké procentní výše byla vypočtena kapitalizovaná výše a jaké měsíční splátky měla žalovaná splácet, neboť ani tyto skutečnosti žalobkyně žalobou řádně netvrdila. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011,
s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019,
č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Pokud nedošlo k uzavření smlouvy, neboť jak soud uvedl je absolutně neplatná, nemohlo dojít ani ke sjednání poplatku a smluvních úroků. Soud proto žalované uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši nevrácené jistiny ve výši 25 000 Kč. Nezaplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení od doručení žaloby žalované (výrok I. tohoto rozsudku), ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl.
21. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků a poplatků. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvních úroků a pokuty, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná sice byla v řízení úspěšnější, avšak z obsahu spisu bylo soudem zjištěno, že žalované nevznikly v souvislosti s vedením tohoto sporu žádné náklady, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.