Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 113/2023-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 14 347,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 241,59 Kč od 29. 11. 2022 do 15. 2. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 847,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 796,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 650,72 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 997,40 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 241,59 Kč od 29. 11. 2022 do 15. 2. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 847,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 796,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 650,72 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 997,40 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 347,02 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 12 497,4 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 849,62 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v místě svého bydliště oproti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného příslušenstvím v celkové výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů a inkasního poplatku. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 5 500 Kč, která byla započtena původním věřitelem zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaná poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od datum do datum v kapitalizované výši 1 849,62 Kč. Dluh žalované se stal splatným nejpozději dnem splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem datum, od datum se tak žalovaná dostala do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 34 909,28 Kč (navýšené o částky požadované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Dle údajů uvedených žalovanou, jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 9 900 Kč, v takovém případě právní předchůdce žalobkyně dovodil, že žalovaná je schopna splácet další závazek s měsíční výši splátky 1 992 Kč. Přičemž žalovaná i poté měla mít měsíční zůstatek ve výši cca 7 900 Kč. Mimo jiné právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici i výpis z běžného účtu žalované. S ohledem na výše uvedené má zato, že posouzení bonity žalované bylo prověřeno dostatečně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne datum do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o úvěru ze dne datum vč. smluvních podmínek a předpisu splátek, žádostí o úvěr ze dne datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z interního systému právního předchůdce žalobkyně, rámcovou smlouvo o postoupení pohledávek ze dne datum vč. dodatku číslo ze dne datum, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum vč. seznamu postoupených pohledávek, oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum, oznámením žalobkyně o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne datum, oznámením o předání do advokátní kanceláře ze dne datum, souhlasem spolužijící osoby ze dne datum, čestným prohlášením žalobkyně bez uvedení data, poštovními poukázkami A a B, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne datum, PrintScreeny z mobilního telefonu a předžalobní upomínkou ze dne datum vč. podacího archu ze dne datum. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které právnická osoba poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru (administrativní poplatek) ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč (celkem navýšené o 12 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované (žádosti o úvěr) bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná s měsíčním čistým příjmem ve výši 11 500 Kč (rodičovský příspěvek, výživné). Celkové výdaje měly činit v době uzavření smlouvy částku 27 406 Kč měsíčně, přičemž žalobkyně se podílela na úhradě celkem částky 15 352, která sestává z částek 11 860 Kč za bydlení a energie celkem 23 370 Kč), částky 1 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady (celkem 1 500 Kč), z částky 500 Kč jako srážky ze mzdy, výživné (celkem 544 Kč) a částky 1 992 Kč jako splátky stávajících půjček. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku - 3 852 Kč. Z poštovních poukázek vyplývá, že žalobkyně má příjem toliko 10 000 Kč měsíčně a exekuce. S tím, že žalovaná bydlí u rodičů a příjem spolužijící osoby je 22 027 Kč, která pracuje jako skladník. Žalobkyně je svobodná a má tři a více vyživovacích povinností. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v žádosti o úvěr prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalované, výpis z účtu, složenky, splátky exekucí. U spolužijících osob ověřil výplatní pásky, občanské průkazy, pracovní smlouvu, výpis z účtu a výplatní pásky bez bližší identifikace, o jakou osobu, resp. osoby by se mělo jednat. Smlouvou o postoupení dílčích pohledávek došlo dne datum k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a současně byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán dne datum. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do datum. Předžalobní upomínka byla vyhotovena datum a odeslána datum s tím, že žalovaná je povinna svůj dluh uhradit nejpozději do datum.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z částečně podložených informací od žalované, kdy měl mít při uzavírání smlouvy k dispozici její výpis z účtu, složenky a doklad o splátkách exekucí. Z těchto důkazů bylo prokázáno, že žalovaná má exekuce a její příjem činí toliko 10 000 Kč a nikoli 11 500 Kč, jak je uvedeno nesprávně v žádosti o úvěr. Výpis z účtu nebyl soudu ani předložen, pouze PrintScreeny zřejmě z mobilního bankovnictví žalované, kde nejsou žádné relevantní údaje pro toto řízení, toliko identifikační údaje žalované a nečitelná příchozí platba ve výši 1 500 Kč. I kdyby měla žalovaná celkový příjem 11 500 Kč, jak uvedla ve vstupním formuláři, ničeho by to nemělo na situaci, že její příjmy jsou nejméně o 3 852 Kč nižší než její výdaje. Již z tohoto, aniž by byly blíže jakkoli zkoumány skutečné výdaje žalované, je zřejmé, že žalovaná není schopna splácet jakýkoli úvěr. Ostatně skutečné výdaje žalované nebyly zkoumány, ani nebylo dostatečně tvrzeno, natož prokázáno, s kým měla žít žalovaná ve společné domácnosti a jaké byly příjmy a výdaje této osoby, resp. těchto osob (rodiče). Z žádosti také vyplývá, že žalovaná má tři a více vyživovacích povinností, avšak již nevyplývá, zda je jí hrazeno výživné na nezletilé děti a v jaké výši nebo zda ona je plátcem výživného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku nejméně 5 500 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 9 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který jí byl doručován datum prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 16. 11. 2022 a desetidenní lhůta poskytnutá žalobkyní k vrácení úvěru uplynula dne datum. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 9 500 Kč dne datum a dle o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 10 4693,45 Kč s příslušenstvím (9 500 Kč + 969,45 Kč), zatímco částka jistiny spolu se smluvní pokutou a příslušenstvím, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 16 879,29 Kč (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 14 347,02 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.