Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 138/2023-21
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 3 930 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 39 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do datum, úrok ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 4 778 Kč, částku ve výši 186 Kč a částku v výši 744 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 39 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 4 778 Kč, částku ve výši 186 Kč a částku v výši 744 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. číslo a doplněnou dne datum se žalobkyně domáhala
na žalované zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem z částky 3 000 Kč od datum do datum ve výši 39 %, s úrokem z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % a zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 778 Kč, částky 186 Kč a částky 744 Kč, včetně nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum poskytla žalobkyně žalované na základě jí žádosti ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 744 Kč. Žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátila, kdy tak neučinila ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobkyně. Před poskytnutím úvěru žalované žalobkyně nejprve posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru. Metodika posouzení úvěruschopnosti aplikovaná žalobkyní vychází jednak z jeho vnitřních předpisů, jež byly vyhodnocovány ze strany ČNB v rámci řízení o udělení licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dále pak z ostatních doporučení ČNB, konkrétně z jejich benchmarků a dále z individuálních stanovisek ČNB přímo adresovaných žalobci. Posouzení úvěruschopnosti se skládá z celé řady jednotlivých kroků. Tyto jsou v konkrétní podobě včetně přesných číselných hodnot k dispozici v důkazu nazvaném "Skóringová karta". Žalovaná na úhradu úvěru ničeho neuhradila. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. žalobkyně odeslala žalované doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě. S těmito upomínkami žalobkyni v důsledku prodlení žalované vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobkyně a žalované naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč Tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání naším pracovníkem, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaná na upomínky nereagovala, byla žalobkyně v důsledku porušení povinností žalovaného nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1500 Kč. příjmení představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené
na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti. Tyto náklady představují jen toliko žalobkyní vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování dlužníka ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu. Všechny tyto činnosti byly uskutečněny ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům byla žalobkyně přinucena až v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které žalobkyně tedy musela vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti
ze strany žalovaného a nyní je tedy povinností žalované tyto v důsledku svého jednání uhradit, to vše v dohodnuté výši. Nutno podotknout, že i výše všech těchto nákladů byla předmětem zkoumání ze strany ČNB. Dále byla dlužníkovi naúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od datum do dne podání návrhu. Žalované byla dne datum odeslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, když žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř. ).
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne
datum Smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně (Úvěrující) zavázala poskytnout žalované (Úvěrovanému) částku 3 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 3 840 Kč, přičemž částka
744 Kč představuje celkové sjednaný jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru a částka 96 Kč představuje úrok. V rámci smlouvy si Smluvní strany sjednaly, že Úvěrujícímu v případě prodlení Úvěrovaného s vrácením Úvěru náleží nikoli jen výlučně tyto poplatky na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, které se tímto Úvěrovaný zavazuje Úvěrujícímu uhradit, a to poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou Úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení s úhradou Úvěru a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. V čl. 7 byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Částku 3 000 Kč poskytla žalobkyně žalované převodem na účet dne datum. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. K úhradě dluhu byl žalovaná vyzývána dne datum, dne datum a naposledy pak písemnou předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaná v řízení ani netvrdila, jakou část pohledávky zaplatila.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který
je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (úvěrujícím, poskytovatel úvěru, věřitelem) a žalovanou dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení.
Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou
o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
13. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum doplnila, že úvěruschopnost žalované zkoumala jak na základě pokladů získaných o žalovaném ze strany žalobkyně
ze statistických modelů reflektujících individuální údaje žalované, tak z prohlášení žalované v žádosti o úvěr, když dle těchto informací žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalované
ve výši 30 387 Kč, kdy žalobkyně disponuje doklady o příjmech žalované za 4 období. Žalobkyně ověřila výdaje žalované ve výši 8 400 Kč za bydlení a energie, 9 000 Kč na osobní výdaje a 7 000 Kč na jiné půjčky. Žalované zbývalo měsíčně 5 987 Kč k úhradě případných ostatních závazků. Uvedené listin y žalobkyně také doložila a soud z výplatních pásek zjistil, že čistý příjem žalované činil v roce 2022 v měsíci červenci 30 997 Kč, srpnu 29 481 Kč, v září 29 481 a listopadu 28 523 Kč měsíčně, ale také to, že žalovaná uplatňuje u zaměstnavatele slevu na děti (z výplatních pásek). Z tzv. scoringové karty žalované dále vyplývá, že žalovaná prohlásila, že má příjem 30 387 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 7 000 Kč, na energie 1 400 Kč, na osobní výdaje 9 000 Kč a na jiné půjčky 7 000 Kč, a dále z ní vyplývá, že žalovaná nemá děti. Dle shora uvedených zjištění ve spojení s prohlášeními žalované je zřejmé že žalobkyně nijak nezkoumala konkrétní výdaje žalované (spokojila se pouze s prohlášeními žalované), a zároveň je zřejmé, že žalované zůstávala měsíčně částka okolo 6 000 Kč. Nelze ani přehlédnout, že z tzv. scoringové karty vyplývá, že žalovaná nemá žádné nezaopatřené děti, přitom z doložených výplatních pásek je zřejmé, že žalovaná uplatňuje slevu na dítě. Pokud se s uvedenými zjištěními poskytovatel úvěru spokojil a vycházel toliko z doloženého příjmu žalované, aniž by zjišťoval její skutečné výdaje (např. si měl nechat doložit výpis z účtu žalované), přičemž bylo zřejmé, že pokud by žalované skutečně zůstávala každý měsíc částka ve výši cca 6 000 Kč, tak není logický její požadavek na poskytnutí krátkodobého úvěru ve výši 3 000 Kč, a dále pokud poskytovatel úvěru nijak neřešil zjevný rozpor v tvrzeních žalované s doloženými doklady stran dětí (dítěte) žalované, nelze než uzavřít, že poskytovatel úvěru neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva
je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
15. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž
od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 3 000 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila.
16. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení), žalobu zamítl jako nedůvodnou.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř. ) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 3 000 Kč a neúspěšná co do částky 7 510 Kč. Úspěšnější tedy byla žalovaná, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, je možno rozhodnutí vykonat.