Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 109/2023-27

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 19 545,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 497,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 497,40 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 751,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 574,87 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částky 7 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 497,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 497,40 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 751,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 574,87 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částky 7 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 12. 6. 2023 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 19 545,40 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, dále též jen„ anonymizováno“) a žalovanou dne 5. 3. 2020. Sjednaná výše úvěru činila 15 000 Kč. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 5 000 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 5. 9. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně odkázala na právní úpravu platnou ke dni uzavření předmětné smlouvy s tím, že schopnost žalované řádně splácet úvěr byla posouzena na základě žalovanou vyplněné žádosti. Údaje byla přitom žalovaná povinna uvést pravdivě. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě dalších závazků 2 730 Kč, přičemž měsíční splátka poskytnutého úvěru činila 1 992 Kč. Žalobkyně soudu předložila kopie ústřižků poštovních poukázek, podle niž byly žalované vypláceny dávky rodičovského příspěvku.

3. V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření ( ).

4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi anonymizováno jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou k podpisu smlouvy, v níž se ECFS zavázala poskytnout žalované v hotovosti úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti přímo v bydlišti žalované ve výši 2 700 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Ke smlouvě jsou přiloženy též standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 3. 2020, které jsou podepsány žalovanou.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, rodičovský příspěvek činí 9 320 Kč Náklady na bydlení vyčíslila žalovaná na 1 000 Kč měsíčně a náklady na domácnost na 5 590 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, má 1 dítě a bydlí u rodičů. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, jak vyplývá z přílohy k této smlouvě. Dopisem ze dne 26. 2. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Dopisem ze dne 16. 3. 2023 oznámila žalobkyně žalované předání záležitosti k vymáhání advokátní kanceláři a vyzvala ji k úhradě částky 38 673,66 Kč s datem splatnosti 5. 4. 2023.

8. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 29. 5. 2023.

9. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona číslo (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

10. Podle , (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (ECFS) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 15 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

19. V právě souzeném případě žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, avšak její tvrzení jsou nedostatečná. K důkazu přitom žalobkyně předložila pouze kopie poštovních poukázek o propláceném rodičovském příspěvku a žádost vyplněnou žalovanou. Žalobkyně byla přitom soudem písemně vyzvána k doplnění všech tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Rodičovský příspěvek dle poukázek činil 9 320 Kč. V žádosti jsou současně uvedeny výdaje na domácnost žalované ve výši 1 000 Kč a 5 590 Kč, tyto však doloženy nejsou. Právní předchůdkyně se tak vůbec nezajímala o výdaje žalované (viz žádost). Právní předchůdkyně žalobkyně nadto žalovanou ani nelustrovala ve veřejně přístupných rejstřících dlužníků (příjmení, příjmení), resp. toto netvrdila, ani neprokazovala. Soud přitom považuje takovouto lustraci za naprosto základní podmínku posouzení úvěruschopnosti každého žadatele o úvěr v jakékoli výši. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že v době sjednávání úvěru bylo proti žalované vedeno několik exekucí, např. , a . Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba anonymizována dvě slova) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla spotřebitelský úvěr, byť řádně neposoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 3. číslo neplatná a žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky má vůči žalované právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

20. Ze žalobních tvrzení, která žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, soud zjistil, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila pouze částku 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 10 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 15 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru a částkou 5 000 Kč, kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně již uhradila.

21. Ve vztahu k částce 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované, má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila též úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2023 byla žalovaná poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky a datum splatnosti bylo stanoveno na 16. 3. 2023. Soud proto žalované přiznal též zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 17. 3. 2023 ve výši stanovené v 

22. Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. , s tím, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků, když ve věci byla úspěšnější žalovaná, neboť ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.