Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 131/2023-24

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 876 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 350 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 526 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 056,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 035,62 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 350 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 526 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 056,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 035,62 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 7 700 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 876 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku 6 526 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 938 Kč (při úroku 21,90 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši 4 088 Kč a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a další poplatky ve 45týdenních splátkách po 346 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a doposud uhradil pouze částku 1 650 Kč. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 700 Kč a na dlužném poplatku částku 6 176 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se tedy po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 700 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši 7 035,62 Kč (úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do datum), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 056,20 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 700 Kč od datum do datum), úroku ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny 7 700 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků ( ), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřel dne datum v písemné formě smlouvu o zápůjčce se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“). Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku 6 526 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 938 Kč (při úroku 21,90 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši 4 088 Kč a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a další poplatky ve 45týdenních splátkách po 346 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum (viz smlouva shora citovaná). Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a doposud uhradil pouze částku 1 650 Kč (viz přehled plateb). Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 700 Kč a na dlužném poplatku částku 6 176 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Uvedenou skutečnost žalobkyně písemně oznámila žalovanému (viz smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení). Žalobkyně nato vyzvala žalovaného písemnou výzvou ze dne datum k zaplacení dlužné částky, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného, a to do datum (viz předžalobní výzva a poštovní podací arch). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila kartu zákazníka, z níž má soud za prokázané, že uvedl jako zaměstnání operátor výroby, je svobodný, s žádnou vyživovací povinností vůči dětem, žije s rodiči, jako pravidelný příjem uvedl částku 16 000 Kč měsíčně. Náklady na nájem činí 2 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyní byla podle karty ověřena výplatní páska za prosinec 2015, živnostenský list vystavený datum, výpisy z banky a platby SIPO za období od ledna do října 2015. Žalovaný udělil výslovně souhlas k lustraci své osoby v dostupných rejstřících dlužníků, exekucí apod. Ničeho dalšího ohledně úvěruschopnosti nebylo uvedeno.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je spotřebitelem.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně neučinila podle názoru soudu všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Není tak vůbec zřejmé, jakým způsobem původní věřitel ověřil příjmy a výdaje žalovaného jako posuzovaného, jeho celkové majetkové poměry apod. Odkazy na jednu výplatnici vystavenou za prosinec 2015 za situace, kdy hlediska pro posouzení příjmu bylo i vystavený doklad o živnosti z prosince uvedeného roku, se jeví soudu jako nevěrohodné a nedostačující. Navíc žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala, že by žalovaného lustrovala v dostupných rejstřících dlužníků, exekucí apod., byť žalovaný k tomu udělil souhlas (viz s. 2 karty zákazníka). Navíc příjmy a výdaje žalovaného se s ohledem osobní spotřebu všech těchto osobu soudu jeví zjevně nevěrohodné.

8. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na webová adresa). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne datum, ve věci C číslo, který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých

9. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. . Takto uzavřená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.

10. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

11. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , ze dne 11.1.2011).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný, ale pouze z části, neboť žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a tak poskytla žalovanému peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť nebyla žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce sjednána platně. Převzal-li žalovaný předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 7 350 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč a ten jí doposud uhradil částku ve výši 1 650 Kč. Proto náleží žalobkyni rozdíl těchto částek a soudu uložil žalovanému zaplatit částku 7 350 Kč (9 000 Kč – 1 650 Kč).

16. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky 7 350 Kč Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum, tedy po datu datum, který určila žalobkyně ve své předžalobní výzvě k zaplacení dlužné částky. Z obsahu výzvy je přitom zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá.

17. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

18. Co do zbývající části nároku včetně příslušenství soud žalobu zamítl s ohledem na shora řečené.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy z větší části úspěšnému žalovanému (za stavu, kdy soud při posouzení (procesního) neúspěchu žalobkyně vycházel i z jí uplatněného kapitalizovaného příslušenství) podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.