Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 27/2023-49
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 15 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 15 200 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zákonného úroku z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 15 200 Kč od 5.3.2021 do 3.1.2023.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 15 200 Kč od 4.1.2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zákonného úroku z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 15 200 Kč od 5.3.2021 do 3.1.2023. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].
1. Žalobou ze dne 3.1.2023 ve znění zaslané opravy a doplnění žaloby ze dne 21.2.2023 a ze dne 27.6.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 15 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ, obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla uzavřena smlouva o úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalované dne 2.2.2021 úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 4.3.2021.
2. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa), na kterých se žalovaná nejdříve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů a byl jí zřízen uživatelský účet, ke kterému měla přístup jen žalovaná. Žalovaná zaslala právní předchůdkyni žalobkyně žádost o úvěr a po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalované splácet úvěr bylo žalované zasláno konkrétní znění smlouvy k odsouhlasení s navrhovanou výší i splatností úvěru. Následně byly žalované zaslány dne 2.2.2021 i peněžní prostředky na jí sdělený bankovní účet č. bankovní účet pod variabilní symbol.
3. K posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byla žalovaná lustrována právní předchůdkyní žalobkyně v databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně schopnosti žalované splácet úvěr. K otázce posouzení schopnosti žalované splácet úvěru nenavrhla žalobkyně žádný důkaz s tím, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně jako důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud žalobě vyhověl v rozsahu poskytnutého bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně majitele účtu, na který byly finanční prostředky poskytnuty.
4. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.12.2020.
5. Jelikož žalovaná poskytnuté finanční prostředky nevrátila v termínu splatnosti, ačkoliv byla na úhradu dluhu upomenuta předžalobní výzvou ze dne 10.4.2022, obrátila se žalobkyně na soud a žádala po zohlednění dílčí úhrady ve výši 800 Kč, částku 15 200 Kč, jejíž splatnost nastala dne 4.3.2021 s tím, že pokud by soud neposoudil nárok žalobkyně na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že prostředky ve výši 16 000 Kč byly poskytnuty na účet uvedený žalovanou a žalovaná uhradila pouze částku 800 Kč. Dluh na jistině tak činí částku 15 200 Kč.
6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
7. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
8. Na základě listinný důkazů založených ve spise soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o uživatelském účtu. Smlouva o uživatelském účtu byla uzavřena, jako předstupeň smlouvy revolvingovém účtu, neboť pro uzavření smlouvy o revolvingovém účtu je zapotřebí nejprve uzavřít smlouvu o uživatelském účtu, aby bylo možné následné právní vztahy ze smlouvy o revolvingovém úvěru spravovat elektronickou formou. Prostřednictvím založeného uživatelského účtu tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně komunikovat se žalovanou a obráceně (zjištěno ze smlouvy o uživatelském účtu).
9. Žalovaná následně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, jehož rámec bude stanoven v závislosti na posouzení úvěruschopnosti žalované. Minimální výše poskytnutého úvěru činí 1 000 Kč v případě prvního čerpání úvěru a 500 Kč v případě každého dalšího čerpání úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). V daném případě žalobkyně umožnila čerpání úvěru ve výši 16 000 Kč, které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout do dvou pracovních dnů od uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná poté byla povinna úvěr splatit do 30 dnů od den poskytnutí úvěru, nebo formou měsíčních splátek (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
10. Předchůdkyně žalobkyně poslala z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet dne 2.2.2021 částku ve výši 16 001 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. bankovní účet).
11. Na účtu č. bankovní účet byla v únoru roku 2021 evidována příchozí platba ve výši 16 001 Kč. Současně bylo zjištěno, že účet je vedený na identifikační údaje žalované (zjištěno ze sdělení právnická osoba ze dne 31.1.2023 a ze dne 7.3.2023).
12. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky dne 3. 12. 2020. Na základě této uzavřené smlouvy se výlučným vlastníkem pohledávek předchůdkyně žalobkyně stala nově žalobkyně. Veškeré pohledávky, které přešly na žalobkyni jsou specifikovány v příloze č. 1 této smlouvy o postoupení. V příloze byla mimo jiné obsažena pohledávka číslo ve výši 15 200 Kč, vedená na jméno žalované (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy).
13. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10.4.2022 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky).
14. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby ze dne 10.4.2022 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 4. 2022).
15. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě údajů poskytnutých žalovanou a učiněnou lustrací v registrech dlužníků, nicméně k uvedenému nedoložila žádný listinný důkaz.
16. Žalovaná na dluh uhradila pouze částku ve výši 800 Kč a ani v řízení tuto skutečnost nesporovala.
17. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru s připojením podpisu ve formě zaslaného kódu, na základě které žalovaná obdržela dne 2.2.2021 finanční prostředky ve výši 16 000 Kč na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 800 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na žalobkyni. Schopnost žalované splácet úvěr prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně a k uvedenému žalobkyně nedisponuje žádným listinným důkazem a pro případ neuznání nároku důvodného na základě uzavřené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná po podání žaloby na dluh ničeho neuhradila a v řízení nesporovala výši ani existenci dluhu.
18. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“)., konkrétně zejména podle ust. § 1879 o.z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) a dále podle ust. § 2395 o. z., na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
23. Dle uvedeného výkladu reflektujícího celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.
24. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splácet úvěru, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně nedoložila žádný důkaz.
25. Vzhledem k uvedenému nebyla splněna povinnost věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena tak má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny.
26. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované částku 16 000 Kč (jistina), žalovaná uhradila pouze částku 800 Kč, tudíž nesplacená jistina zůstává v částce 15 200 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit tuto částku. Současně soud rozhodl o příslušenství s odkazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož v daném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o době splatnosti, žalovaná je nekontaktní, nebylo možné zjistit její„ přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, soud tuto dobu stanovil vzhledem k pasivitě žalované jednostranně tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalované vrátit jistinu je den podání žaloby, tedy žalovaná se dostala do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. den následující po podání žaloby s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud takto dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů, na den kdy žalobkyně po bezvýsledném upomínání žalované byla již nucena obrátit se na soud s tím, že žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně ostatně následně ani na výzvy soudu, zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti tak pro její pasivitu nebylo možné naplnit.
27. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 15 200 Kč od 4.1.2023 do zaplacení s tím, že výše úroku je 8,25% ročně, neboť soud je v tomto směru vázán návrhem žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1203/2007, ze dne 28. 5. 2008, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. II ÚS 913/13 ze dne 21.11.2013). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že pro prodloužení obecné lhůty k plnění neshledal soud důvody (výrok I.).
28. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť zbývající nárok požadovaný žalobkyní měl svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou. Konkrétně soud nevyhověl žalobě, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 200 Kč od 5.3.2021 do 3.1.2023 (výrok II.).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, proto náleží žalobkyni plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) po 300 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč v sazbě 21 %).
30. Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ust. § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012
31. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání se podává ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci a vykonatelnosti výkonu rozhodnutí.