Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 125/2023-33
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 975,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 975,67 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku zaplacení částky 53 233,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 000 Kč od datum do datum a z částky 24 033 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 975,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 975,67 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do nároku zaplacení částky 53 233,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 24 033 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne datum ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne datum její právní předchůdkyně, právnická osoba a.s, IČO. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím bankovního převodu úvěr ve výši 29 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 29 559,70 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Smlouva byla žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný přes svůj uživatelský účet požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně poté po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet zaslala žalovanému návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně z doložených příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a neuhradil ani poplatek za poskytnutí úvěru, za dobu trvání úvěru zaplatil pouze částku 24,33 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě rámcové smlouvy ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Pohledávka sestává z dlužné jistiny 29 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 29 535,37 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 5 754,71 Kč (úrok ve sjednané sazbě za období od datum do datum), smluvní pokuty 14 500 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od datum do datum do výše poloviny jistiny), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 918,01 Kč (úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do datum), nákladů na vymožení pohledávky ve výši 502,92 Kč a nákladů na upomínku 39 Kč. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Žalovaný nereagoval na žádnou z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ani zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:
5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba a.s, IČO, sídlem adresa, zavázala žalovanému označenému jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou, e-mailem, číslem občanského průkazu a číslem bankovního účtu poskytnout dne datum bezúčelový úvěr ve výši 29 000 Kč za poplatek 29 559,70 Kč na dobu 28 dnů. Zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit do datum. Žalovaný měl smlouvu potvrdit příjmení kódem, nicméně není zřejmé, na jaké telefonní číslo byl kód zaslán, neboť v označení žalovaného tento údaj schází. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva o úvěru byla podřízena českému právu s odkazem na zákony č. 89/2012 Sb., č. 634/1992 Sb. a číslo Sb. v záhlaví (smlouva o spotřebitelském úvěru). Celková částka, kterou měl žalovaný na základě smlouvy o úvěru zaplatit, činila 40 051 Kč RPSN činila 9 563,3 % (formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru).
6. V září rok přišla na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet platba označená jako nemocenská ve výši 3 412 Kč, v lednu rok platba ve výši 28 279 Kč od anonymizováno v část obce, v únoru rok platba ve výši 41 686 Kč od anonymizováno v část obce, v březnu rok platba ve výši 49 590 Kč od anonymizováno v část obce, v dubnu 2021 platba ve výši 50 750 Kč od anonymizováno v část obce a v květnu rok platba ve výši 14 875,13 právnická osoba úhrada. Ostatní údaje včetně stavu zůstatku účtu byly žalobkyní začerněny, nelze si tudíž z pohybu na účtu učinit žádný závěr o tom, jak vyrovnaně žalovaný hospodařil, zda měl více splácených úvěrů či jeho výdaje významně převyšovaly jeho příjmy (výpis z běžného účtu). Žalovanému se ze mzdy strhávalo závodní stravování a nájemné (výplatní pásky).
7. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum provedla platbu ve výši 29 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, tj. na účet č. bankovní účet (potvrzení o platbě).
8. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (rámcová smlouva o postoupení pohledávek) ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně potvrzení o úhradě), což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne datum (oznámení) a dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum (oznámení) odeslaným dne datum (podací arch), součástí dopisu byla výzva žalovanému k zaplacení jeho dluhu ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu. Zástupce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o převzetí zastoupení žalobkyně (oznámení o předání do advokátní kanceláře). Dle interního systému žalobkyně byl žalovanému odeslán dne datum obyčejný dopis (výpis úkonu mimosoudního vymáhání).
9. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne datum (předžalobní výzva) zaslanou žalovanému dne datum (podací arch).
10. Soud neučinil žádné pro rozhodnutí podstatné skutkové zjištění z projektu vnitrostátní fúze, neboť k fúzi došlo v době předcházející uzavření smlouvy o úvěru.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze záhlaví smlouvy.
13. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
14. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice předložila výpisy z účtu žalovaného a jeho výplatní pásky a měsíční příjem žalovaného z nich vyplývající není zanedbatelný, nicméně tím, že žalobkyně začernila zbývající části výpisů z bankovního účtu, nelze náležitě přezkoumat, zda z nich neplyne rizikové chování žalovaného, které by soud přesvědčily o nedostatku jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno, co se týká prokázání povinnosti její právní předchůdkyně náležitě zkoumat a posoudit úvěruschopnost žalovaného.
19. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaný z této částky zaplatil pouze 24,33 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 29 000 Kč po zohlednění provedené úhrady 24,33 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 28 975,67 Kč bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne datum, tj. dne datum), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 53 233,29 Kč (v žalobě označené jako poplatek za poskytnutí úvěru 29 535,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 876,96 Kč, kapitalizovaný úrok 5 754,71 Kč, smluvní pokuta 14 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč za odeslání dopisu, které nebylo prokázáno) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatku, smluvním úroku a smluvní pokutě bylo dohodnuto ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním, úrok z prodlení je pak počítán až ode dne, kdy se k výzvě žalobkyně stala pohledávka za žalovaným splatnou.
23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně z větší části neúspěšná, avšak žalovanému v řízení žádné náklady řízení nevznikly.
24. Třídenní lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.