Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 267/2023-37
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 692,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 616 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 217 Kč, to vše do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky
11 384,16 Kč, částky 10 692,1 Kč, dále úroků z prodlení z těchto částek a v této výši:
8,25 % ročně z částky 18 000,16 Kč od datum do datum; 8,25 % ročně z částky 11 384,16 Kč od datum do zaplacení; úroků z prodlení v kapitalizované výši
2 416,71 Kč; a dále kapitalizovaný úrok ve výši 18 685,85 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 616 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 217 Kč, to vše do 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního nároku, tj. co do částky 11 384,16 Kč, částky 10 692,1 Kč, dále úroků z prodlení z těchto částek a v této výši: 8,25 % ročně z částky 18 000,16 Kč od [datum] do [datum]; 8,25 % ročně z částky 11 384,16 Kč od [datum] do zaplacení; úroků z prodlení v kapitalizované výši 2 416,71 Kč; a dále kapitalizovaný úrok ve výši 18 685,85 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou na vydání elekotrnického platebního rozkazu doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (jen soud) dne datum se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 28 692,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společnost právnická osoba (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně; společnost právnická osoba) s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal získanou částku spolu s náklady spotřebitelského úvěru splácet 14 měsíčními splátkami po 3 984 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně neuhradil, když uhradil pouze částku 23 484 Kč, která odpovídá 5 měsíčním splátkám. V důsledku nesplácení se ke dni datum stal splatným celý dluh žalovaného. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 000,16 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 040,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 510,69 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 614,05 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 126,38 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 394,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 416,71 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 692,10 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.
3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně, ani žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Z Žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o finanční prostředky v částce 30 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnancem společnosti právnická osoba, k tomuto předložil Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum a Výpisy z bankovního účtu č. bankovní účet. Příjem uvedl v částce 16 005 Kč měsíčně a výdaje na bydlení a energie v částce 4 410 Kč měsíčně. Neuvedl bližší údaje ke způsobu bydlení. Výpis z účtu za období datum – datum obsahoval platbu obec správy sociálního zabezpečení v částce 16 864 Kč označenou„ nemocenská“. Výpis z účtu za období datum – datum obsahoval platbu označenou„ mzdy“ v částce 13 394,10 Kč. Výpis z účtu za období datum – datum obsahoval platbu označenou„ mzdy“ v částce 9 980,50 Kč a platbu obec správy sociálního zabezpečení v částce 7 775 Kč označenou„ nemocenská“ s exekuční srážkou.
6. Ze Smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba Financial Services a.s žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl dle smlouvy úvěr, tj. zapůjčené prostředky, úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, splácet 14 měsíčními splátkami po 3 984 Kč.
7. Z Rámcové smlouvy ze dne datum spolu s Dílčí smlouvou o postoupení Pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba Financial Services a.s postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy číslo.
8. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba žalovanému oznámila postoupení jeho pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo.
9. Z dopisu ze dne datum spolu s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení jeho pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo současně ho vyzvala k uhrazení dlužné částky.
10. Z výzvy ze dne datum spolu s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo.
11. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným na základě jeho žádosti ze dne datum smlouvu o úvěru číslo. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v částce 30 000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr 14 pravidelnými měsíčními splátkami po 3 984 Kč. Žalovaný splatil celkem 23 484 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni a žalovanému toto oznámily dopisem ze dne datum, resp. datum. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 000,16 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 040,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 510,69 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 614,05 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 126,38 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 394,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 416,71 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 692,10 Kč. Žalovaný po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní dne datum písemně vyzván k úhradě dlužné částky.
12. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů získaných od žalovaného. Žalovaný v Žádost o úvěr uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný byl povinen při žádosti o úvěr uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 30 000 Kč. Za období od datum do datum předložil žalovaný výpisy z bankovního účtu obsahující příjmy v částce 16 864 Kč označené„ nemocenská“, v částce 13 394,10 Kč označené„ mzdy“, v částce 9 980,50 Kč označené„ mzdy“ v částce 7 775 Kč označené„ nemocenská“ s exekuční srážkou v nečitelné výši.
13. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,
jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,
které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
24. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného. Tvrzení žalovaného žalobkyně ověřila pouze z dodatku k pracovní smlouvě, kde nebyla žádná zmínka o výši mzdy a dále z výtahů výpisu z účtu obsahujících jen několik přijatých plateb v různých výších (mzda, nemocenská a nečitelná poznámka o exekuční srážce). U žalovaného nebylo prověřováno, a to ani dotazem, o jakou exekuční srážku se jedná, žalovaný nebyl lustrován v žádném relevantním seznamu, např. Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, příjmení, ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila výdaje žalovaného, ačkoli částka jím uvedená jakožto výdaje na bydlení a energie činila 4 410 Kč měsíčně a tato výše je neporovnatelná, neboť žalovaný neuvedl, zda bydlí v nájmu či ve vlastní nemovitosti. Nelze tak jeho situaci porovnat s obdobnými či průměrnými výdaji. Lze proto uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala rozhodující listin y a nevynaložila patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu.
27. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce 30 000 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 23 484 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 6 616 Kč, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení také vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila v souladu s ust. § 1879 o. z., žalovanému bylo toto řádně oznámeno, žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 6 616 Kč s úrokem z prodlení náležejícím žalobkyni v souladu s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného. Výše úroku z prodlení je dána požadavkem žalobkyně, když soud nemůže přiznat více (zákonnou výši úroku z prodlení), než bylo žalováno. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši požadované v žalobě. Dále soud přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, které žalobkyně nárokovala jakožto souhrn nákladů vynaložených za účelem smírného mimosoudního řešení věci, konkrétně se jednalo o provedenou osobní návštěvu v místě žalovaného (doloženo záznamem z GPS). Ceník nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky byl žalovanému zaslán v dopise ze dne datum spolu s oznámením o postoupení pohledávky. Náklady smírného řešení by tak byly pro žalovaného nižší než náklady soudního řízení.
28. S přihlédnutím k absolutní neplatnosti smlouvy a posouzení nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, tak soud ve zbývající části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
29. Při stanovení lhůty pro splnění povinnosti má soud v případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlížet zejména k majetkovým poměrům žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl ovšem ve věci zcela nečinný, a v možnostech soudu tak nebylo zjistit jeho poměry, soud při stanovení delší lhůty k plnění přihlédl k výši přiznané částky, splátkám dle úvěrové smlouvy a též ke skutečnosti, že poskytnutím delší lhůty k plnění nezasáhne podstatně do majetkových práv žalobkyně. Soud má též za to, že delší lhůta k plnění, než je lhůta zákonná (dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je zákonná lhůta tři dny od právní moci rozsudku), naopak žalovanému umožní plnit dobrovolně, bez vykonávacího řízení, a tím zamezí i vzniku dalších nákladů pro strany sporu ke splnění povinnosti žalovaného stanovené tímto rozsudkem.
30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 6 616 Kč, tj. z 23 %, žalovaný byl úspěšný co do zbývající větší částky 22 076,26 Kč, tj. ze 73 %. Žalovanému by tak náležela částečná náhrada nákladů, nicméně žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly. Výrokem III. proto soud rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.