Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 131/2023-43
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 145 359 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 113 359 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 032 Kč oč datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 113 359 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 032 Kč oč [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 145 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od datum do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení ve výši
0,1 % denně z částky 49 032 Kč od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 75 528 Kč v 72měsíčních splátkách po 1 049 Kč; zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako roční ve výši 23,85 % ročně. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Tedy nezaplatila splátku v celkové výši 1 730 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora v celkové výši Kč 681 měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovanou zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne datum, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 300 Kč. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne datum, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 300 Kč a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne
datum. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobci nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovanou - dlužníka s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 145 447,73 Kč, zahrnující zbývající část jistiny 40 000 Kč, zbývající část úroků 35 528 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 9 452 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 19 656 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 19 656 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru 87,73 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 0 Kč, smluvní pokutu 20 000 Kč. K doplňkové službě PODPORA žalobkyně uvedla mimo jiné, že spotřebitel (žalovaná) se zavázal uhradit žalobkyni (věřiteli – poskytovateli) za výkon Doplňkové služby PODPORA po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem Kč 49 032 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 681 Kč, a to současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Smluvní strany sjednaly, že v případě, že spotřebitel bude v prodlení se splácením úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se v důsledku toho stane splatným, je Spotřebitel (žalovaná) povinen uhradit zbývající část sjednané Doplňkové služby PODPORA. Žalovaná byla dne datum vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně (jako poskytovatel) zavázala poskytnout žalované (jako spotřebiteli) částku 40 000 Kč, když částka ve výši 32 000 Kč měla být vyplacena žalované na její účet a částka ve výši 8 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 75 528 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 049 Kč; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,85 % ročně. (Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum, z detailu pohybu k verifikační platbě). Částku 32 000 Kč poskytla žalobkyně žalované na její účet dne
datum (z detailu pohybu). Protože žalovaná neuhradila přes výzvy žalobkyně pravidelnou měsíční splátku spotřebitelského úvěru číslo splatnou dne datum, zesplatnila žalobkyně úvěr dopisem ze dne datum; zároveň byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní výzvou ze dne datum k zaplacení dluhu. (Ze zesplatnění úvěru - z výzvy, podacího archu). Žalovaná nezaplatila na dlužnou částku ničeho (Z tvrzení žalobkyně, ze zesplatňujícího dopisu), přičemž sama žalovaná v řízení ani netvrdila, zda a jakou část úvěru již zaplatila.
4. K výzvě soudu žalobkyně doložila, že prověřovala úvěruschopnost žalované, ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. na základě předložených listin žalovanou, a to tak, že předložila soudu výpis z účtu žalované za měsíc 8/ 2022 – 10/ 2022, z něhož vyplývá, že příjmy žalované na tomto účtu za období od datum do datum byly ve výši 38 610 Kč, přičemž částka v celkové výši 35 610 Kč byla vložena jako příchozí platby od jméno příjmení, a za období
od datum – datum byly příjmy žalované ve výši 60 104,25 Kč, přičemž částku ve výši 6 099,25 Kč vložil na její účet jméno příjmení a částku 22 738 Kč jméno příjmení a částka 23 538 Kč představuje mzdu žalované. Za měsíc srpen 2022 nebyl na účtu žalované žádný pohyb finančních prostředků. Zároveň je z výpisů z účtu žalované zřejmé, že dne datum byla žalované poskytnuta půjčka právnická osoba, a.s. ve výši 3 000 Kč a dne datum ve výši 7 000 Kč. Dále z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná hradila dne datum právnická osoba
3 991,82 Kč a právnická osoba pak částku 6 440 Kč. Za měsíc říjen pak činili výdaje žalované za nákupy potravin a drogerie (tj. nákupy v obchodech anonymizována dvě slova, obec, anonymizováno, pekárna apod.) celkem částku 15 124,05 Kč. Dále z výpisu z účtu za měsíc září 2022 vyplývá, že konečný stav na účtu žalované byl 2 767,47 Kč, když kreditní položky činili 38 610 Kč a debetní 35 842,53 Kč. Z výpisu z účtu za měsíc říjen 2022 pak vyplývá, že konečný stav na účtu žalované byl 839,53 Kč, když kreditní položky činili 60 104,25 Kč a debetní 59 264,72 Kč. Z výplatní pásky žalované vyplývá, že za měsíc číslo byl její čistý měsíční příjem od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 22 862 Kč, za měsíc 9/ 2022 ve výši 23 538 Kč a za měsíc 10/ 2022 ve výši 21 805 Kč. Podle výpisu z registru příjmení neměla žalovaná žádný záznam, zároveň proti ní nebylo vedeno insolvenční řízení a ani žádná exekuce. Žalobkyně prověřovala i platnost žalovanou předloženého občanského průkazu. Z přílohy číslo předmětné smlouvy vyplývá, že žalovaná uvedla do soupisu, že nemá žádné pravidelné finanční závazky (pouze jednorázové závazky) a náklady na bydlení žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno a.s. (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrujícím a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná věřiteli poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že věřitel tyto poměry prověřoval z listin předložených žalovaným – z výpisu z běžného účtu žalované, z výplatní pásky za měsíc 8/ 2022 - 10/ 2022, a dále prověřoval žalované v dostupných rejstřících. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované, z nichž především vyplývá, že žalovaná na konci října 2022, tedy těsně před sjednáním úvěru, měla na účtu jen nepatrnou částku, přičemž celkové debetní výdaje při jejím příjmu za říjen 2022 ve výši 21 805 Kč, činily 59 264,72 Kč. Z výpisů z účtů je také zřejmé, že žalovaná si každý měsíc půjčovala stále větší částky od nebankovní společnosti a stav na jejím účtu se ke konci každého měsíce snižoval. Nelze také přehlédnout, že jen výdaje žalované na potraviny a drogerii (domácnost) byly v měsíci říjnu ve výši cca 15 100 Kč a žalovaná platila právnická osoba částku cca 6 450 Kč (zjevně za energie) a částku cca 4 000 Kč právnická osoba, a tedy jen výše těchto výdajů přesahovala výši jejího příjmu za uvedený měsíc. V řízení nebylo žalobkyní nijak tvrzeno, že by jakkoliv výdaje žalované zkoumala. Pokud se tedy žalobkyně spokojila pouze s prokázáním příjmu žalované, ale vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalované, nelze s ohledem na výše uvedené než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 32 000 Kč, tedy částka, která byla žalované skutečně poskytnuta, když v řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná na tuto částku cokoliv plnila.
15. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 32 000 Kč a ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 32 000 Kč a neúspěšná co do částky 124 831,84 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni jednání). V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla tedy úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.