Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 149/2022-59

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 20 119,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 163,50 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, zastavuje.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 14 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 167,09 Kč, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 163,50 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, zastavuje. II. Žaloba se co do zaplacení částky 14 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 167,09 Kč, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 383 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku, přes internetové rozhraní webová adresa, uzavřela dne 13. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostně částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou jistinu spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 32 866 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Dodatkem ke smlouvě, uzavřeným mezi smluvními stranami dne 13. 6. 2019, byl původní závazek upraven tak, že jistina nově činila 32 848,01 Kč. Tuto se žalovaná dodatkem zavázala uhradit spolu se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 26 534,74 Kč, v 21 pravidelných měsíčních splátkách do 13. 3. 2021. Žalovaná však nedostála své povinnosti a sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když dne 13. 2. 2019 uhradila pouze verifikační platbu ve výši 35 Kč a dále splátky v celkové výši 52 141 Kč Poslední splátku uhradila dne 19. 11. 2020. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 14 383 Kč. S ohledem na prodlení žalované pak žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 167,09 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 14 383 Kč od 14. 11. 2020 do 8. 11. 2021), kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 163,50 Kč (0,1 % z částky 14 383 Kč za každý den z prodlení za období od 14. 11. 2020 do 8. 11. 2021), paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 100 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v částce 473 Kč (odchozí dopis za 39 Kč, a 2x osobní návštěva za 217 Kč). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne 30. 11. 2022 vzala žalobkyně svůj žalobní návrh částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty v částce 5 163,50 Kč. Ve svém podání současně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, rozhodl soud ve smyslu ustanovení , 2 o zastavení části řízení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Nadále tak soud posuzoval nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 14 383 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 25 % z částky 14 383 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 167,09 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovanou byla dne 13. 2. 2019 podepsána smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 866 Kč, a to ve 24měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, a to na základě dříve provedené registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, a zaslání verifikační platby v rozsahu 0,01 – 1 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že žalovaná tuto verifikační platbu provedla dne 13. 2. 2019 ve výši 35 Kč. Dle výpisu z účtu žalobkyně byla částka 35 000 Kč dne 13. 2. 2019 vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalované. Z dodatku ke smlouvě číslo ze dne 13. 6. 2019 soud zjistil, že tímto došlo ke změně výše jistiny na 32 848,01 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 534,74 Kč, a to v 21měsíčních splátkách nejpozději do 13. 3. 2021. Pro případ prodlení na straně žalované si uvedeným dodatkem dále strany ujednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle téhož odstavce smlouvy v částce 50 Kč za upomínku (nejvýše však za 3 takové upomínky). Součástí smlouvy o úvěru se staly též obchodní podmínky, přičemž podle odst. číslo těchto podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky splatné dle smlouvy po dobu delší než 30 dnů zesplatnit dosud nesplacenou jistinu a přirostlé úroky a sankce a požadovat jejich okamžité uhrazení.

6. Upomínkami ze dne 13. 1. 2020 a 13. 10. 2020 byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dlužných splátek. Dále upomínkou ze dne 13. 11. 2020, dle podacího archu odeslanou téhož dne, byla žalovaná informována o zesplatnění poskytnutého úvěru a vyzvána k úhradě celé částky.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla uvedená pohledávka za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2021, odeslaným následujícího dne. Tímto oznámením byla žalovaná také vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto oznámení.

8. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ,

poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. K uzavření smlouvy došlo zasláním verifikační platby žalovanou. Takový způsob uvaření je možné považovat za jiný typ elektronického podpisu, který je dostačují pro uzavření spotřebitelské smlouvy, aniž by byl vyžadován podpis kvalifikovaný. K tomuto závěru ostatně dospěla i aktuální judikatura (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Na základě takto uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu se sjednaným smluvním úrokem ve stanovených splátkách. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení celé poskytnuté jistiny i sjednaného kapitalizovaného smluvního úroku. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

16. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci žalobkyně nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy, že dostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalované, když ani přes výzvu soudu nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla posuzována schopnost žalované splácet, neoznačila žádné důkazy na prokázání splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, ani nedoložila žádné doklady týkající se jeho majetkových poměrů, naopak soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. Bez vylíčení těchto skutečností a označení důkazů k jejich prokázání však soud není schopen komplexním způsobem posoudit celkové majetkové poměry žalované ani zhodnotit její schopnost dostát svým závazkům z podepsané smlouvy.

18. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována. Za této situace tak soudu nezbylo než posoudit předloženou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, a žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu.

19. Žalovaná však již na jistinu uhradila částku 52 141 Kč (a dále pak také částku 34 Kč, která byla žalovanou uhrazena nad rámec požadované verifikační platby), částka 35 000 Kč již tedy byla zcela uhrazena. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala, že žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Žalovaná však dluh zcela uhradila nejpozději ke dni 19. 11. 2020, kdy byla uhrazena poslední splátka ze strany žalované. Soud proto žalobu zcela zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni nevznikl nárok ani na jistinu, ani na úrok z prodlení.

20. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení by na jejich náhradu měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.