Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 35/2023-55

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 490.520,75 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 467.034,46 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 23.486,29 Kč, úrok ve výši 12.668,69 Kč, úrok ve výši 7,7% ročně z částky 485.494,17 Kč od 13.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 21.281,69 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 490.520,75 Kč od 28.7.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 45.226 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 467.034,46 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 23.486,29 Kč, úrok ve výši 12.668,69 Kč, úrok ve výši 7,7% ročně z částky 485.494,17 Kč od 13.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 21.281,69 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 490.520,75 Kč od 28.7.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 45.226 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 490.520,75 Kč (skládající se z jistiny 485.494,17 Kč a poplatků 5.026,58 Kč) s úrokem ve výši 12.668,69 Kč, úroku ve výši 7,7% ročně z částky 485.494,17 Kč od 13.1.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 21.281,69 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 490.520,75 Kč od 28.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 14.4.2021 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet. Na základě smlouvy banka poskytla žalované úvěr ve výši 500.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách, počínaje dnem 10.5.2021. Anuitní splátka byla složena z jistiny, úroku a poplatků. Strany si dohodly úrok ve výši 7,7% ročně. Žalobce svůj závazek splnil dne 14.4.2021. Žalovaná svůj závazek nesplnila a úvěr nesplácela řádně a včas. Banka využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 12.1.2022. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 15.9.2023 žalobce uvedl, že banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 13.4.2021. Žádost hodnotila banka individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaná doložila potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že od 3.12.2018 byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou jako operátor, výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činila 19.569 Kč. Ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. V žádosti žalovaná uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40.000 Kč. Banka porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních a externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné další závazky. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 32.965,54 Kč ve splátkách od 10.5.2021 do 1.11.2021.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z y označené jako„ vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 13.4.2021. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 48,92%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení.

V žádosti o úvěr ze dne 13.4.2021 žalovaná uvedla, že je vdaná, způsob bydlení v pronajatém domě/bytě, datum nastěhování 1.1.2011. Je zaměstnána od 3.12.2018 (uvedla zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 19.569 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 1.

Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 13.4.2021 činí čistý měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalované 19.569 Kč. Celkový hrubý příjem žalované za poslední 12 měsíců – 90.137 Kč, celkový čistý příjem žalované za posledních 12 měsíců – 83.900 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky.

Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 14.4.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 500.000 Kč s datem čerpání 14.4.2021. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 5.987,41 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 593 Kč Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 10. dni v měsíci počínaje 10.5.2021. Roční úroková sazba činí 7,7%, RPSN činí 7,97%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 717.573,51 Kč.

Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 11.5.2021 a z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalované částku 500.000 Kč dne 14.4.2021.

Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 32.965,54 Kč.

Dopisem ze dne 14.1.2022 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalované za splatný ke dni 12.1.2022. Celková dlužná částka činí 503.473,32 Kč (nesplacená jistina – 485.494,17 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 12.668,69 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 283,88 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 4.726,58 Kč, náklady upomínání – 300 Kč). Banka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 28.1.2022.

Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 524.631,50 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 500.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku ve výši 500.000 Kč čerpala žalovaná dne 14.4.2021. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 14.1.2022 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 12.1.2022. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované nesplacenou jistina ve výši 485.494,17 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 12.668,69 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 283,88 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 4.726,58 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalované a předložení potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 19.569 Kč (který banka ověřila z potvrzení zaměstnavatele). Banka dále počítal s s čistým měsíčním příjmem domácnosti aniž by uvedla, z čeho se tato částka skládá a zda a jakým způsobem byla ověřena. Pokud jde o výdaje žalované banka počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády a částkou normativních nákladů, aniž by byla uvedena konkrétní výše částky s kterou banka počítala. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalované (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky ve výši 500.000 Kč, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 500.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 500.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 32.965,54 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 467.034,46 Kč (částka poskytnutá 500.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 32.965,54 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 27.2.202. Nárok se stal splatným 28.2.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.3.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.3.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 661.692,23 Kč (částku 490.520,75 Kč + úrok 12.668,69 Kč + 66.162,80 Kč – úrok 7,7% ročně z částky 485.494,17 Kč od 13.1.2022 do 20.10.2023 + úrok z prodlení 21.281,69 Kč + 71.058,30 Kč – úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 490.520,75 Kč od 28.7.2022 do 20.10.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 511.946,46 Kč (jistina – 467.034,46 Kč + 44.912 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 467.034,46 Kč od 1.3.2023 do 20.10.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 77%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 23%. Poměr úspěchu tedy činí 54% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 19.622 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 21.4.2023, účast na jednání soudu dne 20.10.2023) po 10.300 Kč ( vyhl. č. ), pět náhrad hotových výdajů zástupce žalobce za pět úkonů právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 21.4.2023, účast na jednání soudu dne 20.10.2023) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 19.622 Kč ( ) Celkem 83.752 Kč z toho 54% činí částka 45.226 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 14.9.2023 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce řízení doplnil o relevantní skutečnosti, které měly být již součástí žaloby). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.