Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 242/2023-63
Okresní soud v Olomouci rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 23 896 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 3 896 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 896 Kč od 14. 3. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 085,27 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 3 896 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 896 Kč od 14. 3. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 085,27 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 23 896 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 19. 1. 2022 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalované částku 20 000 Kč, která měla být splacena dne 13. 3. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit s úrokem ve výši
3 896 Kč. Žalovaná nesplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že byla adresovaná žalované a že v ní žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 24 646 Kč. Odeslání výzvy nebylo zjištěno;
-) z výpisu účtu číslo bylo zjištěno, že dne 20. 9. 2016 byla na tento účet připsána platba ve výši 1 Kč od žalované, a že dne 19. 1. 2022 byla z tohoto účtu zaslána na účet žalované částka 12 000 Kč a dne 21. 1. 2022 částka 8 000 Kč;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem
a že na jejím základě byla postoupena na žalobkyni pohledávka za žalovanou;
-) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 10 884 Kč do tří dnů;
-) ze smluv o úvěru číslo bylo zjištěno, že byly uzavřeny mezi právnická osoba
a žalovanou, že věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný dne 10. 2. 2022 a že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 3 896 Kč;
-) z výzev ze dne 24. 2. 2022 a 5. 3. 2022 bylo zjištěno, že byly adresované žalované a že v nich žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 24 206 Kč a 24 436 Kč. Odeslání výzev nebylo zjištěno;
-) z obchodních podmínek právnická osoba bylo zjištěno, že podle čl. 1 odst. 1.2 klient žádostí věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. Podle čl. 7 odst. číslo klient souhlasí, že věřitel může před uzavřením smlouvy využívat informace z dlužnických registrů.
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 19. 1. 2022 a dne 21. 1. 2022 smlouvy
o spotřebitelském úvěru, jejichž nedílnou součástí byly i ulice podmínky, a na jejichž základě žalované poskytl částky 8 000 Kč a 12 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná
se v uvedených smlouvách zavázala úvěr v celkové výši 20 000 Kč splatit dne 10. 2. 2022 spolu se sjednaným úrokem ve výši 3 896 Kč. Podle obchodních podmínek právnická osoba, čl. 1 odst. 1.2 klient žádostí věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. Podle čl. 7 odst. 7.12 klient souhlasí, že věřitel může před uzavřením smlouvy využívat informace z dlužnických registrů. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2022. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb.,
a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splatit poskytnuté úvěry, když soudu ke svým tvrzením ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované nedoložila žádné důkazy. Žalobkyně soudu doložila pouze obchodní podmínky, podle kterých je věřitel (právnická osoba) oprávněn provádět lustraci v dlužnických registrech a klient žádostí o úvěr potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. Žalobkyně však již soudu neprokázala, že by jakoukoliv lustraci žalované před uzavřením smluv o úvěru provedla, ani že by jinak ověřovala její příjmy a výdaje.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv
o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úrokem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, a žalovanou jako absolutně neplatné.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru snížené o prokázané platby žalované v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná žalobkyni, nebo jejímu právnímu předchůdci, něčeho uhradila. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku výši 20 000 Kč. Dále v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěrů vrátit (tj. době splatnosti), a proto ji určil soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy
v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 28 381 Kč (jistina + příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu). Žaloba byla zamítnuta co do částky 8 381 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 20 000 Kč, tedy 70,5 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 8 381 Kč, tedy
29,5 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu
a neúspěchu v její prospěch činil 41 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 204 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen
„a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle
§ 14b odst. 1 a 5 a. t., a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 647 Kč, přičemž 41 % z této částky činí 1 085,27 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 647 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.