Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 163/2023-93
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 36 871 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 969 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 531,99 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 869 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, částky ve výši 9 002 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 379,84 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 33 055 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 900 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 7 969 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 531,99 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 869 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, částky ve výši 9 002 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 379,84 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 33 055 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 6. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 10. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalované převodem na bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to v 6 měsíčních splátkách po 5 051 Kč (včetně měsíčního pojištění neschopnosti splácet ve výši 460 Kč). Smlouva byla uzavřena na dálku skrze e-mailovou komunikaci, žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a zaslaným jedinečným kódem. Úvěruschopnost žalované byla prověřena z informací získaných od žalované a dále porovnáním s databázemi SOLUS a NRKI. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do zesplatnění úvěru neuhradila nic. Žalobci proto vzniklo právo i na smluvní pokutu ve výši 998 Kč za 2 splátky, s nimiž byla žalovaná v prodlení (pokuta 499 Kč za prodlení s 1 splátku o více jak 30 dní), dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (náhrada 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení o více jak 15 dnů). Následkem nesplácení úvěru žalovanou došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne 18. 11. 2020 o více než 65 dnů, k zesplatnění došlo dne 24. 1. 2021. V důsledku zesplatnění úvěru přirostly dosud nezaplacené úroky k nezaplacené jistině úvěru, čímž došlo ke vzniku nové jistiny ve výši 25 191,84 Kč. Z důvodu zesplatnění úvěru dále vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 26. 1. 2021 do zaplacení. Po zesplatnění úvěru žalovaná žalobci uhradila částku 100 Kč, a to dne 19. 4. 2021. Žalovaná tak žalobci dluží částku 25 091,84 Kč (původní jistina ve výši 20 000 Kč + zesplatněné úroky ve výši 5 191,84 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 25 191,84 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 19. 4. 2021 a z částky 25 091,84 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do 6 5. 6. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 9 002 Kč, smluvní úrok ve výši 119,9 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 2. 2021 do zaplacení a úhradu pojištění ve výši 1 380 Kč (3 měsíce nezaplaceného pojištění). Žalobce však po žalované požadoval částku 27 869 Kč (částky 25 191 Kč + 998 Kč + 400 Kč + 1 380 Kč) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 27 969 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 531,99 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 869 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do zaplacení, částku 9 002 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 1 379,84 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 17. 2. 2021 do zaplacení, za dobu od 26. 1. 2021 maximálně však do výše 33 055 Kč (včetně částky 1 379,84 Kč). Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli 23. 10. 2020 smlouvu o úvěru číslo sjednali výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky; dále ujednali smlouvu o pojištění žalované proti neschopnosti splácet, jejíž uzavření bylo podmíněno uzavřením výše uvedené smlouvy o úvěru a která tak tvořila nedílnou součást úvěrové smlouvy (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 23. 10. 2020, předsmluvním formulářem, dodatkem číslo ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 10. 2020, oznámením o schválení úvěru ze dne 26. 10. 2020, smlouvou o pojištění ze dne 23. 10. 2020). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 20 000 Kč, přičemž žalobci uhradila částku 100 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 23. 10. 2020, kartou klienta ke dni 5. 6. 2023). Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, stal se úvěr na základě smlouvy automaticky splatným ke dni 24. 1. 2021; na tento následek byla žalovaná upozorněna dopisy ze dne 21. 12. 2020 a ze dne 18. 1. 2021 (prokázáno smlouvu o úvěru číslo ze dne 23. 10. 2020, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 21. 12. 2020, upozorněním na možnost zesplatnění a výzvou k zaplacení ze dne 18. 1. 2021, oznámením o zesplatnění ze dne 24. 1. 2021). Žalobce uplatňuje vedle jistiny 27 869 Kč smluvní pokutu, úroky a úroky z prodlení. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2023, podacím archem ze dne 17. 5. 2023).
5. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla od 1. 7. 2020 zaměstnána na dobu určitou do 30. 6. 2021 u společnosti právnická osoba (prokázáno listinou„ Prohlášení klienta“ ze dne 22. 10. 2020, listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 22. 10. 2020, potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020, potvrzením o příjmu ze dne 21. 10. 2021). Z výplatních pásek žalované za měsíce srpen-září 2020 vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil cca 16 500 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020); dle potvrzení o příjmu zaměstnavatele činil průměrný čistý měsíční příjem žalované za období červenec-září částku cca 17 400 Kč (prokázáno potvrzením o příjmu ze dne 21. 10. 2020). Žalobce prověřil žalovanou v registru SOLUS (žádný negativní záznam) a v databázi NRKI (skóre 387, tj. kategorie II. – střední riziko; prokázáno výpisem z registru SOLUS ze dne 14. 10. 2020, výpisem z NRKI ze dne 14. 10. 2020). Při poskytování úvěru vycházel žalobce z čistého měsíčního příjmu žalované v částce 16 544 Kč a celkových výdajů v částce 6 660 Kč (z toho životní minimum 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 800 Kč, finanční rezerva 1 000 Kč), dále pak vyšel ze zjištění, že žalovaná bydlí u rodičů (prokázáno listinou„ Hodnocení klienta“ ze dne 22. 10. 2020).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli 23. 10. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování vycházel z pořízených výstupů databází SOLUS a NRKI, dále informací sdělených žalovanou a dokladů o příjmech. Žalobce zjistil průměrný příjem žalované na základě potvrzení o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020 na částku 16 544 Kč. Ohledně výdajů žalobce vycházel z informací od žalované, která uvedla výdaje na bydlení v částce 2 800 Kč, dále jí na výdaje žalobce připočetl životní minimum (3 860 Kč) a finanční rezervu 1 000 Kč. Žalobce dále prověřil žalovanou v databázích SOLUS a NRKI. Takto dospěl k použitelnému příjmu žalované v částce 8 884 Kč měsíčně.
9. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Žalobce se zabýval příjmy žalované, jejichž výši si ověřil jednak potvrzeními o příchozí úhradě – příjmu žalované ze dne 17. 9. 2020 a ze dne 19. 10. 2020, jednak potvrzením od zaměstnavatele. Žalobce se však téměř nezabýval výdaji žalované, podrobněji zkoumal pouze splátkové výdaje, částečně i výdaje na bydlení, které již neověřoval. Ve prospěch žalobce nepochybně svědčí skutečnost, že žalované na výdaje započetl částku životního minima a finanční rezervu v celkové výši 4 860 Kč. V jeho neprospěch však jde fakt, že životní minimum použil zjevně automaticky namísto skutečných výdajů žalované, které nijak podrobněji, např. dotazy na žalovanou, nezkoumal (a z tvrzení žalobce ani předložených dokumentů nevyplývá, že by tomu bylo naopak); dále skutečnost, že žalobce nijak nezohlednil trvání pracovního poměru žalované pouze na dobu určitou a to, že bydlí u rodičů. V kombinaci s nízkým věkem žalované, které bylo v době uzavírání smlouvy ani ne 20 let, by totiž měly žalobce varovat před poskytnutím úvěru žalované ve výši převyšující její měsíční příjem, když současně její náklady na bydlení (i náklady životní) žalobce stanovil na poměrně nízkou částku a u žalované nezjistil ani existenci dalších půjček či úvěrů. Jinými slovy, za situace, kdy i sám žalobce stanovil použitelný měsíční příjem žalované ke splácení úvěru na částku v cca ½ výše poskytnuté jistiny úvěru a půjčovanou částku by tak žalovaná měla být schopna si našetřit bez větších potíží za pouhé 2 měsíce (zejm. právě s přihlédnutím k bydlení u rodičů), a přesto si o úvěr zažádala, vyvstává zde nepochybně otázka, jak chtěla poskytnutý úvěr splácet, když zjevně nebyla schopna si tuto částku i při svých nízkých nákladech na živobytí ušetřit. S ohledem na nízký věk žalované zároveň nelze a priori předpokládat, že je dostatečně hmotně zajištěná a případný výpadek v příjmech ji neohrozí. Žalobce tak měl v rámci požadavku na individuální přezkum úvěruschopnosti (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021) zjišťovat přinejmenším životní výdaje žalované podrobněji než pouhým odkazem na částku životního minima, aby si mohl být jistý, že žalované skutečně měsíčně zbývá cca částka postačující ke splácení úvěru.
10. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaná měla za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech, pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Jak již bylo řečeno, podle ustálené soudní praxe se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedené listiny (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalované (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, smluvních pokutách či náhradě nákladů sjednané na základě této smlouvy. Soud žalobci nepřiznal ani splátky pojištění proti neschopnosti splácet, neboť smlouva o pojištění byla uzavřena jako součást úvěrové smlouvy, kterou soud shledal za neplatnou. Žalovaná žalobci uhradila částku 100 Kč, z jistiny 20 000 Kč tak zbývá uhradit částku 19 900 Kč Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
12. Soud žalobci nepřiznal zákonné úroky z prodlení, když ve světle recentní judikatury Nejvyššího soudu vzniká žalobci právo na zákonné úroky z prodlení až od uplynutí doby splatnosti dohodnuté účastníky či určené soudem, která není odvislá od výzvy věřitele k plnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.
14. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 19 900 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 18 882,83 Kč (smluvní úroky 5 191 Kč + smluvní pokuta 998 Kč + smluvní náhrada nákladů 400 Kč + smluvní pokuta 9 002 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 531,99 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok 1 379,84 Kč + nezaplacené splátky pojištění 1 380 Kč), běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 869 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení a běžících smluvní úroků ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 782,83 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 2,6 %. S ohledem na nepatrný rozdíl míry úspěchu a neúspěchu žalobce soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.