Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 97/2020-21
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 103 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 981,81 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do 14. 1. 2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 981,81 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do 14. 1. 2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 864 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 9 103 Kč s příslušenstvím z titulu Rámcové smlouvy o úvěru číslo ve spojení se smlouvou o úvěru číslo kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2018 poskytla bezúročně a bezúplatně částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 3. 2018. Jelikož tak neučinil, vznikl původní věřitelce nárok na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a kterou žalobkyně požadovala za období od 22. 3. 2018 do 6. 8. 2018 ve výši 1 103 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 981,81 Kč za dobu od 22. 3. 2018 do 31. 8. 2019 a zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 103 Kč. Soud proto usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 20 C 97/2020-18, řízení v požadovaném rozsahu zastavil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba podepsala se žalovaným dne 19. 2. 2018 rámcovou smlouvu o úvěru číslo ve které byly vymezeny podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. V rámcové smlouvě bylo uvedeno, že na základě registrace provedené na internetových stránkách úvěrujícího může žalovaný přistupovat do svého uživatelského účtu a požádat si o poskytnutí úvěru, a to převodem na jeho bankovní účet. Dle čl. 9 rámcové smlouvy, za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byl žalovaný povinen zaplatit úvěrujícímu úrok ve sjednané výši 1 Kč. Platba úroku z úvěru byla zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen úvěrujícímu vrátit bezhotovostně v jediné splátce na bankovní účet úvěrujícího. V případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením peněžitého dluhu, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 19. 2. 2018 z titulu smlouvy o úvěru číslo finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný má poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 21. 3. 2018 (30 dní). V souvislosti s tím právní předchůdkyně žalobkyně vystavila pro žalovaného fakturu číslo se splatností dne 21. 3. 2018. Provize za přidělení úvěru činila 1 920 Kč, na kterou žalovaný současně obdržel 100 % slevu.
6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 7. 1. 2020, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 9 103 Kč. Tento dopis byl žalovanému odeslán 9. 1. 2020. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020, která byla žalovanému odeslána následujícího dne.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
13. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Naopak uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy a patrně i v reakci na tuto skutečnost pak vzala žalobu zpět co do požadované smluvní pokuty a nadále požadovala jen jistinu se zákonnými úroky z prodlení.
14. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem.
15. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný z této částky neuhradil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží celou poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč.
16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 8 000 Kč. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 22. 3. 2018, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 15. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění (byl povinen plnit bez zbytečného odkladu). K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 (žalovanému odesláno dne 9. 1. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo dne 13. 1. 2020, žalovaný byl povinen plnit následující den, pročež první den prodlení nastal dne 15. 1. 2020. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 981,81 Kč a dále pak úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 28. 11. 2019 do 14. 1. 2020.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Nahlíženo ryze z procesního hlediska, žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby zavinila částečné zastavení řízení. Žalobkyně proto měla v řízení pouze částečný úspěch a soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni podání žaloby zaplacení částky 10 541,24 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 8 367,01 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 79 % a neúspěšná z 21 %. Celkové náklady řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady činí celkové náklady (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) 1 489 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 58 % celkových nákladů, tedy 864 Kč. Soud nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí, neboť bylo způsobeno z důvodu na straně žalobkyně a tento úkon je neúčelný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.