Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 181/2023-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 20 790,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16 100 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 529,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 529,80 KČ od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 683,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 2260,64 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16 100 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 529,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 529,80 KČ od 4. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 683,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 2260,64 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 20 790,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15.07.2021 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalovaného (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 15.09.2022. Žalobce doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačenyy či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 3 900 Kč, která odpovídá 1 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 1 470,20 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 2 429,80 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 33 284 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 18 529,80 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 14 754,20 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 15.09.2022. Ode dne 16.09.2022 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 04.04.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako„ smlouva o postoupení pohledávek“). Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 01.02.2023. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 03.02.2023, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 48 566,10 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 18 529,80 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 675,43 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 8 399,99 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 593,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 085,72 Kč, postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 155,74 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 703,07 Kč, postoupené smluvní pokuty ve výši 9 423,29 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak bude následující: nesplacená jistina 18 529,80 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 675,43 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 8 399,99 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 593,06 Kč, nesplacený inkasní poplatek 3 085,72 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 929,03 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 16.09.2022 do 16.01.2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 18 529,80 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,03 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 16.09.2022 do 16.01.2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 18 529,80 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 260,64 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 15 683,23 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 1 675,43 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 8 399,99 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 593,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 085,72 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 929,03 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu viz výše. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 04.02.2023 z jistiny ve výši 18 529,80 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 26.02.2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován, Odchozí dopis 48.00 Kč, Odchozí dopis doporučeně 74.00 Kč, Odchozí telefonický hovor 72.00 Kč, Osobní návštěva 217.00 Kč. Přílohou tohoto žalobního návrhu je i dokument nazvaný Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, který obsahuje výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, na které se vztahuje shora uvedený ceník. V rámci tohoto žalobního návrhu pak žalobce ku prospěchu žalovaného nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, ale pouze za část z nich, a to z důvodu přiměřenosti a účelnosti takových nákladů. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 482 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 0 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 2. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 24.05.2023 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání ( ). V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 18 529,80 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 16.09.2022 do 16.01.2023. Žalobce tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 2 260,64 Kč. Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobce tak učinil z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ust. téhož zákona.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci výzvou ze dne 21.6.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalovanému řádně doručena dnem 13.7.2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotný žalobce, která s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a zjistil:

-Zy označené jako Žádost o úvěr ze dne 15.7.2021, Smlouva o úvěru číslo ze dne 15.7.2021, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaným žalovaným dne 15.7.2021, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobce se zavázala poskytnout a také dne 15.7.2021 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 37 174 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotný úvěr a 17 184 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány úrokem za půjčené peněžní prostředky 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a inkasním poplatkem 3 600 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč. Splatnost celého závazku připadla na 15.9.2022. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Z Žádosti o úvěr ze dne 15.7.2021 pak vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný, bydlí v nájmu, jeho příjem činí 12 774 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, náklady na dopravu jako osobní náklad činí 3 860 Kč, celkové měsíční výdaje má 6 860 Kč, použitelný příjem má 5 914 Kč;

-Zy nazvané ze dne 26.2.2023 adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že dne 1.2.2023 byl uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Výše pohledávky k datu 26.2.2023 činí 48 733,63 Kč;

-Zy nazvané Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému ze dne 9.2.20223 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce oznámila žalovanému, že dne 1.2.2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky na žalobce

-Z Výzvy před podání žaloby ze dne 24.5.2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného podle ) k zaplacení dlužné částky 48 566,10 Kč s příslušenstvím do 2.6.2023.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru číslo ze dne 15.7.2021, se právní předchůdkyně žalobce zavázala poskytnout a také dne 15.7.2021 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 37 174 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotný úvěr a 17 184 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány úrokem za půjčené peněžní prostředky 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, nákladem za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč a inkasním poplatkem 3 600 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 656 Kč. Splatnost celého závazku připadla na 15.9.2022. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu celkem částku 3 900 Kč. Následně se právní předchůdkyně žalobce písemně dohodla se žalobcem na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

6. Při posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobce vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v Žádosti o úvěr, a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Podle žádosti měla být žalovaný zaměstnán, jeho čistý příjem měl tvořit částku 12 744 Kč, měsíční výdaje na bydlení v nájmu měly činit 3 000 Kč, ostatní osobní výdaje měly činit 3 860 Kč, volné zdroje pak částku 5 914 Kč. Dle doplnění tvrzení žalovaný neměl jediný záznam v insolvenčním rejstříku a žalobce doložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi zaměstnavatelem územní celek a žalovaným ze dne 1.4.2021, z níž vyplynula skutečnost, že žalovaný byl zaměstnán jako profese anonymizována dvě slova, na domu určitou do 30.11.2021, výplatníu za kveten 2021, z níž vyplynula mzda 13 083 Kč, nájemní smlouvu uzavřenou právnická osoba anonymizováno a p. příjmení.

7. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou je částečně důvodný.

12. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobce poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobce - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“

13. V daném konkrétním případě však žalobce výslovně tvrdil, že jeho právní předchůdkyně vycházela toliko z údajů a z listin předložených žalovaným, kdy měla k dispozici pracovní, jeden výplatní lístek. Výdaje byly konstatovány formálně ve výši 3 000 Kč na bydlení, což neodpovídá realitě v roce 2021, rovněž osobní náklady na měsíc 3 860 Kč jsou stanoveny formálně.

14. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak s ohledem na samotná tvrzení nemohlo být dostatečné a správné, když právní předchůdkyně žalobce nijak neověřovala skutečné osobní, příjmové a výdajové poměry žalovaného, nebyl zjišťován osobní stav žalovaného, případné vyživovací povinnosti, výše závazků

15. Díky tomu pak právní předchůdkyně žalobce dle názoru soudu, nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobce dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

16. Právní předchůdkyně žalobce přitom následně uzavřela se žalobcem platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobce.

17. S ohledem na tento závěr soud konstatuje, že žalobce v řízení prokázal, že jeho právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to jako plnění bez právního důvodu ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobce částku 3 900 Kč, s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru žalobci žalovaný dluží 16 100 Kč.

18. Žalobce přitom prokazatelně vyzval žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 24.5.2023, tato výzva byla žalovanému odeslána dne 29.5.2023, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 1.6.2023. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že s ohledem na výši a dobu trvání dluhu se mu jeví přiměřená lhůta 7 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 8.6.2023. Protože tak žalovaný neučinil, dostala se ode dne 9.6.2023 podle , , do prodlení a žalobce má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 %, což odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

19. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. věta před středníkem , když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalobce úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 16 100 Kč s příslušenstvím ve zbytku byla její žaloba zamítnuta, tj částku 2 529,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 529,80 KČ od 4.2.2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 929,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 683,23 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 2 260,64 Kč, z čehož je zřejmé, aniž by bylo nutné dopočíst – kapitalizovat příslušenství ke dni rozhodování soudu, že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, která by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.