Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 CO 187/2023-130

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové a soudkyň JUDr. Evy Kotrbaté a JUDr. Nataši Loužilové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o určení vlastnického práva k nemovitostem,

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 5. 2023, č. j. -94 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2023, č. j. -101,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 37 152 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 37 152 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu na určení, že jméno příjmení je vlastníkem nemovitostí - pozemku parc. č. stav. anonymizováno zastavěné plochy a nádvoří, jejíž součástí je stavba adresa, pozemku parc. číslo – ovocný sad a pozemku parc. číslo – ovocný sad se všemi součástmi a příslušenstvím zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, stát. instituce, k. ú. obec anonymizováno obec, územní celek na list vlastnictví (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 169 884 Kč, a to k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa (výrok II). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce netvrdil žádné okolnosti a vůbec neprokázal, proč by měla být kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5. 12. 2019 neplatná. Nelze dovozovat, že by vůle vlastníka a převodce a žalované jako nabyvatelky nebyla vyjádřena dostatečně určitě, jasně a srozumitelně, ani se nedá dovozovat, že by vůle projevena nebyla. Mezi podepsáním vlastní kupní smlouvy a ověřením podpisů, kterými se vůle jednajících stvrzuje, uplynula určitá doba, která naopak prokazuje, že účastníkům bylo zcela zřejmé, co mezi sebou sjednali. Rovněž byla zřejmá i výše ujednané kupní ceny. Úmyslem žalobce bylo prodat nemovitosti žalované, a to s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci i na vztah, který v té době s žalovanou udržoval. I v době, kdy byly podpisy ověřovány (8. 4. 2020), účastníci již spolu partnersky nežili a dali tak najevo to, že s obsahem uzavřené smlouvy souhlasí. Není správné tvrzení žalobce, že se jednalo o uzavření smlouvy pouze dočasného charakteru, neboť to ze smlouvy nikterak nevyplývá a pro možnost vrácení nemovitostí zpět žalobci vlastní kupní smlouva žádné ujednání neobsahuje. Pokud by tomu tak mělo být, muselo by takové ujednání být sjednáno písemně ve smyslu o. z. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že dotčenou nemovitost postavil, měl k ní silnou citovou vazbu a nikdy ji nechtěl prodat. Žalobce byl jediný, kdo o nemovitost pečoval, udržoval ji a hradil náklady s ní spojené. Po celou dobu se choval jako vlastník nemovitostí. Je pravdou, že se žalobce dostal do finančních problémů a nebyl schopen zajistit úvěr na svoji osobu. Sama žalovaná se nabídla, že úvěr tzv.„ na oko“ napíše na svoji osobu a tím dojde ke snížení splátek, které beztak bude hradit žalobce. Žalovaná však od počátku byla srozuměna s tím, že nemovitosti budou stále ve vlastnictví žalobce a že smlouva je pouze formální. Bohužel žalovaná, která v té době byla člověk, kterému žalobce nejvíce věřil, této jeho situace zneužila a o nemovitosti ho připravila. Žalovaná v řízení nepředložila jediný důkaz o tom, že by akceptovala jakýkoli návrh, kterým by se žalobce výslovně vzdal svého práva k předmětné nemovitosti. Pokud jde o náklady řízení, má žalobce za to, že toto právo nemůže žalované s ohledem na její postupy, které jsou v rozporu s dobrými mravy, náležet. Jednání žalované i její nepravdivá tvrzení v průběhu řízení odporují dobrým mravům, a proto nemohou požívat soudní ochrany. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce v odvolání rekapituluje svá tvrzení, jež vznášel v průběhu řízení, když uvádí, že dle jeho pohledu soud v jiném řízení (o vyklizení nemovitosti – vedené před Okresním soudem v Domažlicích pod sp. zn. spisová značka) dospěl k odlišným závěrům. Takový argument však nemůže obstát, když je třeba konstatovat, že rozsudek soudu prvého stupně vydaný v dané věci je nesprávný, obsahuje řadu vad a vadné bylo i řízení, jež tomuto rozsudku předcházelo, jak uvedl ve svém kasačním rozhodnutí Krajský soud v Plzni (usnesení ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Prvoinstanční soud se s argumenty žalobce řádně a přiléhavě vypořádal. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, má žalovaná za to, že v dané věci nejsou dány žádné mimořádné okolnosti, pro které by soud neměl žalované přiznat právo na náhradu nákladů řízení a porušit tím zásadu úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení Tento závěr nemůže ovlivnit ani to, že v dané věci bylo určitý čas jednáno o možnosti smírného řešení věci. Byl to naopak žalobce, kdo na žalovanou zcela nedůvodně podával trestní oznámení, neoprávněně několik let užívá nemovitosti ve vlastnictví žalované bez jejího svolení apod. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. V rámci odvolacího řízení žalobce uvedl, že v odůvodnění rozsudku jsou některé nepřesnosti. Poukázal na to, že všichni vyslechnutí svědci potvrdili, že mezi účastníky bylo domluveno, že předmětná kupní smlouva má pouze dočasný charakter a až žalobce bude moci splácet úvěr, žalovaná na něj nemovitosti převede zpět. Pokud by měl žalobce zájem nemovitosti prodat, mohl tak učinit za mnohem vyšší částku. Smlouva byla uzavřena jen z formálních důvodů, což bylo prokázáno i výpověďmi svědků a návrhem smlouvy o převodu nemovitostí zpět na žalobce. Ze všech těchto důkazů vyplývá dočasný charakter předmětné kupní smlouvy. Žalobce po celou dobu hradil a stále hradí splátky hypotečního úvěru a v nemovitosti bydlí. Žalovaná ho jednou spolu s dalšími lidmi v nemovitosti přepadla, vyhrožovala mu a vyzývala ho, ať nemovitost opustí, neboť v ní nemá co dělat. Žalovaná potvrdila, že žalobce jí sice posílá 4 000 Kč měsíčně, avšak banka si z toho strhne 3 750 Kč na smluvní úroky. Touto částkou se tedy nijak neumořuje dluh, který naopak dále narůstá. Žalovaná poukázala na skutečnost, že proti žalobci je vedeno několik exekucí, takže by zřejmě nemohl splňovat podmínky pro převedení úvěru na jeho osobu, pokud by vůči bance takový požadavek vznesl.

5. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

6. V přezkoumávané věci soud prvního stupně provedl dostatek důkazů, z nichž řádně zjistil skutkový stav, který správně právně posoudil. Velmi pečlivě se zabýval veškerými námitkami ze strany žalobce, které pak učinil opětovně součástí svého odvolání, a své právní závěry přesvědčivým způsobem odůvodnil. Odvolací soud proto na srozumitelné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 5. 12. 2019 kupní smlouvu, v níž žalobce jako prodávající projevil vůli převést do vlastnictví žalované předmětné nemovitosti za kupní cenu 1 748 023,22 Kč. Podle tvrzení žalobce se mělo jednat pouze o dočasný převod nemovitostí, neboť žalovaná tehdy nemohla ručit nemovitostmi ve vlastnictví žalobce, pokud si hodlala vzít hypotéku ve výši zbývající části hypotéčního úvěru u obec anonymizováno, kterou měl žalobce uhradit. Posledně jmenovaná skutečnost vyplývá i z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena mezi anonymizováno a žalovanou dne 29. 11. 2019 do výše 2 000 000 Kč za účelem financování předmětných nemovitostí. Žalovaná naopak od počátku tvrdila (stejně jako v souběžném shora uvedeném soudním řízení) a prokazovala, že projevila vážnou vůli (§ 551 o. z.) koupit od žalobce předmětné nemovitosti a stát se jejich vlastníkem. Právní jednání účastníků bylo určité a srozumitelné.

8. Předmětem odvolacího řízení tak bylo především posouzení, zda kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 5. 12. 2019 je platná či nikoliv, přičemž dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Hlavní důvody neplatnosti jsou pak uvedeny v § 580 - § 582 o. z., kdy žalobce naplnění skutkových podstat těchto zákonných ustanovení netvrdil ani neprokazoval. Netvrdil ani uzavření kupní smlouvy v omylu dle § 583 a následujících o. z., či přinucení k právnímu jednání hrozbou tělesného nebo duševního násilí anebo přivedení k právnímu jednání hrozbou nebo lstí (§ 587 o. z.). Netvrdil, že právním jednáním účastníků bylo zastřeno jiné právní jednání (§ 555 odst. 2 o. z.). Pokud snad považuje právní jednání žalované za rozporné s dobrými mravy, ani k tomuto svému tvrzení žádné relevantní důkazy nenabídl. Žalobce, a to ani výpověďmi svědků, neprokázal, že by smlouvu uzavíral,,v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek“, jak uvedl v rámci svého závěrečného odvolacího návrhu, kdy však v  účinném od 1. 1. 2014 je tato skutečnost považována za skutkovou podstatu lichvy ().

9. Žalobce argumentoval také tím, že Okresní soud v Domažlicích ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka (vyklizení nemovitostí) posoudil uvedenou kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou jako neplatnou s tím, že jde o úkon na oko uzavřený, fingovaný a simulovaný. Tento rozsudek byl však zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací pro nepřezkoumatelnost jeho právních závěrů. Následně bylo řízení usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací přerušeno ve smyslu do právní moci rozhodnutí v této věci.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je platná a žalovaná se na základě této smlouvy stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí. Nic přitom nebránilo žalobci, aby trval na zapracování ujednání o výhradě zpětné koupě (§ 2135 o. z.) do kupní smlouvy, případně jiného ujednání, z něhož by byla patrná shodná vůle účastníků ohledně budoucího osudu předmětných nemovitostí. Nedodržení písemné formy může mít za následek neplatnost právního jednání (§ 582 o. z.), kdy ve smyslu § 2128 o. z. při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva (§ 2079) formu dle § 560, tedy formu písemnou. Samotná kupní smlouva uzavřená mezi účastníky pak všechny formální i obsahové náležitosti splňuje. Žalobce své vlastnictví k předmětným nemovitostem neprokázal, byť na něm leželo důkazní břemeno.

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný dle potvrdil včetně navazujícího výroku o nákladech řízení, jež byly žalovanou řádně specifikovány. Důvody k aplikaci ustanovení nebyly shledány, když nebylo prokázáno, že by žalovaná jednala v rozporu s dobrými mravy.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s ustanovením Žalovaná byla úspěšná i v odvolacím řízení a přísluší jí proto právo na náhradu jeho nákladů. Ty spočívají v odměně za právní zastoupení za dva úkony právní služby po 15 300 Kč dle , a vyhl. č. (vyjádření k odvolání žalobce a účast u odvolacího jednání dne 25. 10. 2023), v náhradě za dva režijní paušály po 300 Kč a z 21 % DPH ve výši 6 552 Kč, celková výše nákladů odvolacího řízení činí 37 152 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. vycházel z tarifní hodnoty 1 748 023,22 Kč, což je cena, za kterou nemovitosti žalovaná dle kupní smlouvy koupila. Odvolací soud uložil žalobci zaplatit náklady odvolacího řízení v obecné lhůtě 3 dnů ( ) k rukám zástupce žalované ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.