Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 164/2023-51
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 15 755,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,
II. Ve zbývající části, tj. co do částky 12 489 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částky 481 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a co do částky 755,62 Kč, představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,</b> <b>II. Ve zbývající části, tj. co do částky 12 489 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částky 481 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a co do částky 755,62 Kč, představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 755,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 6. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyní právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, sídlem adresa, a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 589 Kč Celkem tedy měl žalovaný vrátit žalobkyni 21 589 Kč. Úvěr měl být splacen se splatností dne 5. 2. 2022. Jelikož na poskytnutý úvěr žalovaný ničeho neuhradil, dostal se počínaje dnem 6. 2. 2022 do prodlení s úhradou částky 21 589 Kč. V důsledku prodlení pak žalobkyni vznikl rovněž nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dne 24. 2. 2023 došlo na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky žalovaného na současnou žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku 12 489 Kč (tvořeného nesplaceným poplatkem ve výši 6 589 Kč a postoupeným smluvním úrokem ve výši 36% ročně z částky 15 000 Kč za období od 6. 2. 2022 do 6. 2. 2023, a dále poplatku za odeslané upomínky 500 Kč), smluvní pokuty 755,62 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč za období od 6. 2. 2022 do 28. 3. 2022) a účelně vynaloženými náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 481 Kč.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř. “).
4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 30. 8. 2023 k výzvě soudu, aby doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím podané žádosti o poskytnutí úvěru, kam byl žalovaný povinen uvést pravdivé údaje o svých příjmech a výdajích, údajích o zaměstnání, občanském průkazu apod. Dle poskytnutých údajů zbývalo žalovanému k úhradě případných závazků cca 27 990 Kč, tedy byl v takové finanční situaci, která mu umožňovala hradit i případné další závazky. Současně je nutné přihlédnout i k výši úvěru. Žalobkyně tedy vynaložila dostatečnou odbornou péči a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a splnila tak podmínky zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Osobu žalovaného žalobkyně rovněž prověřila v insolvenčním rejstříku, kde nebyl evidován.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pod číslem C5236/345066 uzavřené dne 6. 1. 2022 mezi právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, s úrokovou sazbou 36 %, RPSN 462,25 %. Žalovaný se ve smlouvě tedy zavázal úvěr vrátit jednorázovou splátkou ve výši 15 000 Kč, do 30 dnů od poskytnutí prostředků, a to do 5. 2. 2022. Při překročení doby splatnosti byl úrok stanoven na částku 6 589 Kč se sazbou 36 % ročně, úrokem 443,84 Kč, RPSN činilo 8 295,61 %. Jednorázová splátka činila 21 589 Kč, poplatek tedy činil 6 145,16 Kč (spolu s uvedeným úrokem tedy 6 589 Kč). V článku VIII. smlouvy si účastníci sjednali v případě prodlení s úhradou dlužné splátky povinnost zaplatit smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaný požádal o zaslání úvěru na účet číslo bankovní účet. Jako variabilní symbol bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, tj. číslo.
6. Z potvrzení o platbě právnická osoba ze dne 13. 3. 2023 soud zjistil, že na účet majitele právnická osoba anonymizována tři slova. byla dne 8. 4. 2021 připsána částka 1 Kč z účtu číslo bankovní účet. Z potvrzení ze dne 13. 3. 2021 bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2022 byla na účet číslo bankovní účet zaslána z účtu právnická osoba anonymizována tři slova. částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem číslo.
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr číslo soud zjistil, že žalovaný pracuje ve právnická osoba obec s měsíčním čistým příjmem 35 000 Kč, celkové výdaje činily 7 010 Kč (hypotéky 3 500 Kč, splátka nebankovního úvěru 860 Kč, náklady na bydlení 1 900 Kč, ostatní výdaje 750 Kč).
8. Z úvěruschopnosti klienta k půjčce číslo soud zjistil, že žalovaný nebyl nalezen na sankčním seznamu. V rámci kontroly insolvence bylo uvedeno údaje nenalezeny, kontrola v centrální evidenci exekucí rovněž obsahovala údaj o tom, že údaje nebyly nalezeny. Kontrolou v databázi EUCB bylo zjištěno, že žalovaný má 6 čerpaných půjček, současný počet půjček v prodlení 4 000. Příjem žalovaného činil 35 000 Kč, výdaje 7 010 Kč. Maximální možná výše poskytovaného úvěru činila 25 191 Kč.
9. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 2. 2022, 15. 2. 2022, 25. 2. 2022 a 7. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného upomínal o zaplacení dlužné částky s poučením, že za každou zaslanou upomínku je účtován poplatek ve výši 500 Kč a s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.
10. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022, Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2023 a přílohy číslo – seznamu pohledávek – soud zjistil, že právní právnická osoba anonymizována dvě slova a žalobkyně uzavřela uvedené smlouvy o postoupení pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky s poučením, aby plnění z uvedené smlouvy nadále zasílala žalobkyni.
12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.
14. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
15. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se tento zavázal v případě prodlení tuto částku jednorázově splatit s pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně, úrok ve výši 443,84 Kč, s roční procentní sazbou nákladů 8 295,61%, a tedy celkovým poplatkem ve výši 6 589 Kč do 5. 2. 2023. V článku VIII. smlouvy si účastníci sjednali v případě prodlení s úhradou dlužné splátky povinnost zaplatit smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že předmětný úvěr již uhradil a kdy, v řízení byl nečinný. Žalobkyně prověřila osobu žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dále vyšla z údajů uvedených žalovaným o jeho příjmu ve výši 35 000 Kč a výdajů ve výši 7 010 Kč.
16. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“).
17. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
23. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.
24. Ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).
25. V poměrech posuzované věci je zjevné, že žalovaný měl poskytnutý úvěr 15 000 Kč splatit do jednoho měsíce, tj. 5. 2. 2022 v případě překročení doby splatnosti s poplatkem 6 589 Kč, úrokem 36% ročně, smluvní pokutou 0,1 % denně. To vše za situace, kdy žalovaný měl dle jím tvrzených údajů příjem ve výši 35 000 Kč a výdaje 7 010 Kč, kdy z této částky představovaly splátky nebankovních úvěrů pouhých 860 Kč. Nicméně soudu je z úřední činnosti k osobě žalovaného známo, že jen u zdejšího soudu byl0 vůči žalovanému v době, kdy uzavíral se žalobkyní smlouvu o úvěru, vedeno (a nikoliv skončeno) jedno exekuční řízení (sp. zn. 7 EXE 456/2018 ). Je tedy otázkou nakolik odpovídá skutečnosti, že žalobkyně nedohledala žalovaného v centrální evidenci exekucí. I kdyby však exekučního řízení nebylo, je dle názoru soudu nepochybné, že v současné době je nereálné, aby žalovaný, i kdyby bydlel ve vlastním bydlení (což z ničeho nevyplývá) hradil náklady na bydlení pouze ve výši 1 900 Kč měsíčně. Tato částka v žádném případě nemůže představovat pokrývat náklady na živobytí spolu s placení energií za bydlení. Ačkoliv žalobkyně v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru odkazovala na pracovní poměr žalovaného u právnická osoba obec a tvrzený příjem 35 000 Kč měsíčně, výplatní pásky žalovaného či výpisy z účtu, ze kterých by skutečně tyto údaje bylo možné považovat za prokázané soudu nedoložila, a to ani přes výzvu soudu.
26. Jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, bylo povinností žalobkyně pečlivě a důsledně prověřit nejen příjmy žalovaného, ale současně i nezbytné výdaje včetně zůstatků předchozích závazků, celkové majetkové situace. Ačkoliv se žalobkyní lze souhlasit v tom směru, že možnosti úvěrujícího jsou značně omezené a v podstatné míře je nutno vycházet z údajů deklarovaných žadatelem o úvěr, spoléhat se na to, že ve vyplňovaných formulářích, žádostech apod. uvádí pravdu a poskytnutý úvěr hodlá splácet a zaplatit (jinak by se ostatně dopouštěl úvěrového podvodu), za situace, kdy žalobkyně měla k dispozici údaje poskytnuté samotným žalovaným, přičemž závěry z nich plynoucí nemohly samy bez dalšího svědčit o dostatku volných prostředků, vyžadovaly okolnosti dané věci důsledné odborné posouzení finančních a majetkových poměrů žalovaného. Současně pak bylo na místě i zachování potřebné míry obezřetnosti na straně žalobkyně jako poskytovatele úvěru. Žalobkyně se ovšem spokojila toliko s údaji poskytnutými žalovaným či s prověřením historie žalovaného v insolvenčním rejstříku a údajně i v centrální evidenci exekucí (byť o tom má s ohledem na shora uvedené soud určité pochybnosti). Toto však nelze v žádném případě považovat za dostačující.
27. Lze tak spolehlivě uzavřít, že hodnocení ekonomických možností žalovaného, stejně tak jeho očekávatelných pravidelných výdajů proběhlo, podle přesvědčení soudu zcela formálně a nedostatečně bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalovaného, které by tyto pochybnosti o jeho ekonomické situaci a finančních možnostech odstranily. Žalobkyně nijak nedoložila, že by ověřovala příjmy žalovaného (nedoložila pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpis účtu) a ani nedoložila, že by ověřovala a vyhodnocovala výdaje žalovaného vynakládané na zabezpečení základních životních potřeb, hrazení půjček žalované, existenci exekučních řízení apod.
28. Na okraj soud považuje za nutné uvést, že i kdyby soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně dostatečným, sjednaná výše poplatku 6 598 Kč, jakož i úrok ve výši 36% ročně (RPSN 8 295,61%) by byly posouzeny jako nemravné a tedy v konečném důsledku neplatná smluvní ujednání ve smyslu § 580 o. z. Soud se však touto otázkou s ohledem na shora uvedené skutečnosti dále nezabýval.
29. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru spolu se zákonnými úroky z prodlení, tj. na částku 15 0000 Kč, neboť žalovaný ničeho neuhradil, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.
30. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 12 489 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částky 481 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, a co do částky 755,62 Kč, představující nepřiznanou výši smluvní pokuty, jakož i ohledně příslušenství nad rámec příslušenství přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, výrokem II. zamítl.
31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 15 755,62 Kč, nicméně soud pro účely vyčíslení nákladů řízení započetl i požadované příslušenství, neboť zahrnovalo i poplatek za poskytnutí úvěru a další částky, ohledně nichž byla žalobkyně neúspěšná. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 15 000 Kč, zamítnuta byla co do částky 15 531,58 Kč (12 489 + 755,62 + 481 + 1805). Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení byl tedy zhruba stejný. S ohledem na tuto skutečnost soud v otázce náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.