Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 164/2023-16
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 205 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 805 Kč za dobu od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, co do částky 6 095 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 095 Kč za dobu
od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, co do částky 2 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do částky 5 305 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně JUDr. jméno příjmení jméno 1/3 nákladů řízení ve výši 790 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 805 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 805 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, co do částky 6 095 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 6 095 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, co do částky 2 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do částky 5 305 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] 1/3 nákladů řízení ve výši 790 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném úhrady částky celkem 29 205 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč. Jistina a poplatek byly splatné
datum. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradil 2 195 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky žalobkyně, kde si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření Smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřila totožnost klienta. Před uzavřením Smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a toto zaevidovala do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně účtovala žalovanému rovněž poplatky za upomínky ve výši 500 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném jistinu a poplatek ve výši 23 900 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 5 305 Kč jako smluvní pokutu dle Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, když ke dni vyhotovení návrhu činí smluvní pokuta 7 500 Kč a tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na výši 5 305 Kč.
2. Usnesením z datum byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení o skutečnosti, jakým způsobem posoudila při uzavírání Smlouvy o úvěru schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet úvěr. Na to reagovala žalobkyně podáním z datum, že skutková tvrzení doplňovat nebude.
3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na datum. Žalobkyně a její právní zástupkyně
se z jednání omluvily, žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:
-) z listin y nazvané Smlouva o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezúčelovou a bezhotovostní platbou a žalovaný se za toto zavázal uhradit částku 3 900 Kč jako poplatek. Žalovaný se zavázal finanční částku 20 000 Kč
a poplatek ve výši 3 900 Kč uhradit do datum. Listin Listina byla podepsána datum. Žalobkyně se zavázala finanční prostředky převést na bankovní účet žalovaného
č. bankovní účet;
-) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně bezhotovostní platbou byla převedena částka 20 000 Kč dne datum na číslo protiúčtu bankovní účet, variabilní symbol;
-) z upomínek bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek;
-) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 32 796 Kč.
5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne
datum žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, která měla být uhrazena
do datum. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 2 195 Kč, když touto částkou žalobkyně ponížila tzv. smluvní pokutu. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dluhu
a rovněž tak učinila právní zástupkyně žalobkyně v předžalobní výzvě.
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:
7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení
se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“)
je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je
to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
16. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu
o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku . příjmení relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona
č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),
a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele
a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu
za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.
18. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku , ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
19. Soud tedy nevzal za prokázáno, že by před uzavřením Smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud žalobkyni vyzval, aby takto učinila, což odmítla s tím,
že si je vědoma, že soud dojde k závěru, že Smlouva je neplatná. Na základě listinných důkazů tedy soud dovodil, že Smlouva uzavřená mezi účastníky datum je absolutně neplatná. Pro rozpor s ustanoveními § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 odst. 1 OZ , kdy k tomuto soud
je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ ).
20. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že Smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pokud je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 OZ a žalovanému podle ustanovení § číslo odst. 1 a § 2993 Občanského zákoníku vznikla povinnost obohacení v celkové výši 17 805 Kč vrátit, když žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na svůj dluh uhradil 2 195 Kč a tuto částku ona ponížila
o smluvní pokutu. Pokud žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl, soud předmětnou platbu zohlednil jako platbu na jistině. Pokud tedy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení, je dluh splatný a v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplatil. Výše úroků z prodlení je dána
§ 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí bylo tedy žalobě, co do částky 17 805 Kč a úroků z prodlení z této částky vyhověno.
21. V odst. II. výroku byla žaloba přesahující přiznaný žalobní požadavek, jak je uvedeno v odst. 1 zamítnut, když se jedná o částku 6 095 Kč s příslušenstvím, částku 2 500 Kč a částku 5 305 Kč, neboť jak již bylo uvedeno výše, soud přiznal žalobkyni nárok pouze z titulu bezdůvodného obohacení, když nebylo možno plnit na základě vedlejšího ujednání z neplatného hlavního závazku.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když soud zohlednil, že žalobkyně byla ve věci v rozsahu 2/3 úspěšná a v 1/3 neúspěšná. Odpočtem neúspěchu od úspěchu náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 1/3 (bylo vyhověno žalobě co do částky 17 805 Kč a bylo žalováno 29 205 Kč, tedy je úspěch cca 2/3. Žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení celkem 2 369 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 169 Kč a dále za 3 úkony právního zastoupení po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a odst. 5 bod b) vyhlášky č. 177/96 Sb. 1/3 z částky 2 369 Kč po zaokrouhlení činí 790 Kč a v tomto rozsahu byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, přičemž v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto
o povinnosti žalovaného tyto náklady řízení uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení jméno.
23. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do 3 dnů
od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně,
ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.