Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 200/2023-35

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 78 616,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 830,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 830,30 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 786,63 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 77 616,93 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 786,63 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 616,93 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 112,47 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 830,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 830,30 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 786,63 Kč s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 77 616,93 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 786,63 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 616,93 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 112,47 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 78 616,93 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum Rámcovou smlouvu číslo. Na jejím základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Podpisem Rámcové smlouvy žalovaný současně požádal žalobce o úvěr ve výši 100 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru právnická osoba příjmení a.s., byl mu úvěr č. HU00796259 schválen a dne datum vyplacen na běžný účet. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřila žalobkyně proti informacím z dokladů žalovaného, údaje o finanční situaci žalobkyni poskytuje sám žalovaný a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který udělí žalovaný v Rámcové smlouvě). Konkrétně v případě žalovaného vycházela z toho, že žije v nájmu, je v družském poměru s jinou osobou, nemá další splátky, má měsíční příjem ve výši 19 302 Kč. Další člen jeho domácnosti má příjem 22 000 Kč Náklady na bydlení činily 12 000 Kč, náklady na léky a dopravu činily 7 000 Kč. Výdaje domácnosti tak podle expertní analýzy činily 5 970 Kč, výdaje žalovaného 3 140 Kč. Pokud jde o expertní analýzu, tato je vypracovávána podle spotřebního koše Českého statistického úřadu, s přihlédnutím k rodinnému stavu, věku, typu bydlení a kraji bydliště žalovaného. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 1 856 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 15,9 % p. a., jehož výše byla sjednaná Smlouvou o úvěru, a to vždy k 16. dni měsíce počínaje dnem datum s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na datum. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní příjmení číslo k Rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 16. dne v měsíci na 5. den v měsíci. První splátka s touto změnou proběhla datum. Splátky od datum do datum byly splaceny. Na splátku dne datum bylo ze strany žalovaného dne datum zaplaceno pouze 65,70 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 65,70 Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0 Kč na úhradu úroku splátky. Na splátku dne datum bylo ze strany žalovaného dne datum zaplaceno pouze 5,30 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 5,30 Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0 Kč na úhradu úroku splátky. Počínaje splátkou ke dni datum tedy nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas. Žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalovaného žalobkyně neeviduje. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru č. HU00796259 ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru (čl. Několik bodů k ukončení smlouvy, odst. 3) dne datum k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 77 616,93 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 3 112,47 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne datum do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu, který je shodný se skutkovými zjištěními: Dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu číslo na základě které žalobkyně vedla běžný účet na jméno žalovaného a na tento účet mu měla poskytnout částku 100 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 856 Kč (zjištěno ze smlouvy ze datum, č. l. 10, splátkového kalendáře č. l. 12, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l 15). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala osobní a majetkové poměry žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný byl v pracovním poměru ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem v průměru 19 302 Kč za poslední 3 měsíce a ve výši 18 886 Kč za posledních 12 měsíců. Ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušební ani výpovědní době (zjištěno z potvrzení o výši příjmů č. l. 29). Žalovaný již dříve žádal o dva úvěry, a to v listopadu 2019 ve výši 170 000 Kč a v září 2019 150 000 Kč, které byly oba odmítnuty. Žádost o úvěr ve výši 100 000 Kč v říjnu 2019 byla žalovaným stažena. Na účtu vedeném na jeho jméno měl jednou v roce 2019 a jednou v roce 2018 debet, přičemž byl v obou případech více než 30 dnů po splatnosti, když byl nepovolený debet uhrazen (zjištěno z úvěrové zprávy č. l. 30). Smlouva o úvěru byla změněna dodatkem číslo z datum, avšak pouze pokud jde o den v měsíci, k němuž mají být splátky hrazeny (zjištěno z dodatku číslo ze datum, č. l. 13). Žalovaný dosud uhradil částku 63 169,70 Kč (zjištěno z přehledu plateb č. l. 18). S vymáháním pohledávky žalobkyni vznikají za každých 20 dnů provozní náklady ve výši 890,80 Kč (zjištěno z přehledu nákladů č. l. 17). Naposledy byl žalovaný o úhradu svého dluhu upomenut dopisem ze dne datum (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu ze datum, č. l. 20), který byl žalovanému odeslán dne datum (zjištěno z podacího lístku č. l. 19).

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil podle § 2395 a násl. o. z. a příslušných ustanovení ZoSÚ. Soud se proto především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne datum nebylo možno tuto postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci konkrétních tvrzení i důkazů nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného dostatečně zkoumána. Soud má za prokázané to, že žalovaný doložil svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 19 302 Kč během posledních 3 měsíců, resp. ve výši 18 883 Kč během posledních 12 měsíců. Dále žalobkyně měla ověřeno, že z příjmu žalovaného nejsou prováděny žádné srážky, že žalovaný není ve zkušební ani výpovědní době. Pokud jde o příjem žalovaného, tento byl dostatečně ověřen. Žalobkyně však nijak neověřila příjem případných dalších členů domácnosti žalovaného, ačkoliv tyto příjmy, jak žalobkyně tvrdila, při posouzení žádosti zohledňovala. Žalobkyně dále nijak neověřovala rodinnou situaci žalovaného, náklady na bydlení apod. Vycházela toliko ze statistických údajů, které však nikterak nezohledňují konkrétní situaci žalovaného. Žalobkyně nijak nezjišťovala (resp. toto nebylo tvrzeno), zda vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalovaného jí tvrzená zohledňovaná výše měsíčních nákladů ve výši cca 3 100 Kč žalovanému k úhradě jeho nákladů postačuje. V případě žalovaného navíc žalobkyně věděla, že žalovaný v předcházejícím roce měl debet na účtu, který ve splatnosti neuhradil a s jeho splatností byl v prodlení o více než měsíc, a že žalovaný již žádal dvakrát o úvěr na vyšší částku (jednou ve výši 150 000 Kč, jednou ve výši 170 000 Kč), přičemž obě žádosti byly odmítnuty. To samo mělo žalobkyni vést k pečlivějšímu posouzení majetkové situace žalovaného, který zřejmě nebyl schopen své závazky zcela hradit a jehož poměry z dlouhodobějšího hlediska vyžadovaly financování prostřednictvím úvěru. Žalobkyně proto schopnost žalovaného neposuzovala dostatečně tak, jak předvídá ZoSÚ.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

16. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

17. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).

18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého nesplaceného zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 36 830,30 Kč (100 000 Kč – 63 169,70 Kč), žalobkyni dle citovaného ustanovení ZoSÚ vrátit, a to v době přiměřené jeho poměrům. Žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení od datum, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které svědčí o tom, že úhrada dluhu v této době vzhledem k jeho osobním a majetkovým poměrům nebyla přiměřená. Žalovaný však žádné takové skutečnosti netvrdil a soud proto přiznal žalobkyni též úroky z prodlení od datum, přičemž jejich výši soud určil podle (výrok I.).

19. Ve zbývajícím rozsahu (smluvní úrok, zákonný úrok nad rámec přiznaného, nezaplacené náklady atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s  tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). V souzené věci se žalobkyně domáhala úhrady částky 78 616,93 Kč a úspěšná byla co do částky 36 830,30 Kč. jméno neúspěchu (53 %) je tak i bez kapitalizace zákonného úroku z prodlení větší než úspěch (47 %) žalobkyně (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.