Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 32/2023-28

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 68 234,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 286 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 286 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 63 398,41 Kč a úroku z prodlení z částky 46 457,74 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum, úroku z prodlení z částky 41 171,74 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 16 569, 68 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 286 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 286 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 63 398,41 Kč a úroku z prodlení z částky 46 457,74 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], úroku z prodlení z částky 41 171,74 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 16 569, 68 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 234,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 99 640 Kč ve sjednaných 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč, se splatností první splátky dne datum a splatností následujících splátek ke každému 21. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky byly žalovaným co do 50 000 Kč vyčerpány, avšak k jejich řádnému splácení žalovaným nedošlo. Žalovaný dle žalobkyně řádně neuhradil ničeho, kdy počínaje dnem datum (dnem následujícím po splatnosti první splátky) se dostal do prodlení se zaplacením ujednaných splátek. Žalovaný následně provedl částečné platby dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum, dne datum a dne datum v celkové výši 44 714 Kč, které si žalobkyně započetla částečně na úroky, částečně na náklady na vymáhání, částečně na smluvní pokutu a částečně na jistinu. Při prověřování schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr vycházela žalobkyně z údajů v žalovaným doložených dokladech - jednalo se zejména o daňové přiznání, potvrzení o zaplacení daně z příjmů fyzických osob a vystavené faktury prokazující příjem žalovaného atd. Dále žalobkyně prověřila žalovaného v registru centrální evidence exekucí, registru dlužníků anonymizováno - anonymizována tři slova. Výsledkem prověřování bylo zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši.

Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.

Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.

Soud ve věci provedl dokazování čtením listin - zejména čtením Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka, čtením anonymizováno splátek vztahujícímu se ke Smlouvě o úvěru číslo čtením anonymizováno o provedení odchozí tuzemské úhrady ve výši 50 000 Kč, realizované z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Z uvedených listin má za zjištěno a prokázáno, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně v postavení úvěrující poskytla žalovanému v postavení úvěrovaného peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 99 640 Kč (celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 149 640 Kč) v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč. Režim splátek byl stanoven tak, že splatnost první splátky nastala dne datum a splatnost každé následující splátky nastala ke každému 21. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly dne datum poukázány na účet žalovaného. Soud ve věci dále provedl důkazu nazvanou úvěrová zpráva anonymizováno - anonymizováno, z jejíhož obsahu má za zjištěno a prokázáno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru měl z titulu převzatých úvěrů splácet 52 836 Kč měsíčně, a kdy zbývající částka ke splacení činí 3 449 782 Kč, dáleu – lustrací v centrální evidenci exekucí, která byla ke dni zjištění s výsledkem negativní au - daňovým přiznáním žalovaného za kalendářní rok 2019, z jehož obsahu má za zjištěno a prokázáno, že žalovaný má za uvedené zdaňovací období rozdíl mezi příjmy a výdaji nebo výsledek hospodaření ve výši 429 600 Kč a 438 060 Kč – celkem tak ve výši 867 660 Kč a z jehož obsahu má dále za zjištěno a prokázáno, že daň pro uvedené zdaňovací období činila 105 300 Kč, kterou žalovaný zaplatil, což vyplývá zy - odchozí platby ve výši 105 300 Kč ze dne datum s identifikací zaplacení daně.

Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizováno statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, kdy má za to, že žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála řádně své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru sice zjišťovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, avšak soud je toho názoru, že nikoliv dostačujícím způsobem.

Soud je nucen konstatovat, že pokud z daňového přiznání za rok rok vychází výsledek hospodaření za dotčené zdaňovací období ve výši 867 660 Kč bez odečtení daně, jež dle daňového přiznání činila pro uvedené zdaňovací období 105 300 Kč a kterou žalovaný zaplatil a pokud z informačního systému zohledňujícího počet a výši převzatých úvěrů žalovaného vychází počet převzatých úvěrů ve výši 10 s celkovou výší měsíčních splátek ve vztahu k těmto úvěrům ve výši 52 836 Kč, kdy žádné další prokazatelné příjmy žalovaného nebyly zjištěny, jednoznačně vychází závěr, že nebylo v schopnostech žalovaného platit další splátky úvěru ve výši 4 988 Kč, což se v daném případě i potvrdilo. Soud dále uvádí, že v případě žalovaného nad to (přestože je to za takto zjištěného skutkového stavu nadbytečné) nebyla žalobkyní zjišťována celková výdajová stránka na straně žalovaného, neboť nebyly komplexně a prokazatelně zjištěny další výdaje nad rámec zjištěných úvěrových splátek (tj. výdaje za bydlení, vyživovací povinnosti, osobní půjčky atd.), neboť pouze řádně (průkazně) zjištěná celková výdajová stránka na straně žadatele o úvěr může být podkladem pro posouzení schopnosti, zda bude tento žadatel schopen úvěr splácet.

Pokud pak žalobkyně předkládala faktury č.: anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, anonymizováno číslo anonymizováno číslo, anonymizováno číslo, k těmto fakturám soud uvádí, že jednak vypovídají pouze o tom, že byly osobou žalovaného, vystupující pod IČO jako dodavatelem vystaveny (nikoliv tedy, že byly taktéž řádně zaplaceny), avšak nad to opět bez řádného zjištění celkové příjmové a výdajové stránky na straně žalovaného (tj. fyzické osoby, která uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru), neprokazují skutečnou výši disponibilních prostředků žalovaného za účelem posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr.

V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou 5 286 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (tj. 50 000 Kč) po odečtení vrácených peněžních prostředků žalovaným žalobkyni ve výši 44 714 Kč. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 5 286 Kč.

Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení a dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky anonymizováno věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 5 286 Kč, kdy počátek prodlení stanovil od datum, tj. ode dne následujícího, jež následuje po uplynutí 14 denní lhůty poskytnuté žalobkyní ke splnění povinnosti, počítané od doručení předžalobní výzvy žalovanému (zde soud odkazuje na § 573 o. z. - dle poštovního podacího archu byla písemnost s předžalobní výzvou podána k přepravě u provozovatele poštovních služeb dne datum a dne datum se tak má za doručenou), a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní (8,50 % ročně), která nepřesahuje výši stanovenou

Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”), podle kterého žalovaná, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 86,88 %, by měla nárok na náhradu nákladů řízení (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak úrok z prodlení, vyčíslený ke dni rozhodnutí soudu v dané věci - dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala 92 578,50 Kč a úspěšná byla co do částky 6 072,60 Kč). Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, jak ve výroku II tohoto rozsudku uvedeno.

Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.