Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 302/2022-59

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

v ČR bytem adresa žalovaného

o zaplacení 22 704 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 864 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 864 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 22 704 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla částku 12 400 Kč. Tuto částku spolu s poplatkem ve výši 7 440 Kč měl žalovaný vrátit do datum, což však neučinil, dosud uhradil pouze částku 992 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení zbylé jistiny a poplatku v celkové výši 22 340 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou ze zaslaných upomínek) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 12 400 Kč za období od datum do datum v celkové výši 2 864 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a kontrolou relevantních databází.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno na den datum jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně svou nepřítomnost předem omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení , (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Dne datum uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu, na základě které měla žalobkyně žalovanému do dvou dnů poskytnout částku 12 400 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 440 Kč ve třech splátkách po 6 613 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze datum, č. l. 11 spisu). Žalobkyně částku 12 400 Kč zaslala na účet žalovaného dne datum (zjištěno z potvrzení o platbě č. l. 8). Před připsáním této částky na účet žalovaného byl zůstatek na tomto účtu záporný ve výši - 19 987,55 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného č. l. 26). Žalovaný byl o úhradu splátek opakovaně urgován (zjištěno z upomínky z datum, č. l. 13, z upomínky z datum, č. l. 13 p. v.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani tak splátky nehradil, vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky dne datum (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru z datum, č. l. 14). I poté byl žalovaný o úhradu dluhu upomínán (zjištěno z opakované výzvy k úhradě z datum, č. l. 14 p. v., opakované výzvy k úhradě z datum, č. l. 15), naposledy dopisem ze dne datum (zjištěno z výzvy z datum, č. l. 10), který byl zaslán žalovanému téhož dne (zjištěno z podacího lístku č. l. 9 spisu).

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva. Soudy České republiky jsou mezinárodně příslušné podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Rozhodným právem je podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je právo České republiky.

7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jak dle , (dále jen„ o. z.“), tak dle , o spotřebitelském úvěru dále jen („ ZoSÚ“).

8. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle věty třetí téhož ustanovení spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kterou je třeba posoudit též podle příslušných ustanovení ZoSÚ. Žalobkyně tak byla povinna žalovanému uhradit částku 12 400 Kč, což učinila.

15. Soud se vzhledem k uvedené právní kvalifikaci však především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, když žalobkyni na takový postup soud upozornil již v přípise připojeném k předvolání k jednání soudu. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně při jednání soudu dne datum nebylo možno tuto postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci tvrzení i důkazů, vyjma stručného a velmi obecného tvrzení uvedeného v žalobě z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakkoli, natož důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného náhledem do„ relevantních databází“ a z dokladů předložených žalovaným, soud podotýká, že tyto databáze a doklady nebyly nijak konkretizovány. Soud proto nemůže dospět k závěru, že by žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala dostatečně, s odbornou péčí. Pro úplnost soud dodává, že povinností žalobkyně, jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru, bylo zkoumat osobní a majetkové poměry žalovaného, a to konkrétně, nikoliv pouze na základě statistických údajů či pouze na základě tvrzení žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti žalobkyně jsou velmi omezené, nicméně žalobkyně měla trvat minimálně na předložení potvrzení o příjmu a předložení výpisu z účtu žalovaného. Pokud by trvala minimálně na druhém z uvedených dokumentů, bylo by jí zřejmé, že zůstatek na tomto účtu byl záporný a ani po poskytnutí úvěru v dané výši by se do kladných hodnot nedostal. To samo již svědčí o tom, že finanční situace žalovaného byla špatná a před poskytnutím spotřebitelského úvěru, pokud by k němu žalobkyně vůbec přistoupila, se měla schopností žalovaného úvěr splácet zabývat o to podrobněji. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála (resp. to soud nemá za prokázané) a smlouva je proto podle ZoSÚ neplatná.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

18. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s  věta třetí redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu o. z. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 992 Kč; z poskytnuté jistiny mu tak zbývá uhradit částku 11 408 Kč. Tuto je povinen podle věta třetí ZoSÚ vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl povinen tuto částku vrátit do datum. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které svědčí o tom, že tato doba přiměřená nebyla. To však žalovaný neučinil. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný měl uvedenou částku uhradit do datum a ode dne následujícího je v prodlení. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný nebyl za své prodlení odpovědný, soud žalobkyni přiznal též úroky z prodlení z této částky od datum, jejichž výši určil podle (výrok I.).

20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty. Tento svůj nárok odvozovala od ujednání shora uvedené smlouvy, kterou však soud shledal neplatnou. Tento nárok žalobkyně tak soud neshledal po právu a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s  tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). V souzené věci se žalobkyně domáhala úhrady částky 19 840 Kč, částky 2 500 Kč spočívající v nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty ve výši 2 864 Kč (celkem tedy částky 25 204 Kč) a úspěšná byla co do částky 11 408 Kč. jméno neúspěchu (55 %) je tak i bez kapitalizace zákonného úroku z prodlení větší než úspěch (45 %) žalobkyně (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekuci.