Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 157/2023-94

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, anonymizována dvě slova datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 38.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.283 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 33.717 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 786,50 Kč

- s úrokem 29 % ročně z částky 13.413,75 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení

- s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 13.413,75 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.283 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 33.717 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 786,50 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 13.413,75 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 13.413,75 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 38.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 786,50 Kč, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 13.413,75 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 20. 7. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu číslo s názvem příjmení půjčka, na základě níž obdržel v hotovosti tentýž den dohodnutou částku 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit navíc poplatek 19.017 Kč, skládající se z úroku 29 % ročně po dobu trvání smlouvy, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 41.017 Kč formou 60 splátek ve výši 684 Kč týdně. Žalovaný se dostal do prodlení již se zaplacením první splátky splatné 27. 7. 2018. První platbu uhradil až 3. 9. 2018 ve výši 1.200 Kč a celkem zaplatil 17.717 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu částkou 8.586,25 Kč a na poplatky částkou 9.130,75 Kč. Původní věřitel před poskytnutím půjčky zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Zjistil, že žalovaný neměl žádný negativní záznam v nebankovním registru klientských informací ani v registru SOLUS, nebyly zjištěny o žalovaném žádné negativní informace ani v interní databázi původního věřitele, v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci obyvatel, po ověření v databázi ministerstva vnitra nebyl předložený průkaz totožnosti žalovaným shledán neplatným a žalovaný neměl trvalé bydliště na adrese obecního nebo městského úřadu. Žalovaný uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 7.343 Kč, což bylo ověřeno výplatní páskou za duben 2018. Původní věřitel ověřil odhadované měsíční výdaje žalovaného na bydlení, energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Žalovaný měl odhadované měsíční výdaje 2.259 Kč, k tomu byla připočtena částka životního minima a výsledek byl navýšen podle ekonomického modelu původního věřitele. Ostatní příjmy žalovaného činily 14.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 8.500 Kč. Celkové příjmy žalovaného tak dosahovaly 29.843 Kč. Částka poskytnutého úvěru 22.000 Kč nebyla vysoká, a u takových úvěrů s nízkou nominální hodnotou je míra zkoumání úvěruschopnosti nižší. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 28. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny 13.413,75 Kč, z poplatků 9.886,25 Kč, ze smluvní pokuty 11.000 Kč a z poplatků 3.700 Kč, což představuje poplatek za zahájení vymáhání 1.000 Kč a 9 poplatků po 300 Kč za zaslané upomínky. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne 25. 10. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr 10.000 Kč dne 20. 7. 2018 na tiskopisu právnická osoba anonymizováno Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl adresu trvalého pobytu obec číslo jinou adresu pro výběr, dále sdělil, že žije s rodiči, je svobodný, pracuje na dohodu o pracovní činnosti u zaměstnavatele právnická osoba, má příjem 7.343 Kč čistého měsíčně, ostatní příjmy 14.000 Kč a další příjmy domácnosti 8.500 Kč Celkem příjem žalovaného byl stanoven na 29.843 Kč. Žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 2.259 Kč bez specifikace. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá externí ani interní splátky. K ověření měly být předloženy dvě výplatní pásky, je uvedeno, že se jedná o pásku za měsíc 9 roku 2018. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývá, že dotaz byl učiněn 16. 6. 2023, přičemž u žalovaného byl nalezen jeden záznam exekuce spisové značky spisová značka, exekuce byla zahájena 21. 10. 2022.

6. Z y Standardní informace o spotřebitelském úvěru příjmení v hotovosti bylo zjištěno, že jde o tiskopis společnosti právnická osoba, do něhož jsou rukou dopisovány údaje. Žalovaný dne 20. 7. 2018 potvrdil svým podpisem, že tuto u obdržel. Zprostředkovatelem úvěru byl jméno jméno. obsahuje údaje o výši spotřebitelského úvěru, poplatcích, celkové částky ke splacení, o počtu a výši splátek.

7. Ze smlouvy o zápůjčce – Zelená v hotovosti číslo zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouva byla uzavřena dne 20. 7. 2018 mezi původním věřitelem právnická osoba a žalovaným. Výše zápůjčky byla dohodnuta na 22.000 Kč a byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek za zápůjčku 19.017 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3.935 Kč, z poplatku za administrativní činnost a flexibilní splácení 8.596 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6.486 Kč. Celkovou dlužnou částku 41.017 Kč měl žalovaný zaplatit formou 60 splátek ve výši 684 Kč týdně s tím, že poslední splátka činila pouze 661 Kč. V článku 6 jsou uvedeny následky prodlení žalovaného, a to právo původního věřitele na smluvní pokutu 0,1 % denně, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za upomínku 300 Kč a poplatku za vymáhání dluhu 1.000 Kč.

8. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na zápůjčku celkem 17.717 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že uhradil částku vyšší, což se však nestalo.

9. Původní věřitel upomínal žalovaného o splácení zápůjčky dopisy z 20. 10. a 8. 12. v roce 2019 a z 9. 2., 22. 3., 26. 4., 31. 5., 5. 7., 9. 8. a 7. 9. v roce 2020. U žádného z těchto dopisů nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl žalovanému odeslán či doručen. Totéž platí i ohledně předžalobní upomínky datované dnem 21. 9. 2020.

10. Žalobce předložil soudu výpočty smluvní pokuty, která ke dni 1. 2. 2022 činila podle žalobce 25.427 Kč, z toho žalobce nárokuje pouze 11.000 Kč. Další tabulka obsahuje výpočet úroků z prodlení, který ke dni 1. 2. 2022 činil 6.385 Kč.

11. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 28. 1. 2022 uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze číslo smlouvy. Tato příloha obsahuje seznam postoupených pohledávek, v němž na straně 22 je pod pořadovým číslo shora uvedeným číslem smlouvy o zápůjčce uvedena i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 1. 2. 2022. Dopisem z 10. 2. 2022 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu, a podle potvrzení podání byl dopis žalovanému odeslán 11. 2. 2022 doporučeně.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 21. 3. 2022, který byl podle potvrzení podání téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 20. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, žalovaný na základě ní v hotovosti převzal 22.000 Kč. Zavázal se původnímu věřiteli uhradit celkem 41.017 Kč, tedy zapůjčenou jistinu včetně poplatku 19.017 Kč, 60 splátkami po 684 Kč týdně. Žalovaný celkem splatil pouze 17.717 Kč. Původní věřitel před uzavřením žalované smlouvy zkoumal poměry žalovaného výše popsaným způsobem. Původní věřitel uzavřel následně s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami je zahrnuta i žalovaná pohledávka, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní upomínce.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje v  tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému předal v hotovosti dohodnutou částku 22.000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.

15. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadního závazku.

16. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný má adresu trvalého pobytu na adrese obecního úřadu v Medlově, kde se nemůže zdržovat. Tato skutečnost měla původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného týkající se jeho bydlení nejsou zcela uspořádány, když žalovaný není přihlášen k trvalému pobytu na adrese, kde se skutečně zdržuje. Původnímu věřiteli bylo dále známo, že žalovaný je svobodný a žije s rodiči, že nepracuje na plný pracovní úvazek, nýbrž pouze na dohodu o pracovní činnosti anebo na dohodu o provedení práce. Žalovaný sám uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů, přitom do zákaznické karty bylo zapsáno, že čistý příjem žalovaného je 7.343 Kč, ostatní příjmy žalovaného jsou 14.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 8.500 Kč Tyto tři druhy příjmů jsou v rozporu s údajem, že žalovaný má pouze jeden zdroj příjmů. Není zřejmé, o jaké další čisté příjmy domácnosti ve výši 8.500 Kč se jedná, jaký je druh těchto příjmů a které osoby takové příjmy pobírají, a případně v jakém rozsahu se žalovaný může na využití těchto příjmů podílet. Příjem žalovaného byl ověřen pouze z výplatní pásky. Ve formuláři Zákaznická karta je vytištěn údaj dvě výplatní pásky, který je zatržen, avšak vedle toho je uvedeno 9/ 2018, kdy tento údaj není zcela jasný. Stěží se jedná o výplatní pásku za 9. měsíc, tedy září 2018, když smlouva byla uzavřena již v červenci 2018. Pokud by snad byl tento údaj 4/ 2018, jednalo by se o příjem za měsíc duben. Není však zřejmé, jaký konkrétní příjem byl z této jediné výplatní pásky zjištěn původním věřitelem a v jaké výši. Žádné jiné doklady neměl původní věřitel ohledně poměrů žalovaného k dispozici. Žalovaný uvedl pouze odhadované měsíční výdaje částkou 2.259 Kč. Není jasné, o jaké konkrétní výdaje se jedná, a žádné výdaje nebyly ani ověřeny. Stěží si lze představit, že by jakákoli osoba za měsíc utratila na svoji obživu, bydlení, dopravu a další nezbytné potřeby pouze tuto velmi nízkou částku. Žalovaný v Zákaznické kartě uvedl, že není zadlužen ani u téhož původního věřitele, ani jinde. Žalobce tvrdí, že původní věřitel žalovaného prověřoval v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru klientských informací, v databázi ministerstva vnitra Tyto skutečnosti však nebyly žádným způsobem prokázány. Z výpisu z centrální evidence exekucí je zřejmé, že dotaz byl učiněn 16. 6. 2023, tedy nikoli před uzavřením žalované smlouvy o zápůjčce. Není tedy jasné, zda žalovaný ke dni 20. 7. 2018 měl nějakou exekuci či nikoli. Žalobce dále tvrdí, že prověřil v evidenci adres obecních a městských úřadů, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Toto jeho tvrzení je v rozporu s údaji v Zákaznické kartě, kde žalovaný výslovně uvedl adresu trvalého pobytu obec číslo což je adresa obecního úřadu, jak soud shora uvedl. Podle výpisu z centrální evidence obyvatel je žalovaný na této adrese přihlášen již od roku 2009 dosud.

17. Soud neprovedl žalobcem navržené další důkazy, a to výslech jméno jméno, který uzavíral žalovanou smlouvu o zápůjčce s žalovaným, jakožto osoba oprávněná jednat za původního věřitele, ani dotaz na zaměstnavatele žalovaného ohledně jeho tehdejšího příjmu, případně důkazy svědčící o odeslání shora uvedených výzev k úhradě žalovanému. Jak bude níže uvedeno, pro rozhodnutí nemá právního významu prokázání skutečnosti, zda tyto výzvy byly žalovanému odeslány či kterého dne, když žalobci nebyl přiznán úrok z prodlení. Dotaz na zaměstnavatele žalovaného ohledně výše příjmů žalovaného před uzavřením žalované smlouvy rovněž není právně významný, neboť podstatné pro rozhodnutí je to, které konkrétní skutečnosti, z kterých konkrétních zdrojů a dokladů původní věřitel o příjmu žalovaného zjistil. Z téhož důvodu nebyl proveden výslech svědka jméno jméno. Ohledně něj bylo pouze zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku, že živnostenské oprávnění mu vzniklo až 10. 9. 2018, tedy po uzavření žalované smlouvy. Žalobce uvedl, že tento navržený svědek vyplňoval s žalovaným příjmení kartu a ověřoval příjmy na základě dokumentů specifikovaných v Zákaznické kartě. V Zákaznické kartě je však uvedeno, že k ověření měl původní věřitel pouze výplatní pásku 9/ 2018, případně 4/ 2018, a nikoli, jak tvrdí žalobce, dohodu o pracovní činnosti. Podle žalobce tentýž svědek ověřoval pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Ze Zákaznické karty však vyplývá, že k ověření měsíčních výdajů žádné doklady předloženy nebyly.

18. Původní věřitel měl zjistit ohledně žalovaného více údajů o jeho příjmech i výdajích a zjištěné skutečnosti měl vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet zápůjčku, ani vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Je otázkou, v jaké výši vlastně příjem před uzavřením smlouvy pobíral, v každém případě se jedná o příjem velmi nízký, ať už je to 7.343 Kč anebo 14.000 Kč, případně obě částky dohromady, což však nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se zavázal ve smlouvě k platbě týdenních splátek, které za měsíc činí 2.930 Kč. Po odpočtu této částky od čistého příjmu žalovaného 7.343 Kč činí rozdíl 4.413 Kč, a po odpočtu odhadovaných neověřených výdajů 2.259 Kč činí rozdíl 2.154 Kč. Jedná se o velice nízkou částku. I kdyby příjem žalovaného činil součet částek 7.343 Kč a 14.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno, byla by částka 2.930 Kč měsíčně za splátky vysoká pro žalovaného, když není zřejmé, jaké byly ve skutečnosti jeho měsíční výdaje. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. Žalovaný byl navíc při uzavírání žalované smlouvy velmi mladý, ve věku 19 let, nebyl přihlášen k pobytu na adrese, na níž se v době uzavření žalované smlouvy zdržoval, a nepracoval na základě řádného pracovního poměru. Za takové situace velice záleželo na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu byla nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele zápůjčky. Původní věřitel však nemohl provést porovnání nedostatečně zjištěných a ověřených příjmů a nedostatečně zjištěných a neověřených výdajů žalovaného, jak mu ukládá výše citované ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečností, které původní věřitel u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, podle něhož zkoumání úvěruschopnosti v případě úvěru 22.000 Kč, což žalobce považuje za nízkou částku, není třeba provádět tak důsledně jako například při úvěru ve výši 200.000 Kč. Soud je naopak toho názoru, že každý poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen pečlivě zkoumat výdajovou i příjmovou stránku dlužníka, zjistit o něm co nejvíce konkrétních skutečností a tyto ověřit příslušnými doklady. Pro některé osoby může být částka 22.000 Kč nízká, avšak pro řadu jiných osob se jedná o částku opravdu značnou, a mezi takové osoby náleží i žalovaný, který měl velmi nízký příjem. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty 2 citovaného zákona, a proto je žalovaná smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.

19. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 22.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil 17.717 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek 4.283 Kč.

22. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

23. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

24. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením

25. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu 4.283 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, poplatku, smluvní pokuty, sankčních poplatků a úroku z prodlení.

26. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.