Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 105/2023-55

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno jméno

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 820,83 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 348,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 8 348,24 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 6 472,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 6 472,59 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 270,24 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 348,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 8 348,24 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dalších 6 472,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 6 472,59 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 270,24 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 14 820,83 Kč s příslušenstvím. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 820,83 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím webové stránky webová adresa. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tím, že porovnal dosažitelné příjmy a výdaje, kde ponechával rezervu ve výši 10 %. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 14 820,83 Kč. Dne datum byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka. Dne datum se žalobce vyjádřil na výzvu soudu tak, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného prováděl právní předchůdce prostřednictvím lustrace různých databází.

2. Poskytovatel spotřebitelského úvěru společnost právnická osoba postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

3. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného příjmení příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením , (dále jen „ “)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením ve spojení s  ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne datum, zveřejněna pod číslo Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s  obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice.

4. Soud provedl v projednávané věci dokazování a to:

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum a Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr až do výše 13 000 Kč. Strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu 0,4026 % denně (odpovídá 146,95 % ročně). RPSN činila 299,98 %. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky společnosti právnická osoba a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Listinou„ loan application“ má soud za prokázané, že žalovaný požádal o úvěr.

7. Platební informací vystavenou právním předchůdcem žalobce má soud za prokázané, že k datu splatnosti činila aktuální celková dlužná částka 14 889,57 Kč.

8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl informován o tom, že jeho pohledávka ve výši 14 820,83 Kč byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Současně byla žalovanému zaslána výzva k úhradě tohoto dluhu před podáním žaloby. Podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámení a výzva zaslána.

9. Přehledem vyplacených částek (č.l. 29) má soud za prokázané, že žalovaný vybral dne datum od právního předchůdce žalobce částku 10 000 Kč a dne datum žalovaný uhradil žalobci částku 1 651,76 Kč.

10. právnická osoba ze dne datum má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet je jméno příjmení, datum narození.

11. Sdělením žalobce ze dne datum, má soud za prokázané, že obecně byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele nahlédnutím do databází, a to insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, dále lustraci dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na ze společnosti právnická osoba na žalobce.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne datum revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 13 000 Kč. Úvěr byl uzavírán přes dálkový způsob komunikace, úvěruschopnost nebyla nijak prokazatelně ověřována. Od doby uzavření této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet vedený na jméno žalovaného. Žalovaný od doby uzavření smlouvy uhradil žalobci celkem 1 651,76 Kč.

14. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil, soud rozhodl podle o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle nař. vlády č. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce s žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. ZoSÚ. Právní předchůdce žalobce jednal při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) ZoSÚ, zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry dále potvrdil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, jsou nepochybně použitelné i režimu ZoSÚ., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Rezignoval-li věřitel na prověření úvěryschopnosti dlužníka tím, že se toliko spokojil s pouhým doložením příjmů dlužníka, avšak neprověřoval již jeho závazky, náklady a další výdaje, je spotřebitelská smlouva absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

22. V tomto ohledu je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci anonymizováno číslo (anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí.

23. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci anonymizováno číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

24. V projednávané věci žalobce pouze tvrdil, že prověřoval bonitu žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází, což však nijak neprokázal. Žalobce rovněž nijak neprověřoval příjmy a výdaje žalovaného a vycházel pouze z prohlášení, že je schopen úvěr splatit. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnil své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ.

25. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § číslo a násl. o. z, když právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu výše uvedené judikatury. S ohledem na tyto závěry tak žalobce nemá nárok na úhradu jiných plateb než zapůjčené (úvěrované) jistiny a úroků z prodlení. Žalovaný od právního předchůdce žalobce po uzavření revolvingové smlouvy obdržel prokazatelně částku 10 000 Kč. Žalovaný do současnosti vrátil předchůdci žalobce celkem 1 651,76 Kč (což ani žalobce nepopírá a sám to uvedl ve svém přehledu). Na úhradu jistiny tak žalovanému zbývá uhradit žalobci částku 8 348,24 Kč, neboť v této částce se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. (výrok I. tohoto rozsudku). Soud dále co do částky 6 472,59 Kč žalobu zamítnul, neboť v této části není žaloba důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že částečně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu 56 % a neúspěšný v rozsahu 44 %, rozdíl činí oněch 12 %. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 378 Kč Celkem by tedy náhrada nákladů řízení při plném procesním úspěchu činila 2 252 Kč, z toho činí 12 % částku 270,24 Kč. Tuto částku 270,24 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s  k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle věta před středníkem jako třídenní. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť u podepsaného soudu je podáno více obdobných žalob. Tyto žaloby je možné považovat za formulářové, neboť se v podstatě liší pouze údaji o konkrétním žalovaném, údaji týkajících se výše poskytnuté částky. Dle názoru soudu jsou tedy splněna kritéria stanovená v ustanovení odst. l vyhl. 177/96 Sb.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, m ů že oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.