Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 46/2023-39
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 5. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2018 do 4. 3. 2020 a úrok 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 5. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni zákonné úroky z prodlení z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2018 do 4. 3. 2020 a úrok 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 15% ročně z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2017 do zaplacení. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou došlo dne 28. 6. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně předmětnou částku s příslušenstvím ve 12 splátkách. Žalovaná však své povinnosti platit splátky nesplnila. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba a následně Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum na žalobkyni. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když současně byla provedena lustrace v interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Na základě žádosti o úvěr ze dne 28. 6. 2017 byla mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO podepsána smlouva Smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 6. 2017, na základě, které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem měla žalovaná uhradit předchůdkyni žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 1 246,50 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 901,50 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3 132 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 100 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách. Součástí smlouvy bylo jednání o zpracování osobních údajů, informace pro spotřebitele a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kde bylo uvedeno, že RPSN činí 255,18 %. Formulář byl podepsán ze strany žalované. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, kdy měsíční příjem činí 11 017 Kč, její celkové výdaje činí 7 000 Kč (2 000 Kč bydlení, 5 000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, má vlastní nemovitost, dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, má dosažené střední vzdělání. K žádosti měly být doloženy výpisy z účtu bez specifikace za jaké období, oznámení o dávkách, ze kterých soud zjistil, že výše na nezletilou se zvyšuje na 10 017 Kč a dávka státní sociální podpory na každé z obou dětí činí 500 Kč a dále doložila občanský a řidičský průkaz.
4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka číslo) a seznamu postoupených pohledávek (strana číslo) a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 a 5. 10. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na současnou žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o. z.“.
5. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2022 a ze dne 26. 2. 2020, která byla žalované odeslána téhož dne soud zjistil, že byla vyzvána, aby částku okamžitě uhradila.
6. Soud vzal z provedených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 28. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které byla poskytnuta žalované částka ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.
9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., účinného do 28. 5. 2021 vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020, dle kterého s ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (bod 46 rozsudku). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021.
11. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 12. 10. 2016 a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, ze kterých bylo prokázáno, že žalovaná má dvě nezletilé děti, je svobodná a její jediný měsíční příjem činí 11 017 Kč, který je tvořen státní sociální podporou. Žalobkyně sice uvedla, že byly předloženy výpisy z účtu, ty však soudu doloženy nebyly, když ani nebylo uvedeno, o jaké výpisy se má jednat, zda úplné, či neúplné a za jaké období. Dále se předchůdkyně spokojila s údajem, že měsíční výdaje činí 7 000 Kč (2 000 Kč bydlení a 5 000 Kč ostatní), ačkoliv jen samotné životní minimum v roce 2017 pro dospělou osobu a dvě děti činilo cca 6 600 Kč. V takovém případě, kdy tvrzené výdaje odpovídají životnímu minimu je na místě, aby poskytovatel úvěru obzvlášť zkoumal skutečné výdaje, když navíc částka 2 000 Kč za bydlení byla v té době enormně nízká a stejně tak částka 5 000 Kč na jídlo, ošacení, cestování a drogerii pro tři osoby a nadto měsíční splátka činila 2 100 Kč, tedy více, než bylo tvrzeno, že žalovaná hradí za bydlení.
12. Z daného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když výdaje, které byly v žádosti o úvěr uvedeny, nebyly ničím doloženy. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby předchůdkyně žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zaplacena částka 15 000 Kč a žalovaná z ní neuhradila nic, a proto je povinna předmětnou částku žalobkyni uhradit.
14. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 15 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 5. 3. 2020, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 26. 2. 2020, a to okamžitě, když současně bylo z podacího lístku prokázáno, že výzva byla odeslána téhož dne, soud má tedy za to, že dle § 517 byla výzva žalované doručena dne 2. 3. 2020, tedy ode dne následujícího se dostala do prodlení, tedy požadavek žalovaného na zaplacení úroku z prodlení od 5. 3. 2020 je po právu.
15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když soud v rámci úspěchu a neúspěchu hodnotí veškeré požadavky, nikoliv pouze jistinu, tedy žalobkyně byla neúspěšná, co do výroku II., tj. cca 13 300 Kč (kapitalizované úroky), tedy úspěch a neúspěch je obdobný, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.