Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 149/2023-24
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 41 144,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
II. Žaloba se zamítá:
co do celkové částky ve výši 21 144,56 Kč,
co do kapitalizovaných úroků ve výši 3 212,46 Kč,
co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 332,08 Kč,
co do úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od datum do
zaplacení,
co do úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od
datum.
III. Řízení se zastavuje:
a) co do kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 1 273,84 Kč,
b) co do úroků ve výši 8,62 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR- Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. II. Žaloba se zamítá: co do celkové částky ve výši 21 144,56 Kč, co do kapitalizovaných úroků ve výši 3 212,46 Kč, co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 332,08 Kč, co do úroků ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od [datum]. III. Řízení se zastavuje: a) co do kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši 1 273,84 Kč, b) co do úroků ve výši 8,62 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR- Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 144,56 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se spolu s poskytnutou částkou zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit příslušenství úvěru ve výši 24 150 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, odměně za zpracování smlouvy, a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, to vše spolu s dlužnou jistinou v 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly jeho závazky splatné v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud nic neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k datum k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhala úhrady postoupené jistiny v částce 20 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 21 144,56 Kč spolu s příslušenstvím. Přes výzvy žalobkyně žalovaný ničeho ze shora uvedeného neuhradil.
2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět, co do kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 1 273,84 Kč, úroků ve výši 8,62 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.
3. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, z dokumentu s názvem smlouva o úvěru číslo vč. smluvních podmínek, z tabulky umoření a z výpisu z OR má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16 220 Kč, úhradou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a úhradou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč. Svým podpisem na dokumentu s názvem smlouva o úvěru číslo potvrdil žalovaný převzetí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč v hotovosti.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamů postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že dne datum byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni datum, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.
9. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy, má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.
10. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
12. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.
24. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
25. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru a žádost o úvěr (zákaznickou kartu). Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů i výdajů žalovaného. V žádosti o úvěr ze dne datum je pouze žalovaným toliko konstatována výše jeho příjmů a výdajů, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Dále není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil výdaje žalovaného, a zda k tomuto žalovaný doložil nějakých dokladů. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalovaného) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.
26. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.
27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).
29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvě o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.
30. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalovanému dne datum v hotovosti 20 000 Kč; žalovaný na tento úvěr nic neuhradil, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 20 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný, i přes výzvy žalobkyně, dlužnou částku neuhradil, ocitl se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
32. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
33. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svým podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět, co do kapitalizovaného úroku od datum do datum ve výši 1 273,84 Kč, úroků ve výši 8,62 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, rozhodl soud výrokem III. o zastavení řízení v této části.
34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV.).
36. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 412 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí 5 % z této částky, a žalobkyně uhradila dne datum pouze částku 1 646 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem V. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.