Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 206/2023-39

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jakož i s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jakož i s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezí ní a obchodní společností právnická osoba, nabyla pohledávku za žalovanou. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou splátek. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaná, byvši řádně předvolána, nedostavila a svoji neúčast neomluvila. Žalobkyně soudu adresovala žádost o odročení nařízeného jednání s tím, že se jí nepodařilo z důvodu kolize spolupracujících advokátů v obec a okolí zajistit substituci pro toto jednání. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedoložila, proč je substituce v daném případě nevyhnutelná, tedy proč sám právní zástupce žalobkyně se nařízeného jednání nemůže zúčastnit, soud žádosti o odročení jednání nevyhověl, a to i s přihlédnutím k tomu, že v daném případě se projednávaný případ po právní ani skutkové stránce neliší od desítek již projednaných věcí žalobkyně ohledně vymáhání podobných pohledávek, přičemž žalobkyni jsou přístup soudu a jeho rozhodovací praxe dobře známy. Soud proto za splnění podmínek jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne datum.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne datum, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 14 splátkách o výši částka. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k datum. Žalovaná se tedy zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit věřiteli celkem částka.

5. Z inkasní bilance k úvěrové smlouvě (přehledu přijatých plateb na č. l. 26) se podává, že žalovaná ve prospěch úvěru uhradila žalobkyni celkem částka.

6. Podle , (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle a násl. , , jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v ní vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující zhruba 186 % samotného úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Lhostejno přitom, zda k tomuto navýšení dochází jen na základě sjednaných úroků, anebo na základě kombinace úroků a dalších různorodých poplatků (za samotné poskytnutí úvěru,„ inkaso plateb v hotovosti“ apod.), jako je tomu v nyní posuzovaném případě. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.

10. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžité plnění ve výši částka (tuto hotovost převzala při podpisu smlouvy), aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalovaná ve prospěch úvěru uhradila celkem částka. Odtud je tedy bez dalšího zřejmé, že žalovaná poskytnuté plnění představující bezdůvodné obohacení žalobkyni již vrátila. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení , tj. na plném procesním úspěchu žalované ve sporu, jíž ovšem v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval nařízením jednání k projednání případu, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za klasický návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k  , o soudních poplatcích, by soudní poplatek činil částka. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka v souladu s položkou 2 bodem 1 písm. c) Sazebníku poplatků. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši částka. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.

Nesplní-li účastník povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.