Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 212/2023-86
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 46 966,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 966,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 187,49 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 466,53 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 527 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 966,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 187,49 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 466,53 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 527 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku shora uvedenou částku s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 24. 12. 2021, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena Smlouva o úvěru„ Expres půjčka“ číslo již se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč splatný v měsíčních anuitních splátkách po 1 057,93 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný se v průběhu trvání úvěrové smlouvy opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 3. 11. 2022. K uvedenému dni činila neuhrazená jistina 38 187,49 Kč a kapitalizovaný obchodní úrok 3 466,53 Kč. Předmětem žaloby je dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčísledný do 27. 4. 2023 částkou 2 490,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku vyčíslený ke dni 27. 4. 2023 částkou 301,98 Kč, poplatky za prohlášení úvěru za splatný, odeslání upomínky a dlužné pojištění ve výši 420 Kč a 2 100 Kč. Žalovaný žalobkyni dluh neuhradil ani po předchozí písemné upomínce.
2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k nimž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..
4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Jak soud zjistil z výpisů z bankovního účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného pod č. bankovní účet nejméně v období od 7. 7. 2021 do 31. 12. 2021 žalobkyně pro žalovanou zřídila dne 10. 7. 2015 bankovní účet č. bankovní účet vedený v české měně a nejméně po dobu čtyř měsíců jej pro žalovaného vedla. Na základě toho měla přehled o pravidelných i mimořádných příjmech a výdajích žalovaného, jako je měsíční mzda žalovaného u právnická osoba, která v srpnu 2021 činila 22 342 Kč, v září 2021 částku 22 327 Kč, v říjnu 2021 částku 21 472 Kč, v listopadu 2021 částku. 22 765 Kč a v prosinci 2021 částku 17 562 Kč. V každém z uvedených měsíců vykazoval účet aktivní zůstatek. Nebylo zjištěno, že by žalovaný za uvedené období čerpal či splácel jiný úvěr.
6. Dle žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, je vyučen, žije v nájemním bytě, od 1. 5. 2019 je zaměstnán u právnická osoba anonymizována dvě slova, jako technik/řidič, s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 149 Kč. Na stávající adrese žije od roku 1999 a celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč.
7. Jak soud zjistil z vyjádření k procesu schvalování úvěru, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že na základě příchozích transakcí na běžném účtu žalovaného ověřila výši tvrzeného měsíčního příjmu, výdaje uváděné žalovanou korigovala dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila dosavadní úvěrové zatížení žalovaného a stanovila výši měsíční splátky úvěru 1 057,93 Kč. Žalobkyně uzavřela, že při takto sjednané měsíční splátce úvěru je příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
8. Jak soud zjistil ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě prověřených údajů účastníci dne 24. 12. 2021, žalovaný prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku zadáním individuálního PIN kódu, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč poskytnutím této částky na účet žalovaného a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit a zaplatit úroky a další příslušenství úvěru dle smlouvy v 72 měsíčních anuitních splátkách po 1 057,93 Kč vždy k 18. dni měsíce počínaje dnem 18. 1. 2022 Vedle uvedené částky se žalovaný zavázal hradit pojištění schopnosti splácet ve výši 105 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,20 % ročně, roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 27,6 % ročně.
9. Dle sazebníku bankovních poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy o hotovostním úvěru, byl dohodnut poplatek za odeslání písemné upomínky ve výši 600 Kč, za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč.
10. Dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu byla částka úvěru ve výši 40 000 Kč poukázána na účet žalovaného dne 27. 12. 2021. Žalovaný úvěr od počátku řádně nesplácel, pročež mu byl dne 27. 1. 2022, 26. 4. 2022, 25. 5. 2022, 1. 8. 2022, 5. 9. 2022 a 7. 10. 2022 vyúčtován poplatek ve výši 600 Kč za upomínání a dne 3. 11. 2022 poplatek ve výši 300 Kč za zesplatnění úvěru a deset měsíčních poplatků za pojištění po 105 Kč. Ke dni zesplatnění činil dluh z úvěrové smlouvy 44 280,54 Kč, z toho na jistině 38 187,49 Kč, poplatcích, pojištění a pokutách 2 520 Kč a zbývající část tvořil smluvní úrok a úrok z prodlení.
11. Žalobkyně žalovaného dne 4. 11. 2022 uvědomila, že úvěr ke dni 3. 11. 2022 zesplatnila a celková dlužná částka činí 44 280,54 Kč, tj. 38 187,49 Kč na jistině, 3 466,53 Kč na dlužném smluvním úroku, 106,52 Kč na zákonném úroku z prodlení ke dni zesplatnění, 2 220 Kč na nákladech upomínání a poplatků za vedení úvěrového účtu a 300 Kč za náklady upomínání.
12. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení o zesplatnění předáno k poštovní přepravě jako doporučená zásilka dne 7. 11. 2023.
13. Před podáním žaloby soudu žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou o zaplacení upomenula, jak se podává z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2023 a podacího lístku ze dne 3. 5. 2023.
14. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vyplývající z jednotlivých provedených důkazů vzájemně neodporují, soud na ně z důvodu procesní ekonomie odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. Okresní soud došel na základě zjištěných skutečností k závěru, že účastníky uzavřená smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu ust. § 2 cit. zákona a žalobkyně byla před jejím uzavřením podle ust. § 86 povinna přistoupit k tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru této povinnost nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podepsaný soud má však přes shora citovanou úpravu neplatnost smlouvy pro porušení povinností plynoucích z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutní, což vyplývá z právních závěrů Ústavního soudu v rozhodnutí III ÚS 4129/18. I přes to však nelze pominout existenci základ zásad civilního procesu ve sporném řízení, které je ovládáno principem rovnosti účastníků a zásadou projednají.
19. Zásada projednací vymezuje v občanském soudním řízení důkazní břemeno (a jemu předcházející břemeno tvrzení) jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (viz nález Ústavního soudu sp. zn. 385/15). Je zásadně věcí účastníků a nikoli soudu, aby v řízení snesli tvrzení (a aby je v případě jejich spornosti prokázali), z nichž pro sebe dovozují příznivé právní následky (úspěch ve sporu) – viz ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dostojí-li této povinnosti, je na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, které žalobcův požadavek vylučují. Tyto zásady se uplatní i ve vztahu ke skutečnostem, s nimiž hmotné právo spojuje neplatnost právního jednání, jehož existence je pro rozhodnutí věci právně významná. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo jiným, procesním právem aprobovaným postupem. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo vést k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání. Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy, jíž se skutková tvrzení účastníků subsumují.
20. V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení peněžité pohledávky, která vznikla z označené smlouvy o úvěru. Musela proto tvrdit a prokázat, že se žalovaným smlouvu sjednala, že tato obsahuje ujednání, která uplatněné nároky zakládají a že tato ujednání nejsou v rozporu s kogentními právními předpisy. Rovněž byla povinna tvrdit a prokázat právní skutečnosti, kterými byl vznik žalovaných nároků podmíněn, tedy např. to, že žalovanému sjednaný úvěr poskytla a že žalovaná úvěr nesplácel.
21. Jelikož ustanovení § 86 ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje platnost smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru, i prověřením úvěruschopnosti žalovaného, zahrnuje povinnost tvrzení žalobkyně i vylíčení skutečností, z nichž vyplyne, že prověření úvěruschopnosti žalovaného v zákonem požadovaném rozsahu provedla. Dle názoru soudu toto procesní povinnosti žalobkyně plně dostála, když vylíčila a prokázala, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila, a z jakých informací a dokladů vycházela.
22. Z provedených listinných důkazů plyne, že žalobkyně zjišťovala příjmy žalovaného i jeho výdaje, tyto zhodnotila a dospěla k závěru, že žalovaný disponuje po uhrazení uvedených výdajů„ použitelným“ měsíčním příjmem ve výši sjednané splátky. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žalovaného splácet jím poptaný úvěr v souladu s požadavky plynoucími z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze zjištění, která tak žalobkyně učinila, k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nedospěla, a skutečnosti vyplývající z provedených důkazů ani podle okresního soudu tomuto závěru neodporují. Měsíční příjem žalovaného vyplývající z transakční historie splácení úvěru v dohodnutých splátkách umožňuje.
23. Podle § 2048 odst. 1 Obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
24. S odkazem na uvedené proto soud uzavřel, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovaného platbou na jeho běžný účet poskytla částku ve výši 40 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni řádně nesplatil, když již od počátku trvání smlouvy své povinnosti porušoval. Rovněž tak žalovaný porušil povinnost hradit pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 105 Kč měsíčně. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného tohoto o placení upomínala, za což žalovanému vyúčtovala smlouvou sjednaný poplatek ve výši 600 Kč za jednotlivou upomínku a 300 Kč za oznámení o zesplatnění úvěru, které je nárokem na zaplacení smluvní pokuty.
25. S poukazem na odůvodnění shora soud co do jistiny žalované pohledávky shledal žalobu důvodnou.
26. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
27. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokázala, že poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 3. 11. 2022, od 4. 11. 2022 proto nastalo prodlení žalovaného s úhradou celého zůstatku dluhu a žalobkyně má právo požadovat úrok z úvěru ve sjednané výši po dobu 90 dnů, za období další pak ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení ke dni splatnosti pohledávky, tj. ve výši 15 %. Žalobkyně v žalobě uplatnila úrok z úvěru v kapitalizované výši v souladu s ust. § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016.
28. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku k datu splatnosti a ocitla se s plněním své povinnosti v prodlení, soud žalobkyni přiznal rovněž zákonné úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně žalobou uplatnila.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 527 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 349 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 966,81 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Aplikaci ust. § 14b a. t. soud zvolil s ohledem na skutečnost známou mu z úřední činnosti, že jednotlivé žaloby podávané žalobkyní se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce a popis skutkového děje je až na rozsah dlužného období v řízeních zahájených žalobkyní zařazených do senátu soudkyně projednávající tuto žalobu shodný, nadto žalobkyní definovaný ryze obecně s odkazem na předložené důkazy, které teprve žalobní tvrzení konkretizují. Je proto zřejmé, že se jedná o ustálený vzor žaloby užívaný žalobkyní opakovaně bez nutnosti vynaložení úsilí na individualizaci případů vzhledem k jeho specifickým parametrům.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.