Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 62/2023-59

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 43 911 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 413 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 911 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 68,11 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 150 048 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 413 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 911 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 68,11 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 150 048 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované nároku ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 605 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje červnem 2019. Schopnost žalované splácet byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalované a úvěrové historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno. Žalovaná neuhradila jedinou splátku. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč dle čl. 6 smlouvy. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru dle čl. 6 smlouvy, dle čl. 6 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 42 513,60 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že je žalobkyně oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do úplného zaplacení. V čl. 6 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou nové jistiny v den zneplatnění. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku celkem 43 911 Kč s příslušenstvím, dále 16 502 Kč a úrok ve výši 86,11 % ročně z částky

35 000 Kč od datum

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru, je patrné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, splatných v 48 splátkách, po 2 650 Kč, splatných k 15. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 129,69 % ročně. V článku 6 jsou potom upraveny důsledky vyplývající z prodlení klienta.

5. Z karty klienta ke smlouvě číslo plyne, že žalobkyni byla poskytnuta částka 35 000 Kč, nominální výše úvěru činí 125 040 Kč, kdy smluvní odměna úvěru činí 90 040 Kč. Z karty je dále patrno, že žalovaná neuhradila žádnou ze splátek, zbývá jí doplatit 43 911 Kč.

6. Z y nazvané Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná původně požadovala částku 50 000 Kč. Byla jí schválena výše úvěru toliko v částce 35 000 Kč, s výší splátek 2 605 Kč měsíčně. Příjmy žalované činily 8 670 Kč v podobě invalidního důchodu. Jako výdaje jsou uvedeny částky

3 410 Kč, představující životní minimum; bydlení, nájemné, inkaso 1 300 Kč Celkem tedy výdaje žalované činí 4 710 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je vdaná, nežije s manželem ve společné domácnosti, dosažené vzdělání má základní. Co se týká formy bydlení, bylo uvedeno„ jiné“.

7. Z výpisu záznamu z registru příjmení nejsou patrny žádné dlužné splátky žalované.

8. Z dokladu o výši důchodu za duben a květen 2019 je zřejmé, že žalovaná pobírala důchod ve výši 8 670 Kč pro invaliditu 3. stupně.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací je zřejmé, že se v případě žalobkyně jednalo o nového klienta, který dosud nebyl v databázi spisová značka.

10. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

Podle ust. , (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle (ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do 28. 5. 2022) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“

Podle ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a„ zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví , o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava ZSÚ neboť žalobkyně je podnikatelem, a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Dle shora citovaného § 87 zsú (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a y, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C - 6/64). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C - 240/98 až C - 244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C - 243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C - 497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C - 176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C - 473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Rozpor předmětné části ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavírá, že ustanovení § 87 ZSÚ je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný ZSÚ, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

16. Na jednání nařízeném na den 13. 9. 2022 soud žalobkyni vyzval ke sdělení, jakým způsobem byla ověřena výše nákladů žalované na bydlení, a co se rozumí pojmem forma byldení„ jiné“, jsou-li uváděny náklady na bydlení toliko v částce 1 300 Kč. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalovaná vyšla z tvrzení žalované a dalšími důkazy nedisponuje. Soudu tak nezbývá, než šetření úvěruschopnosti žalované považovat za nedostatečné, neboť zcela evidentně řádně nezkoumala skutečnou výši výdajů žalované a poskytla jí i při nízkém příjmu výhradně z invalidního důkazu úvěr se splátkou 2 605 Kč měsíčně a spokojila se s tvrzením žalované ohledně nákladů na bydlení ve výši

1 300 Kč, které se s ohledem na skutečnou výši nejen nákladů na bydlení v místě a čase obvyklou, jeví jako absolutně nereálné. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprovedla řádné šetření úvěruschopnosti žalované tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru.

17. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že původní věřitel skutečně poskytl úvěr v částce

35 000 Kč, který nebyl žalovanou splácen.

18. Jelikož se jednání nařízeného na 13. 9. 2022 žalovaná nezúčastnila, netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že by úvěr splatila či že je z jiného důvodu nárok vůči ní z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud tak považuje žalobu co do jistiny za důvodnou a ve výroku I. uložil žalované jistinu žalobkyni zaplatit.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Pro nedoložení řádného prověření úvěruschopnosti žalované pak tedy soud uzavírá, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 ZSÚ, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, dle kterého„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů

o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobkyně prokázala řádné zjištění výdajů žalované, které předchází řádnému porovnání příjmů a výdajů žalované, nelze mít uloženou povinnost za splněnou.

20. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 35 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 o.z.

21. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. , ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaná do prodlení ještě nedostala. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud jí jej proto nepřiznal.

23. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobkyně i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaná i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalované plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobkyni nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

24. Soud tak žalobkyni přiznal toliko jistinu ve výši 35 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky nároky žaloby tj. smluvní úrok, poplatky a úrok z prodlení apod. soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 2 ZSÚ.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do částky

35 000 Kč a v částce 25 413 Kč úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 911 Kč od datum do datum, úrok ve výši 68,11 % ročně z částky 35 000 Kč od datum do datum, neúspěšná. Je tedy zřejmé, že to byla žalobkyně, kdo byl v řízení převážně neúspěšný, a žalované by náležela náhrada nákladů řízení. Žalovaná však byla v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.