Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 311/2023-52

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova příjmení anonymizováno, PSČ anonymizováno, země, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném anonymizována dvě slova v anonymizováno pod číslo (číslo), jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, anonymizována dvě slova, IČO. Tvrdila, že na základě smlouvy byla za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhrazena kupní cena zboží či služby ve výši částka, jež byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná sjednala i pojištění schopnosti splácet úvěr. Platba pojistného měla být hrazena společně s pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Žalovaná se zavázala dluh splatit bankovním převodem formou anonymizováno měsíčních splátek, se splatností 1. splátky ke dni datum. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši částka, z čehož částka ve výši částka představovala anuitní splátku úvěru a částka částka představovala platbu pojistného. Celkově se žalovaná zavázala za předpokladu řádného splácení splatit částku ve výši částka, z čehož částka částka připadla na úvěr a částka částka na pojistné. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace, žalovaná svou vůli uzavřít smlouvu projevila elektronickým podpisem žádosti právní předchůdkyně žalobkyně v portálu internetového bankovnictví. Po schvalovacím procesu, jehož součástí je prověřování bonity dlužnice, byla žádost o uzavření smlouvy schválena a jistina byla zaslána na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši anonymizováno z dlužné částky za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku na žalobkyni. Celková dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, nesplaceného smluvního úroku ve výši částka, nesplacených měsíčních poplatků za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši částka, nesplacené smluvní pokuty ve výši částka, nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení za období ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru z postoupené jistiny, úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši částka a dále smluvní pokutu za období od datum do datum ve výši částka. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne datum, žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalobkyně, jejího zástupce a žalované v souladu s ustanovením , a to s ohledem na okolnost, že žalobkyně a její zástupce se z jednání nařízeného na datum omluvili a žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku částka a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím v anonymizováno pravidelných měsíčních splátkách po částka. Dále právní předchůdkyně a žalovaná v rámci uzavřené smlouvy sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, za což byla žalovaná povinna hradit měsíčně právní předchůdkyni žalobkyně částku částka. Pro případ, že žalovaná částku nezaplatí včas, bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši anonymizováno denně z dlužné částky za každý den prodlení (viz Žádost o spotřebitelský úvěr, Rámcová smlouva pro poskytování bankovních produktů a služeb a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Částku částka právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na účet zprostředkovatele úvěru (viz potvrzení o provedené transakci). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila ničeho, ačkoli byla právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě vyzvána dne datum, dne datum a dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě žalobkyně postoupila pohledávku z uvedené smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, vč. přílohy). Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zároveň s tím byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu).

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.

12. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. -52).

13. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že posouzení schopnosti žalované splácet úvěr bylo právní předchůdkyní žalobkyně provedeno s odbornou péčí, a to jednak v interních a externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS, bankovních i nebankovních registrech a vyplněným formulářem k žádosti o úvěr. Nebylo tak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí (žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v rodinném domě či bytě v osobním vlastnictví, ale toto nebylo nijak dokládáno), jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn). Právní předchůdkyní žalobkyně také nebyly zkoumány další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala příjem žalované. Spokojila se pouze s tvrzením žalované o tom, že podniká v oblasti obchodu a služeb na adrese adresa žalované, IČO, od anonymizováno rok s měsíčním čistým příjmem ve výši částka. Žalovaná dále uvedla, že má další finanční závazky ve výši částka, které také nebyly dále blíže právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

14. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalované dlužnice, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

15. Soud se proto zabýval otázkou, jaká částka byla žalované poskytnuta a jaká jí byla žalovanou vrácena. Žalobkyně poukázala na účet žalované částku ve výši částka. Žalovaná neuhradila žádnou částku. Soudem tak bylo vyhověno nároku žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ( o. z.). Výše úroku z prodlení je stanovena Ve zbývajícím rozsahu (zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka) pak byla žaloba s ohledem na vše výše uvedené zamítnuta (výroky I. a II.).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s ustanovením , podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z anonymizováno proti anonymizováno žalované, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu anonymizováno svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši částka, a dle advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze čtyř úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, písemné podání nebo návrh ve věci samé a doplnění žaloby ze dne datum dle a d) advokátního tarifu) a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka, celkem se jedná o částku částka. K výpočtu nákladů řízení podle advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, či spisová značka) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení

17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora