Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 172/2023-31

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 685,22 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 24 385,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 911,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 815,08 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 566,73 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 5 266,73 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 9 566,73 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 385,22 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 16 385,22 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 24 385,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 911,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 815,08 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 566,73 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 5 266,73 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 9 566,73 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 385,22 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 16 385,22 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 28.686,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 8.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 5.700 Kč. Dále tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 28.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1.050 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 58.500 Kč. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne datum a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy číslo uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba (dále jen„ věřitel“) a smluvních podmínek soud zjistil, že dne datum se věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované částku 10.000 Kč, kterou v hotovosti zároveň převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 8.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

4. Ze smlouvy číslo uzavřené mezi žalovanou a věřitelem a smluvních podmínek soud zjistil, že dne datum se věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované částku 35.000 Kč, kterou v hotovosti zároveň převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 28.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1.050 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

5. Ze zákaznických karet ze dne datum a datum soud zjistil, že žalovaná učinila před uzavřením shora uvedených smluv písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou dle smlouvy číslo číslo.

7. Z výzvy ze dne datum a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení částky 54.250 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru číslo číslo současně vyrozuměna o postoupení pohledávky. Dopis jí byl dne datum odeslán prostřednictvím České pošty, s. p.

8. Z dopisu ze dne datum a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis jí byl dne datum odeslán.

9. Skutečnost, že žalovaná žalobci poskytla jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovanou tvrzena.

10. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla v uvedených případech uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté spotřebitelské úvěry vrátit jistinu i s úroky, a to v pravidelných týdenních splátkách. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval ve všech případech zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně nedisponuje žádnými doklady (výplatní pásky, výpis z katastru nemovitostí, výpis z evidence obyvatel, výpisy z účtu), na základě kterých věřitel majetkovou situaci žalované ověřoval a které měly být před uzavřením spotřebitelského úvěru věřiteli předloženy. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by věřitel při posuzování majetkových poměrů žalované vycházela z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. výpisů z bankovního účtu, úvěrových smluv, atp. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Výdaje i příjmy žalované tak byly věřitelem zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr v obou případech splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy jsou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatné, když právní předchůdkyně žalobkyně ve všech případech poskytla žalovanému úvěry, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi věřitelem a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

20. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované v souvislosti se smlouvou číslo částku 10.000 Kč a se smlouvou číslo částku 35.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila z titulu smlouvy číslo částku 5.700 Kč a z titulu smlouvy číslo částku 58.500 Kč, když další úhrady žalovaná netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh v souvislosti s uvedenými smlouvami o spotřebitelském úvěru zaplatila již shora uvedené částky, zbývá jí ve vztahu ke smlouvě číslo k úhradě částka 4.300 Kč (10.000 Kč – 5.700 Kč) a v případě smlouvy o úvěru číslo žalovaná uhradila vyšší částku, než jí byla věřitelem poskytnuta. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 4.300 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne datum, vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od odeslání. Ve smyslu ust. § 573 o. z. se žalované dostala výzva k úhradě do dispozice dne datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75 % p. a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na 70 % všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.