Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 12/2023-61

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o převodu pozemku par. číslo obec Třebíč, kat. území část obce o výměře 821 m2

takto:

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalované převést na žalobce pozemek číslo v k. ú. část obce, územní celek, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalované převést na žalobce pozemek [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Podanou žalobou domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, na jehož podkladě bude žalovaná povinna převést na něj vlastnické právo k pozemku číslo v k.ú. část obce, obci obec. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že v průběhu roku 2021 koupil tento pozemek od jméno příjmení za kupní cenu ve výši 70 000 Kč, kterou mu také hotově zaplatil. V době tohoto převodu měl však soudní majetkové rozepře se svojí sestrou, proto napsal tento pozemek dočasně na žalovanou. Přitom se domníval, že tyto rozepře budou vyřízeny v horizontu 18 měsíců a po uplynutí této doby bude pozemek převeden na žalobce tak, jak bylo dohodnuto v přítomnosti svědka prodávajícího jméno příjmení. Opakovaně se snažil se žalovanou v této věci spojit, avšak bezúspěšně, na písemnou výzvu žalovaná nereagovala i přesto, že jí byl doručen.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neexistuje žádný důvod pro to, aby žalobce pozemek nabyl, naopak vlastnické právo k němu řádně nebyla žalovaná, a to na podkladě písemné kupní smlouvy, zaplatila za něj kupní cenu, přičemž mezi stranami nebylo ujednáno nic, co by svědčilo ve prospěch budoucího vlastnictví žalobce k pozemku.

Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:

Z kupní smlouvy datované dnem 4.6.2021 soud zjistil, že na jejím podkladě jméno příjmení, datum narození, jako prodávající převedl na žalovanou jako kupující za sjednanou kupní cenu ve výši 140 000 Kč vlastnické právo k pozemku p. číslo – trvalý travní porost o výměře 821 m2 zapsanému na listu vlastnictví číslo pro obec Třebíč, k.ú. část obce, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, stát. instituce. Článkem III. této Smlouvy bylo potvrzeno, že kupní cena byla ze strany kupující prodávajícímu uhrazena jednorázově v hotovosti před jejím podpisem. Kupní smlouva konečně postrádá jakoukoli zmínku o eventuálních budoucích právech či povinnostech, které by se ve vztahu k převáděnému pozemku měly dotýkat žalobce.

Soud ve věci provedl dokazování i dalšími listinami, mj. souvisejícím vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, jejichž bližší hodnocení však ve světle níže uvedených závěrů neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní.

Při úvaze o způsobu rozhodnutí ve věci soud především vycházel z ustanovení obsahující odkaz na ustanovení téhož právního předpisu, které pro nakládání s nemovitou věcí v podobě jejího vlastnického převodu na jiný subjekt obligatorně předepisuje písemnou formu. Pokud pak sám žalobce v řízení tvrdí, že převod posuzovaného pozemku na žalovanou byl snad jen formálním dočasným řešením jeho určité osobní situace a s tím spojený následný převod pozemku od žalované na jeho osobu byl domluven jen ústně (byť za přítomnosti svědka), pak je zřejmé, že žalobci za absence jakékoli písemné dohody k nabytí pozemku nemůže svědčit žádný relevantní právní titul, od něhož by bylo možno nyní odvozovat povinnost žalované tento pozemek na žalobce převést. Též tvrzení žalobce o tom, že za pozemek uhradil kupní cenu ve výši 70 000 Kč je v příkrém rozporu s písemnou převodní smlouvou, jež v článku II. a III. hovoří o kupní ceně ve výši 140 000 Kč, která byla navíc prodávajícímu uhrazena nikoli žalobcem, nýbrž žalovanou, a to jednorázově v hotovosti před samotným podpisem kupní smlouvy. Jinými slovy, pokud tedy žalobce odůvodňuje žalobu pouze jeho ústním ujednáním se žalovanou o budoucím převodu pozemku na jeho osobu, pak je zřejmé, že nedisponuje žádným písemným ujednáním stran, na jehož podkladě by jedině bylo možno uvažovat o důvodnosti žaloby a soud tak bez dalšího přistoupil k jejímu zamítnutí, vycházeje z nadbytečnosti provádění jakýchkoli dalších důkazů. Pokud soud v rámci jednání dne 20.9.2023 jednal v nepřítomnosti žalobce, činil tak za situace, kdy předvolání k tomuto jednání bylo žalobci prokazatelně doručeno s více než měsíčním předstihem, přičemž akutní zdravotní problémy, které žalobce údajně postihly právě v den nařízeného jednání, mu dle názoru soudu umožňovaly omluvu spojenou se žádostí o odročení jednání minimálně telefonicky. Žádosti žalobce o zrušení termínu vyhlášení rozhodnutí a pokračování v řízení však soud nevyhověl též s ohledem na samotnou povahu věci, kdy tedy žalobce dle jeho vlastního žalobního tvrzení nedisponuje žádným písemným titulem opodstatňujícím úvahy o jeho vlastnickém právu k pozemku, pročež se provádění důkazů, jež hodlal v řízení navrhovat, jeví jako nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Lze tedy uzavřít, že ani případná osobní účast žalobce u jednání spojená s důkazní iniciativou by nemohla přivodit pro něj příznivější výsledek ve věci, proto soud přistoupil k rozhodnutí ve smyslu výrokové části tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení ve spojení s ustanovením bodu 5 , advokátního tarifu ve výši 3x 6 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu), přičemž soud vycházel z toho, že předmětem řízení byla nemovitá věc v ceně 140 000 Kč,

2. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,

3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za čtyři započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč,

4. náhrada cestovních výdajů za 136 najetých kilometrů ve výši 1 038 Kč.

Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalované je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení § a 204 odst. 1 ).

Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení ).