Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 147/2023-48
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 42 584 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 900 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 684 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 905,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 061,36 Kč, úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 18 328,59 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 4 428,59 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 951,06 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 412 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 900 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 684 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 905,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 061,36 Kč, úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 18 328,59 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 4 428,59 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 951,06 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 412 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 42 584 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalované 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 859 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč, tedy celkem částku 37 184 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátku. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, celkem uhradila pouze 6 100 Kč a předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále jí vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka byla ke dni datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 16 951,06 Kč, úrok 1 377,53 Kč, poplatek za uzavření úvěru 8 192,31 Kč, administrativní poplatek 1 553,67 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 009,43 Kč, smluvní pokutu 11 500 Kč, kapitalizovaný úrok 3 061,36 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 905,56 Kč, úrok 15 % ročně z jistiny úvěru 16 951,06 Kč a úrok z prodlení z dlužné jistiny a dlužných úroku 18 328,59 Kč, obojí ode dne datum. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě, která jí byla zaslána prostřednictvím zástupce žalobkyně dne datum.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovanou a byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, její měsíční příjmy jsou 15 274 Kč a výdaje 11 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaná převzala při jejím podpisu v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a inkasním poplatkem 3 600 Kč, tj. celkem 37 187 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč.
5. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je svobodná, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedla, že její příjem je 15 274 Kč měsíčně, k čemuž měla předložit jako doklad potvrzení ČSSZ a složenku, jako své výdaje uvedla výdaje za bydlení a energie 4 000 Kč měsíčně, dopravu, jídlo a osobní náklady 7 000 Kč, celkem 11 000 Kč.
6. Z přehledu transakcí ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 6 100 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy číslo byla předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba adresovala žalované přípis, v němž jí oznamovala, že svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do datum.
10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením předžalobní výzvy.
19. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalované o výši jejích příjmů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. Co se týče výdajů žalované, ty předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a vycházela pouze ze sdělení žalované, aniž by je dále ověřovala.
21. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč a ta uhradila pouze 6 100 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 13 900 Kč. Splatnost dlužné částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
24. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 2 061 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 1 649 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.