Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 205/2023-23

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím a úroku ve výši 10.720 Kč,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.800 Kč s úroky z prodlení ve výši 14% ročně z této částky od 23.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.200 Kč s příslušenstvím, pro úrok ve výši 10.720 Kč a pro úroky z prodlení od 2.7.2015 do 22.8.2023 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.800 Kč s úroky z prodlení ve výši 14% ročně z této částky od 23.8.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.200 Kč s příslušenstvím, pro úrok ve výši 10.720 Kč a pro úroky z prodlení od 2.7.2015 do 22.8.2023 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 20.000 Kč s úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů od 2.7.2015 do zaplacení a úroku 10.720 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 13.8.2008 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o půjčce číslo. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku 33.920 Kč (půjčku 20.000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13.920 Kč) a to formou 53 týdenních splátek. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst.1 obč.zák., vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas nehradil. Ke dni 19.8.2009 svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 3.200 Kč. Žalovaný se ode dne 20.8.2009 dostal do prodlení s úhradou částky 30.720 Kč, kdy dluží jistinu ve výši 20.000 Kč a zůstatek souhrnného poplatku ve výši 10.720 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a právnická osoba anonymizováno byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 1.7.2015. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25.6.2015. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 30.720 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20.000 Kč a souhrnný poplatek – úrok ve výši 10.720 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 uzavřenou mezi právnická osoba anonymizováno a žalobcem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 24.8.2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1.10.2018. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku ze dne 18.11.2022.

V podání ze dne 14.8.2023 žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce uvedl, že půjčku je možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem a žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech. Dokumenty musí být žadatelem prokázány obchodnímu zástupci, který vyplní do zákaznické karty, jaké doklady o příjmech byly předloženy. V zákaznické kartě žadatel vyplňuje zdroje svých příjmů a jejich výši. Všechny zákaznické karty musí být čitelně a v plném rozsahu vyplněny a podepsány žadatelem a obchodním zástupcem. Zákaznickou kartu si u sebe vždy ponechává dlužník. Žalobce má za to, že vzhledem k objemu finančních prostředků poskytnutých žalované, lze považovat výše uvedené posuzování bonity žadatelů o půjčku jako zcela přiměřené a vyhovující požadavkům tehdy platných právních předpisů. Smlouva o půjčce byla uzavřena již v roce 2008, kdy v té době nebyl v účinnosti ani o spotřebitelském úvěru, a kontraktační pravidla či povinnosti závazná pro poskytovatele finančních produktů spotřebitelům nebyla prakticky nijak regulována. K jednání soudu se žalobce omluvil.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1 19.6.2015 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce uvedené v Příloze č.1 (seznam postoupených pohledávek), a to se všemi právy s nimi spojenými na společnost právnická osoba anonymizováno. Ta smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 převedla pohledávky na žalobce.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce číslo ze dne 13.8.2008. Z předložených listin s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že dne 13.8.2008 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek v částce 13.920 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 33.920 Kč (půjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku půjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 3.200 Kč a žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20.000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 10.720 Kč.

Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. V. Závazkové právo. Obecná část -2054, Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp.zn. ). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovaným smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovaného jako spotřebitele a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu.

Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález ze dne 26.2.2019).

Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8) a členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování, stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 (povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky podle článku 23 (sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se soud proto zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku. Dle tvrzení žalobce bylo možné půjčku poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem (žadatel předkládá potvrzení o svých příjmech), obchodní zástupce vyplní do zákaznické karty, jaké doklady byly předloženy, a příjem žadatel vyplňuje v zákaznické kartě, kde vypíše zdroje svých příjmů a její výši. Z předložené smlouvy a předloženého nevyplněného zákaznického listu nevyplývají žádné skutečnosti ohledně příjmu nebo výdajů žalovaného. Žalobce ani neuvedl jaké konkrétní skutečnosti ohledně poměrů žalovaného právní předchůdce žalobce zjistil (jeho příjmy a výdaje) a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného půjčku splatit.

Od 1.1.2014 je účinný Podle ust. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst.3 se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to (dále jen obč.zák.).

Podle ustanovení § 39 obč.zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.).

Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, aniž by řádně prověřil jeho schopnost půjčku splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 2 13.8.2008 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným absolutně neplatná.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč.zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle ustanovení § 563 obč.zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč.zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou částku půjčky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 20.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 451 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatila částku 3.200 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 16.800 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 21.8.2023. Nárok se stal splatným 22.8.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 23.8.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 23.8.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Vzhledem k tomu že v řízení byl úspěch účastníků poměrný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.