Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 100/2023-59
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 70 036 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek.
II. Žaloba se co do 43 036 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši
1 784,17 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 130,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy 20. dnem příslušného kalendářního měsíce, počínaje 20. dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek. II. Žaloba se co do 43 036 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 784,17 Kč, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 130,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 3. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 70 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 784,17 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru zaplatit poplatek vyčíslený na 27 736 Kč, zápůjční úroková sazba ve výši 56 % p. a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal celkovou částku postupiteli zaplatit v 24 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 2 281 Kč, když první měsíční splátku byla žalovaná povinna zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy, a každou další měsíční splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Poslední měsíční splátka pak činila 2 273 Kč RPSN činilo 116,37 %.
3. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. V důsledku prodlení žalované vznikla:
a. smluvní pokuta v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Tato pokuta byla kapitalizována na částku ke dni 1. 2. 2022, přičemž žalobce požaduje toliko částku ve výši 13 500 Kč,
b. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kdy žalobkyně požaduje 1 784,17 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek,
c. sankční poplatky ve výši 1 800 Kč.
4. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni.
5. Žalobce dodává, že před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím úvěru žalované, byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany právní předchůdkyni žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje o žalované ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, Evidenci neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidenci adres obecních/městských úřadů, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované, a to z hlediska demografických a behaviorálních dat. Pro posouzení příjmu žalované provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Posuzovala nejen výdaje sdělené a doložené žalovanou, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzovala i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru.
7. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byla v dané době zaměstnána u společnosti anonymizována dvě slova Z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na pozici poštovní doručovatel. Žalovaná byla u dané společnosti zaměstnána od května roku 2019 na dobu neurčitou. Žalovaná uvedla jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 21 506 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce z doložených výplatních pásek za měsíc srpen a září roku 2019.
8. Žalovaná na předmětný dluh neuhradila ničeho.
9. Žalovaná uvedla, že si 27 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně půjčila, nicméně výši nároku neuznává, neboť před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel s odbornou péčí neposoudil její schopnost splácet úvěr, smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Podle ní je nedostatečné pouhé konstatován, pouhé konstatování, že úvěruschopnost byla řádně prověřena, a to prostřednictvím odborných pracovníků. Nabízí se zde otázka, jakým způsobem byly vyhodnoceny a zejména prověřeny příjmové a výdajové stránky. Žalovaná dokládala příjmy a potvrzovala svou totožnost, a to formou zaslání dokumentů na e-mail. Listinné důkazy o řádném a dostatečném posouzení úvěruschopnosti však nevlastní. Dalším důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy je podle ní příliš vysoké RPSN, a to vysoce přesahující čtyřnásobek průměrné RPSN stanovené pro toto období ČNB.
10. Žalovaná dále cituje § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru a navrhuje, aby soud uložil jí povinnosti vrátit žalobkyni jistinu ve splátkách 1 000 Kč měsíčně.
11. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 10. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 27 000 Kč (nesporné tvrzení účastníků.
ii. Žalovaná v dokumentu nazvaném zákaznická karta uvedla, že žije v rodinném domě, je rozvedená, má dvě vyživované osoby, její čistý příjem činí 21 506 Kč a další příjem její domácnosti činí 24 220 Kč, její měsíční náklady činí 6 400 Kč, její interní splátky činí 3 100 Kč měsíčně. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíce srpen a září 2019. Tento dokument podepsala dne 10. 11. 2019 (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).
iii. Žalovaná po poskytnutí úvěru nic neuhradila (nesporné tvrzení žalobkyně).
iv. Dne 28. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně Přílohy číslo).
v. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni.
Zároveň ji výzvou ze dne 10. 2. 2022 vyzvala k uhrazení 71 820,17 Kč, a to okamžitě nejpozději do 17. 3. 2022. Zásilka byla žalované odeslána dne 10. 2. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, poštovní podací arch ze dne 10. 2. 2022).
vi. Výzvou ze dne 28. 4. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni dluh ve výši 92 217,56 Kč (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 28. 4. 2023 a poštovní podací arch ze dne 28. 4. 2023).
vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
12. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
20. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit.
21. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
22. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
23. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021).
24. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 22 Co 10/2023-91, má být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
25. Soud má za to, že posuzování příjmů žalobkyně z hlediska úvěruschopnosti žalované bylo dostatečné. Co se týče výdajů žalované takto již nikoli, když právní předchůdkyně žalobkyně (v rozporu se závěry výše citované judikatury) vyházela toliko z ničím neověřených tvrzení žalované. Dále žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání toho, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve veřejných rejstřících, když k tomuto jediný žalobkyní navržený důkaz dokument ze dne 13. 3. 2023 nazvaný Centrální evidence exekucí není způsobilý potvrdit, zda před poskytnutím úvěru v roce 2019 právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela do veřejných rejstříků.
26. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 14. 8. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy.
27. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 27 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.).
28. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovanou prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 10. 2. 2022, které bylo žalované odesláno téhož dne. Lhůta k plnění podle výzvy uplynula dne 17. 3. 2022
a od 18. 3. 2022 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroku z prodlení, jehož vznik má předcházet 18. 3. 2022 Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
29. Nad rámec uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru, na základě které podnikatel poskytl spotřebiteli 27 000 Kč a spotřebitel se zavázal vrátit podnikateli spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 27 736 Kč, úrok ve výši 56 % ročně, a RPSN úvěru tak činí přes 116 %, a zároveň je spotřebitel povinen při svém prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % procent denně z dlužné částky a náklady spojené s vymáháním pohledávky v paušalizované výši, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tudíž podle § 588 o. z. neplatná. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované, soud by nároky, jež měly podle smlouvy o úvěru vzniknout, žalobkyni nepřiznal.
30. K tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je rozhodkyní přisouzené plnění s přihlédnutím k nominální úrokové sazbě úvěru 49,78 % p. a. (která podstatně převyšuje obvyklou úrokovou míru v době sjednání úvěru) a předpokládané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) 62,5 % jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a vede k nepřiměřenému postižení povinného.
31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.
32. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška“). Náklady řízení nezastoupené žalované sestávají ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony (odpor s vyjádřením k žalobě a účast žalované na jednání) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč (§ 151 odst. 4 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky).
33. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 39,08 %, žalovaná v rozsahu 60,92 %, a žalované tak přísluší 21,83 % (39, 08-60) náhrada nákladů řízení, tedy 130,98 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)
34. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku v celkové výši 81 624,49 Kč sestávajícího z částky 70 036 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 784,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (2. 10. 2023) na 4 902,16 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení kapitalizovaným ke dni vydání tohoto rozsudku (2. 10. 2023) na 4 902,16 Kč, a části žaloby, ve které byla žalobkyně úspěšná, tedy z částky 31 902,16 Kč sestávající z 27 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení kapitalizovaného ke dni 2. 10. 2023 na 4 902,16 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).