Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 15/2023-50
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
pro zaplacení 14 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 300 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 531,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 461,60 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 700 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 300 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 531,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 461,60 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 700 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 3. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 20. 5. 2021. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 3 700 Kč, poslední splátku uhradil dne 27. 10. 2020. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 4 300 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 461,60 Kč (tj. úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2021 do 7. 1. 2022), úrok z prodlení ve výši 531,67 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2021 do 7. 1. 2022), a dále úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným byla dne 25. 3. 2020 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dle čl. 1 smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 32,15 % ročně. Dle čl. 1 2. smlouvy byla částka 10 000 Kč žalovanému vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 25. 3. 2020 zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je studentem bez pracovního poměru, a pobírá sirotčí důchod ve výši 10 897 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že hradí 2 500 Kč na bydlení, a 3 700 Kč na osobní výdaje. Po zaplacení výdajů mu tedy z příjmu zbývá 4 697 Kč měsíčně. K tomu byla doložena nájemní smlouva, z níž však vyplývá, že tato nebyla uzavřena žalovaným, ale jako nájemce v ní figuruje paní jméno příjmení. Nájemné bylo sjednáno na částku 4 500 Kč. Dále pak bylo doloženo oznámení o vyúčtování důchodu a poštovní poukázka typu B na částku 43 590 Kč, z nichž soud zjistil, že žalovanému byl přiznán důchod, a to ve výši 8 337 Kč měsíčně v období od 12. 11. 2019 do 11. 1. 2020 a ve výši 8 972 Kč od 12. 1. 2020 do 11. 4. 2020. Za období od 12. 11. 2019 do 11. 4. 2020 tak byl žalovanému přiznán důchod v celkové výši 43 590 Kč, který byl vyplacen paní jméno příjmení.
5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 2. 2022, odeslaným následujícího dne.
6. Z výzvy ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do 29. 4. 2022. Dle předloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,
poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, za administrativní činnosti a za hotovostní inkaso a příslušenstvím. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé neuhrazené jistiny včetně sjednaných poplatků a úroků. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
14. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrů, k čemuž si od žalovaného nechala předložit nájemní smlouvu, poštovní poukázku a oznámení o vyúčtování důchodu. Soud má však za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti obezřetnosti a odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když v situaci, kdy žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne 25. 3. 2020, tj. necelých 14 dní po tom, co nabyl plnoletosti, přičemž přímo v kartě zákazníka uvedl, že je studentem a jeho jediným příjmem má být sirotčí důchod ve výši 10 000 Kč, což však nekoresponduje s jím předloženými doklady (nižší výše důchodu, důchod přiznán jen do 11. 4. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně si za této situace měla od žalovaného vyžádat další doklady k objasnění těchto zjevných rozporů, to však neučinila, naopak přistoupila k uzavření smlouvy s osobou, která před pár dny dosáhla zletilosti, přičemž z doložených dokladů jí nemohlo být zřejmé, zda bude mít tato osoba příjem zajištěn i do budoucna a jediné její náklady byly doloženy toliko nájemní smlouvou. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ale za situace, kdy se blíže nezabývala zjevnými rozpory v kartě zákazníka a předloženými doklady, spíše za úplnou rezignaci na tuto povinnost.
16. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 3 700 Kč, k úhradě tak zbývá 6 300 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl.
17. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl žalobě také co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z neuhrazené jistiny 6 300 Kč, a to však až od 30. 4. 2022. Vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklo žalobkyni právo na úrok z prodlení prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzván předžalobní upomínku ze dne 14. 4. 2022, přičemž mu byla stanovena lhůta k plnění do 29. 4. 2022. Počínaje následujícím dnem se tak žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
18. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, když soud zohlednil i výši úroku a úroku z prodlení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.