Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 195/2023-46
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 533,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 533,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 467,42 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 447,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 685,45 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 408,91 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 533,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 467,42 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 447,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 685,45 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 408,91 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 24 533,99 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že žalovaná a společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo podle níž právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách o 2 656 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 492 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činila 4 410 Kč, žila u příbuzných a neměla další vyživovací povinnost. Tvrzenou majetkovou situaci žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek, sama žalovaná jí uvedené údaje označila jako pravdivé. Žalovaná naposledy uhradila dne datum částku 2 000 Kč, od té doby neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 7 408,91 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 276,54 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 435,16 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 651,48 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 261,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, úroku za období od datum do datum z dlužné jistiny ve výši 2 447,86 Kč, zákonného úroku z prodlení od prodlení do datum ve výši 1 467,42 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 7 408,91 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 685,45 Kč (dlužná část jistiny ve výši 7 408,91 Kč a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 276,54 Kč) od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
4. Žalovaná dne datum požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že je zaměstnána ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 492 Kč, což bylo ověřeno z výplatní pásky a dohody o změně pracovní smlouvy. Měsíční výdaje na bydlení byly tvrzeny ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč. Bydlela u rodinných příslušníků, byla svobodná, bezdětná. Žalovaná uvedla, že nemá žádné další dluhy (zjištěno z žádosti o úvěr z datum, č. l. 40). Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely téhož dne smlouvu o úvěru číslo podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč (celkem tedy 37 184 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo č. l. 18). Žalovaná uhradila celkem 24 150 Kč (zjištěno z přehledu plateb na č. l. 20 spisu). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila tuto pohledávku na žalobkyni dne datum (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, č. l. 22, včetně přílohy na č. l. 25 spisu), což bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, č. l. 27). Žalovaná byla o zaplacení žalované částky upomenuta dne datum (zjištěno z předžalobní upomínky z datum na č. l. 28 spisu).
5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.
7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kterou je nutno právně posoudit též podle ZoSÚ.
14. Soud se proto především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.
15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s tvrzením žalované. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Byť právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala existenci zaměstnání žalované a výši jejího příjmu, z hlediska výdajových poměrů žalované neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měly právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč. Žalovaná byla povinna jistinu úvěru právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni vrátit v době přiměřené. Z přehledu plateb má soud za prokázané, že celá výše jistiny byla právní předchůdkyni žalobkyně vrácena dne datum, tedy v době, kterou lze označit za přiměřenou. Žalobkyni tak nevznikl ani nárok na úhradu úroků z prodlení, neboť se žalovaná v prodlení neocitla. Žalovaná již uhradila celkem částku 24 150 Kč, tedy více, než na co má žalobkyně právo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalovaná již celou dlužnou částku uhradila.
20. Pro úplnost soud dodává, že aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána, neboť podle § 1879 a násl. o. z. na ni pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, jí tak náleží plná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.