Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 276/2023-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 30 916 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 15 916 Kč, úroku z prodlení vyčísleného částkou 2 158,75 Kč, úroku vyčísleného částkou 2 085,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 15 916 Kč, úroku z prodlení vyčísleného částkou 2 158,75 Kč, úroku vyčísleného částkou 2 085,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne datum se žalobkyně domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 30 916 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen smlouva), dle které měla být žalované poskytnuta úvěrem částka 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 16 708 Kč a pojistné ve výši 2 340 Kč. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena
na datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná nezaplatila ničeho, žalobkyně tak navíc požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela,se žalovanou dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč, a to v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že předmětné peněžní prostředky převzala v hotovosti.
5. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla rozvedená, bydlela v nájmu a zapůjčené finance měla v úmyslu využít na vybavení domácnosti. Žalovaná byla zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka u společnosti právnická osoba, její čistý měsíční příjem činil 15 880 Kč (toto bylo ověřeno pracovníkem společnosti právnická osoba z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek za období září a října 2020). Žalovaná uvedla další příjem 2 000 Kč, aniž by tento objasnila. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila částkou 3 000 Kč.
6. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila žádnou splátku.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8. Z dopisu ze dne datum spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy číslo.
9. Z výzvy ze dne datum spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby.
10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč, a to v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč. V zákaznické kartě předcházející podpisu smlouvy žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 15 880 Kč, jako další příjem pak žalovaná uvedla částku 2 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila částkou 3 000 Kč. Sjednané splátky žalovaná řádně a včas neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne datum postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne datum. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila.
11. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení:
12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (ust. § 86 a § 87 ZSÚ).
19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup dle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.
21. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zopakovala svá tvrzení s tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 ZSÚ, když posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla posuzována dle údajů, které žalovaná uvedla a byla zaznamenána do její zákaznické karty, tj. čistý příjem ve výši 17 880 Kč, výdaje ve výši 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalované ze 2 výplatních pásek a její zaměstnání z pracovní smlouvy. Ohledně výdajů žalované bylo považováno za dostatečné tvrzení žalované, a to dost podhodnocené s ohledem na tehdejší ceny bydlení a stravování. Reálně však právní předchůdkyně žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalované. Žalovaná nebyla lustrována ani v seznamech dlužníků, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z pouhých prohlášení žalované.
22. Žalobkyně dále odkázala na smlouvu, v níž je uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Žalobkyně též namítla, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů.
23. Jelikož se právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (ust. § 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (ust. § 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky dle ust. § 1879 o. z. na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do uvedené částky, a je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit nesplacenou jistinu 15 000 Kč s úrokem z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. Výše úroku z prodlení je dána požadavkem žalobkyně, když soud nemůže přiznat více (zákonnou výši úroku z prodlení), než bylo žalováno.
24. Ve zbývající části, tj. v částce 15 916 Kč, v částce 2 158,75 Kč na úroku z prodlení, v částce 2 085,50 Kč na smluvním úroku, v úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a v úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
25. Soud při stanovení lhůty k plnění přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. V tomto případě je tak soud povinen stanovit lhůtu k úhradě pohledávky dle majetkových možností a schopností žalované. Protože ovšem žalovaná byla ve věci zcela nečinná, soud stanovil lhůtu dle vlastního uvážení, a to 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž přihlédl k výši přiznané částky, výši splátek dle úvěrové smlouvy a skutečnosti, že poskytnutí delší lhůty, než je lhůta zákonná (dle § 160 odst. 1 o.s.ř. činí zákonná lhůta k plnění tři dny od právní moci rozsudku), nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně. Naopak dle názoru soudu umožní žalované delší lhůta k plnění dobrovolně plnit, případně sjednat s žalobkyní splátkový kalendář, a tím zamezit vzniku dalších nákladů spojených s vymáháním pohledávky.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozdíl v úspěchu a neúspěchu účastníků byl nepatrný (53 % úspěch žalobkyně, 47 % úspěch žalované).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.